Sex ve škole

Tělocvik

Na obědě si ještě zanadávali na Dalmovou a plánovali následující den. 

"Náhodou, skvěle jsme to narafičili na Šárku, tohle se opravdu Lauře povedlo" řekl Filip. "A to asi ještě nepřišli na to, že když jsme dneska ráno přišli s Dominikem do školy, že ze Soni skříňky koukal rukáv její bundy, tak jsem jí tam fixem namalovala píču" zasmála se Viktorie. 

Už zbývala jen jedna hodina do konce otráveného školního dne. Na výtvarce se naštěstí jejich rozumná učitelka rozhodla, že jim pustí nějaký dokument o malířích. Dalo se to přežít, ale ani to nebylo nic extra. 

Po hodině zůstalo všech pět ještě ve třídě, aby pomohli učitelce s pověšením nástěnky a teprve potom šli do šatny. "Snad už všichni vypadli, nesnášim ty přeplněný chodbičky" poznamenal Filip. 

V šatně samozřejmě prázdno nebylo. Soňa, Klára, Bára, Šárka a Aleš na ně dole čekali. "Asi bysme je měli zmlátit, co řikáte" řekla Soňa na úvod. "Co chcete?" zeptala se pohotově Viktorie. "Vy si totiž až moc dovolujete a zapomínáte kdo jste vy a i kdo jsme my" pokračovala Soňa. "Jste odpad týhle školy, nikdo vás tu rád nemá" skočila jí do řeči Klára. "Zasloužili byste pořádně namlátit, abyste si uvědomili vaše místo" přidal se do hovoru Aleš. "Tak pojď, je nás stejně, takže nemáte šanci" odpověděla na výzvu Viktorie. 

"Myslela jsem si, že jste konečně začli držet hubu a prostě nevyčnívat, ale asi ne, jako co mělo do prdele znamenat, že mě a Ilonu dneska vyhodili z naší oblíbený kavárny, vim, že za to můžete vy" řekla Klára. "Drž hubu ty krávo" zakřičela Soňa na Kláru a znovu přebrala vedení. "Co má kurva znamenat tohle" řekla a ukázala svoji bundu. "To víš, když se mě a Dominikovi v minulosti ztrácely věci a oblečení mělo díry, třeba to teď začal někdo dělat tobě" řekla Viktorie. Soňa se proti ní chtěla rozběhnout, ale Bára ji zastavila. "A to si ještě zjistim, jestli nemáte prsty i v tom, že mě obvinili z krádeže v drogerce, ta bunda nová nebyla" řekla Šárka. "Jo, to jsem byla já" řekla Laura a udělala na Šárku pohrdavý pohled. "Nemáte se čemu divit, vy si prostě musíte vždycky najít někoho, po kom půjdete a teď se vám to vrací, nic jinýho si nezasloužíte" řekla Marika. "Za to všechno vám všem pěti zničim životy, budete všeho litovat" řekla Soňa a odešla. Za ní i zbytek jejích společníků. 

"Co jako tohle mělo znamenat" řekl Filip. "Co tě překvapuje, tohle bylo jenom o něco horší, než to, co předváděla dřív" zareagovala Viktorie. "Serem na tu pizdu a radši si užijem Vánoce" řekla Marika. 

Nahoře u školy čekal na Lauru Roman, ale viděl jenom nasranou Soňu jak jde s Alešem a Klárou směrem k náměstí. 

"Soňo, neviděli jste Lauru?"
"O ní a o těch zmrdech nechci nic slyšet"
"Aleši?"
"Jak s tou píčou můžeš chodit to nechápu"

Klára mu ani neodpověděla, ale za chvíli vyšla Laura ven a chytla se Romanovi kolem krku. 

"Zítra se na tebe moc těšim a dnes jdu pro dárek"
"Já na tebe taky" řekl Roman a podíval se stranou, kde za rohem koukala Soňa. 

"Hele na ní na mrchu, vidíte to?" řekla Soňa Alešovi a Kláře. 
"Potřebuju silnou zbraň" poznamenala potichu. 
"Ty zvládneš všechno, jsi skvělá" řekl jí Aleš. Na to se Soňa usmála a odešla s nimi pryč. 

Poslední den ve škole tohoto roku probíhal vcelku klidně. První čtyři hodiny pouštěly učitelky filmy nebo nechaly volnou zábavu. Poslední dvě hodiny ale stály za nic. Jejich učitel Tylšar zastával názor, že jeho předmět je nejlepší a každého musí bavit. Minulý rok šla jejich tělocvikářka na mateřskou dovolenou a nesehnali za ní zrovna tu nejlepší náhradu. Tento učitel jim byl sice blíž věkově (nebylo mu ještě ani 30). Ale nikde se nemluvilo o tom, proč odešel z gymnázia, kde musel mít celkem slušný plat. 

Celou hodinu se hrál fotbal, vybíjená a softball. Ten fotbal alespoň někoho bavil, ale ten zbytek snad nikoho. 

Když učitel konečně zapískal a popřál veselé svátky, všichni se rozeběhli do šaten. Dominik s Filipem čekali venku a Viktorie s Laurou v šatně čekali až si Marika rozčeše svoje hnědé vlasy. Laura byla zvyklá, že jsou v šatně většinou poslední ale dnes tu pořád ještě seděla Soňa, Ilona a Bára. 

"Viky, co tady pořád chtějí" poznamenala Laura. 
"Netušim, ale asi chtějí, abysme vypadli"
"Mariko už jsi hotová?" zeptala se Laura hlasitěji. Marika přikývla. 
"Tak můžem"

Soňa šla hned za nimi a zavřela dveře od šatny. "Hele, jestli chceš nějaký dlouhý proslovy, tak si je nech, po tom běhu si potřebuju zahulit" řekla Ilona a připravila si elektronku. "Samozřejmě, že ne, jen se chci poradit ohledně něčeho, co pomůže zničit ty zmrdy" odpověděla Soňa a sedla si vedle Báry. 

"Báro, řikala si, že tvůj brácha z gymplu ví, proč Tylšar odtamtud odešel"
"No"
"Potřebuju to vědět"
"Ale já slíbila, že to nikomu neřeknu"
"Musíš mi pomoct"

"Do prdele Báro, tak už to řekni, už chci jít" vložila se do hovoru Ilona. 

"Dobře, jestli ti to pomůže, musel odejít proto, že spal s jednou bráchovo spolužačkou, ona to nechtěla řešit, ale její rodiče to nahlásili řediteli. Ten sice vyhodil Tylšara pryč, ale ututlal to, aby se nikde nerozkřiklo, že na gymplu někdo takovej učí" řekla Bára. 
"To si děláš prdel, kolik jí bylo?" zeptala se Ilona. "Jako bráchovi loni, takže 18" odpověděla Bára. Soňa se na chvíli zarazila a začala přemýšlet. "No, chtěla jsem proti němu něco z toho použít, že to všude roznesu, když mi občas nepomůže proti Lauře a tak, ale tohle je ještě lepší" řekla Soňa. "Co chceš dělat?" zeptala se Bára. "Všichni už odešli že jo?" zeptala se Soňa. Ilona se podívala ven a přikývla. "Počkejte na mě venku holky" řekla Soňa. Bára s Ilonou odešli ven a Soňa se vydala ke dveřím kabinetu. 

Ilona s Bárou šli ven před tělocvičnu, kde postávala Klára, která na ně už dlouho čekala. "Kde je Soňa?" zeptala se. 

Soňa zaklepala na dveře kabinetu. Nic se neozývalo a Soňa vstoupila dovnitř. "Dobrý den, potřebovala bych s něčím pomoct" řekla Soňa svému tělocvikáři a rozepnula si mikinu, pod kterou nic neměla.