Sex ve škole

Nabídka

"Aby ses nedivila, co na tebe máme my" řekla si potichu Viktorie, když Soňa se svými poskoky odcházela pryč. 
"Mariko, ty jedeš dneska za Filipem že jo?" zeptal se Dominik. 
"No jedu" odpověděla Marika. 
"Potřeboval bych vědět, jestli zítra přijde" řekl Dominik. 
"Zjistim" usmála se Marika. 

Po poslední hodině se Marika rozešla směrem k autobusu, který jel do Filipovi vesnice. Laura, Viktorie a Dominik šli směrem na náměstí, kde si koupili ve stánku ledovou tříšť. 

"Stejně mě překvapilo, že naše intrikářská Soňa přišla jen s timhle" nadhodila Viktorie. 
"Taky si řikam, jako nevymyslela to moc dobře, je vidět, že už je zoufalá" řekla Laura. 
"Tak ono všechno co kdy udělala je zoufalý" uchychtl se Dominik. 
"Hele, neni tamhleto ta Filipovo holka z tý cukrárny?" zeptala se Viktorie, když zahlédla přicházející Elenu. 
"Zdravim, nevím jestli si mě pamatujete, ale chtěla bych mluvit tady s Laurou" řekla Elena. 
"Dobře, tak jděte, stejně bych šla domů, zejtra se uvidíme" řekla Laura a rozloučila se s Viktorií a Dominikem. 

"Tak co potřebuješ?" zeptala se Laura. 
"Asi víš proč jsem tady" odpověděla Elena. 
"Tušim něco kvůli pouti" 
"Jo s tim to má celkem dost velkou spojitost"
"Dobře, mam jenom chvilku tak mluv"
"Vyhledala bych si tě dřív, ale mám na gymnáziu dost práce, což ty nemůžeš pochopit, tak jsem musela využít dneška"
"Zkrať to"
"Mile ráda, asi si viděla, že s Filipem je konec, tak se chci zeptat, jestli je to kvůli tobě?"
"Tak to ne, kvůli mě určitě ne" odpověděla Laura a chtěla jít pryč. 
"Viděla jsem, že ti vystřelil růži, kdyby si mě nevšimnul, určitě by to bylo třeba i srdce" zvýšila hlas Elena. 
"Jsi směšná" řekla Laura a rozešla se pryč z náměstí. 
"Celá ta vaše třída je plná takovýho xindlu jako jsi ty a Filip" zakřičela Elena, což mělo za následek to, že většina lidí, co zrovna procházeli se zastavovala. 

Mezitím Marika dojela do cílové zastávky a šla směrem k Filipovu domu. 

"Super, že jsi tady" řekl Filip, když přinesl kafe do obýváku, kde už Marika seděla. 
"No a jak to s tebou vypadá?" zeptala se Marika. 
"Už jsem v pohodě, zejtra přijdu" 
"Bezva"
"No a máš pro mě ty sešity?"
"Jo, jasně, tady je matika, chemie, fyzika, češtiny a ještě zeměpis" řekla Marika a položila sešity na stůl. 
"Tak a teď mi řekni, co je novýho" řekl Filip a nalil do kafe smetanu. 
"No to bude na dlouho" řekl Marika a začala Filipovi vyprávět o Sonině vyhrožování. 

Když Laura přišla naštvaná domů, čekalo ji před domem další nemilé překvapení. 

"Ty si mi dneska ještě chyběl" řekla Laura Romanovi, který se usadil na její zídce. 
"Mě ani nepozdravíš?" řekl Roman. 
"Ne, uhni" řekla Laura a Romana odstrčila stranou. 
"Jdu za tebou s výhodnou nabídkou" řekl Roman a upoutal Lauřinu pozornost. 
"Fajn, máš chvíli"
"Dokážu přemluvit Soňu, aby vám nevyhrožovala s tou fotkou"
"A co za to budeš chtít Romane?"
"Vrátíš se ke mně"
"Tak to jdi do píči" řekla Laura a zabouchla vrátka. 
"Zahazuješ velkou šanci" poznamenal Roman. 
"Už sem nelez" zakřičela Laura a bouchla dveřmi. 

"Ty jo, tak to se toho stalo celkem dost" řekl Filip, když mu Marika odvyprávěla děj posledních dní. 
"Sám to zejtra uvidíš a taky se společně domluvíme, co bude nejlepší udělat, ještě než pojedu, máš už přečtenou tu knížku, co jsem ti půjčovala?" zeptala se Marika. 
"Jo, mam jí někde v posteli, dneska ráno jsem jí dočet" odpověděl Filip. 
"Tak já si tam pro ní skočim a ty my ještě prosím nalej trochu minerálky" řekla Marika a rozešla se po schodech nahoru do Filipova pokoje. 

Na Filipově polštáři byla její knížka o kamenech, kterou si dala do batohu. U zdi ale uviděla, že z pod polštáře vyčuhuje kus bílé látky. Marika dala polštář stranou a bílý hadr rozložila. 

"To je přece to triko, co Laura hledala" řekla si Marika pro sebe. 

"Mariko, ať ti neujede ten bus" řekl Filip, když přišel do pokoje a viděl Mariku držet triko. 
"Proč máš v posteli Laury triko?" zeptala se Marika. 
"No, našel jsem ho a chtěl jsem jí ho dát až se uvidíme" řekl po chvilce ticha Filip. 
"Filipe" řekla přísným hlasem Marika. 
"Co je?" 
"To pravda neni, neřikej mi, že si ho našel někde na silnici včera večer"
"No, měl jsem ho v batohu" odpověděl Filip a začal se trochu červenat. 
"To pak zase můžu říct kde se to vzalo pro změnu ve tvým batohu" řekla Marika. 
"Nech to, zejtra jí ho dám" řekl Filip a snažil se dostat Mariku ven. 
"Já neodejdu, dokud mi neřekneš pravdu, znáš mě a nedostaneš mě odsud" řekla Marika a usmála se. 
"No"
"Mě můžeš říct přece všechno, neboj" řekla Marika. 
"Dobře, tak je to trochu jinak" přiznal Filip. 
"Fajn, tak pojď zase dolů, asi budu muset jet dalším autobusem" řekla Marika. 

Následující den přijela do školy Marika autobusem spolu s Filipem, protože u něj zůstala tak dlouho, až jí poslední večerní ujel. Viktorie s Dominikem hned o příchodu do třídy navrhli důležitou schůzku hned po škole u Viktorie. Když přišla i Laura, řekla jim o Romanově včerejší nabídce. 

"To je zmrd" zareagoval Dominik. 
"No, hele jak čumí" řekla Marika a podívala se směrem k Romanově lavici. 
"Mě to teda přišlo spíš ubohý, ale nějak mě to celkově včera nasralo a unavilo, takže máte úkol z matiky?" usmála se Laura. 

Po skončení všech hodin si na chodbě počkala Soňa s otázkou jak se rozhodli. 

"Nemáme čas na tyhle tvoje kecy" řekla Viktorie. 
"Možná by tě zajímalo, že tvůj kamarád Roman mi včera nabídl, že se přimluví, aby si nám dala pokoj" řekla Laura. 
"On nemá co komu říkat mým jménem, pokud teda mluvíš pravdu a o tom pochybuju" odpověděla Soňa. 
"Asi je nemáš moc srovnaný" uchychtla se Viktorie. 
"Na tebe taky dojde, no nic, nebudu tu s váma ztrácet čas, zítra máte poslední možnost rozhodnout se, radím vám dobře se rozhodnout" řekla Soňa a odešla pryč. 
"Tak ta je v koncích, ví, že tohle je hodně slabý, pojďte něco vymyslíme" řekla Viktorie a vzala všechny k ní domů.