Modrý kod - Sestra Davida

Část 29 - Zase někdo nový?

Kluci záchranáři mě a sestřičce pomohli z jejich nosítek na nemocniční lehátko. Pak se s námi jen rozloučili a vydali se směrem z boxu, k záchrance. Ještě předtím, než jsem ho začala vyšetřovat, tak jsem se s ním snažila navázat kontakt, "Dobrý  den, jmenuji se doktorka Hofbauerová. Mohla bych se vás zeptat, co vás všechno bolí?" Pacient se na mě podíval, jen kývl hlavou a opět upadal do bezvědomí. V duchu jsem si řekla, aha tak dobře, nasadila jsem si fonendoskop, poslechla jsem si, jak dýchá a jak pacientovi bije srdce. "Sestři, naberte komplet laborku a ještě mi podejte ultrazvuk." Sestřička jen kývla hlavou, podala mi ultrazvuk a tablet a věnovala se odběrům, o které jsem je požádala. Měla jsem podezření, že krvácí do břicha nebo do pánve, ale modlila jsem že, abych neměla pravdu. Bohužel se mé podezření potvrdilo a já viděla, jak tedy jen zatím lehce krvácí ze sleziny do břicha. "Sestři, potřebuju rychle sál, nějakého volného lékaře a tady anesteziologa." Jen se na mě podívala a odpověděla mi, "Tak já jen dodělám odběry." Chvíli jsem myslela, jestli to myslí vážně, ale když se opět začala věnovat odběrům, tak jsem šla rychle k telefonu a zavolala jsem Mery, "Mery, potřebuju urgentně sál a dva lékaře. Buď jeden anesteziolog, nebo dva lékaři, co by odoperovali krvácení ze sleziny, dík." Sestřička na mě jen nevěřícně dívala a já odpověděla, "Když řeknu rychle, tak prostě rychle." Odešla jsem z boxu, šla jsem za Mery a ještě jsem ji oznámila, "Jo Mery, ještě bych před sálem poprosila celotělové CT." Kývla hlavou a už to začala vše obvolávat. Začala jsem se k Mery otáčet zády, když jsem do někoho omylem narazila. Hned jsem se začala omlouvat, "Já se moc omlouvám." Podívala jsem se mu do očí a on udělal to samé. "Ne, to já se omlouvám, měl jsem se lépe podívat." Usmála jsem se a šla jsem zase svou cestou.

Zastavila jsem se v bufetu, než bude pacient připraven k operaci a kdo tam za mnou nepřišel, ten neznámý, se kterým jsem se srazila u recepce. "Teď se koukáte lépe praporčíku." Zasmála jsem se, usmál se a přišel ke mě, "Teď už ano. Vlastně vás hledám, Mery mi řekla, že se staráte o toho spolujezdce z té autonehody." Kývla jsem hlavou a napila se kávy, které jsem si koupila. "A mohl bych se zeptat, jak na tom je?" "Ale jistě, má natrženou slezinu, ze které krvácí do břicha. Zlomený pravý femur a mám ještě podezření na otřes mozku, ale to se musí ještě potvrdit. Poslala jsem ho před operací na celotělové CT. A teď jen čekám, až mi zavolají, že je pacient připraven k operaci. Zajímá vás ještě něco konkrétního?" Jen zavrtěl hlavou a pak řekl, "Myslím, že jste byla konkrétní více, než dost. Stačilo říct, jestli je jeho stav vážný." Zasmála jsem se odpověděla, "Aha dobře, tak je stav je momentálně vážný, ale zase ne tak, že bych řekla, že je jeho stav kritický." "Jo dobře a schopen výslechu bude kdy? To asi ještě nevíte." "Nemám věšteckou kouli, ale do dvou dnů určitě ne." Usmála jsem se a dál jsem popíjela kávu, já vlastně ani nevím, jak se ten praporčík jmenuje. "Vy jste tu asi nová, protože já na urgentu znám všechny lékaře a lékařky. Dovolte abych se představil. Jmenuji se Ondřej Černý." A podal mi ruku, kterou jsem přijala, "Těší mě, já jsem Tereza Hofbauerová."

Ahoj čtenáři a čtenářky, doufám že se vám tato kapitolka bude líbit. Teď ale vážně, jak myslíte, že "nová" postava zamíchá dějem této povídky, nebo se tam prostě jen zjevil a zase odejde, tak jak přišel, nečekaně. Prosím o názory ❤

Vaše Dejdi ❤