Modrý kod - Sestra Davida

Část 33 - Osudová chyba? Nebo velké štěstí?

„Terezo, proč se jen neumíš chovat." říkala jsem si v hlavě, protože jsem právě chtěla udělat něco strašného, co by nepřekousl žádný člověk. Věděla jsem, že tím co teď dělám a co za chvíli i udělám, tak ublížím člověku, který je neskutečně hodný a nic takového si nezasloužil, ale touha byla silnější, než nějaký rozum.

Líbali jsme se velmi dlouho a velmi vášnivě, že nám ani nedošlo, že jsme ještě stále byli na pohovce v obývacím pokoji. A asi nám to ani nevadilo, právě naopak moc se nám tam líbilo. V zápalu vášně jsem si ani nevšimla, že si mě Ondra začíná pomalu svlékat z oblečení. Z našeho líbání jsme se oddělili jen když docházel vzduch nebo když jsme si sundávali trička. „Ondro počkej, nechci aby sis myslel, že jsem jen do postele a konec, ale zase nechci být milenkou. Jednou jsem to už zažila a nechci to zažít znovu, poučila jsem se." Řekla jsem a Ondra vypadal, že ho to zarazilo. Chvíli mi koukal do očí, pak se lehce usmál, pohladil mě po tváři a odpověděl, „Já tě ale nechci jako milenku a nebráním se, aby si byla moje přítelkyně. Neznáme se ještě tak dlouho sice, ale klidně na to můžeme jít i pomaleji. Třeba než se rozvedu, tak se můžeme sbližovat, trávit spolu čas a možná," ani to nestačil doříct, protože jsem mu to nedovolila a začala jsem ho já ještě vášnivěji líbat. Pomalu se zvedal i se mnou, já jsem to pochopila a vedla jsem ho do ložnice, kde si mě něžně položil na postel a líbal mě opět po celém těle a začal mi sundávat i zbytek oblečení. 

Ráno jsem se probudila v hřejivém objetí a asi bych to neměla říkat nebo si to myslet, dokonce to i cítit, ale v tomto objetí se cítím daleko více v bezpečí a příjemněji než u Romana. Asi bohužel Roman nebyl ten pravý pro mě. Snažila jsem se nějak dostat z jeho objetí tak, abych ho neprobudila. Když jsem se z něj dostala, rychle jsem se vydala do koupelny, abych se trochu upravila, protože nechci, aby se mě lekl. Když jsem se nějak upravila, vyrazila jsem do kuchyně, jelikož tu není nikdo jiný, kdo by mohl připravit snídani. Po přípravě snídaně ,mimochodem jsou připravené palačinky, jsem šla zpět do ložnice, kde Ondra ještě spal. Bylo štěstí, že mám dneska až noční, takže se, tedy aspoň já, válet v posteli a odpočívat, ale nevím jak je na tom Ondra, proto ho jdu teď probudit. „Ondro, vstávej. Snídaně už je hotová." Ondra se na mě jedním okem podíval, ale hned ho zase zavřel. Nahmatal mojí ruku a stáhl mě k sobě, „Ne, ještě nebudeme vstávat. Ještě je brzo a já dneska nemám službu, takže se budeme jen válet." Zasmála jsem se, přitulila se k němu a užívala si jeho vůni. Proč jsem ho jen nepoznala před Romanem, nebo proč jsem ho vůbec poznala. Kdybych ho nepoznala, tak bych byla Romanem a byla bych šťastná, teď si spíš připadám jako mrcha, co jen chlapy využívá. Ale teď už je to jedno. Budu se muset prostě rozhodnout s kým se cítím šťastnější.

Ahoj všichni, kdo mou povídku čtete a chtěla bych Vás všechny poprosit o názor. S kým, podle vás Tereza zůstane, koho si vybere, nebo koho by si podle Vás měla vybrat a zůstat s ním.

Může se s stát, že teď 14 dní budou části této povídky pravidelné, jelikož jsem na táboře a mám trochu víc volného času, než doma.

Vaše Dejdi ❤