Modrý kod - Sestra Davida

Část 4 - Raritní případ

Přišli jsme na urgent a čekali jsme, až přijede záchranka s pacientem, který mám společně s Prokopem. Mezitím, co jsme tedy na toho pacienta čekali, tak jsem se zeptala Mery, "Můžu se jen zeptat, jestli nevíte s čím sem ten pacient jede?" Mery se na mě podívala a řekla, "Jen vím, že je to vážný, nic víc nevím." Otočila jsem oči v sloup a řekla jsem, "No, to jsme mi toho tedy řekla. Vím to víc, než když jsem přišla z lékařáku." Než ale stačila něco říct, tak přijela záchranka s pacientem, "Muž, 47 let. Když jsme přijeli na místo, tak byl při vědomí, tak nám řekl, že vypil omylem nemrznoucí kapalinu do auta. Při cestě, upadal to spánku, ale do bezvědomí nešel. V záchrance jsme mu dali kapat Ringer, ale nic jiného. Taky co jsme mu na to měli dát,  protože tohle jsem viděl poprvé." Všichni, co jsme byli u pacienta, tak jsme na záchranáře koukali, jestli to myslel vážně, nebo si z nás všech dělal srandu. "Cože? To si děláte legraci, jak to mohl omylem vypít nějakou nemrznoucí kapalinu do auta. Mery, kam máme s ním jet?" řekla jsem a koukala jsem na Mery, při poslední otázce a čekala jsem na odpověď. Mery se podívala do papíru a pak řekla, "Můžete na box 2." Kývla jsem a rozjeli jsme se směrem k boxu. "Abych vám odpověděl na otázku, tak vám řekl, že se chtěl napít koly a omylem se napil té kapaliny. Jen jeden lok a vyplivl to, prý to bylo hořké." Jen jsem se tomu usmívala, protože jsem tomu nepomohla pořád pochopit.

Na boxu jsem se rozloučila se záchranáři a začala jsem se věnovat pacientovi. "Dobrý večer, jsem doktorka Hofbauerová a dneska se o vás budu starat. Můžu se jen zeptat, jestli vás i něco nebolí." Pacient jen nevrtěl hlavou, že ho nic nebolí. Otočila jsem se na sestřičku a řekla jsem, "Setři, uděláme odběry." Kývla hlavou a hned si všechno začala připravovat. Pak jsem se otočila na Prokopa a zeptala jsem se, "Tak jak by jste postupoval dál?" Prokop se na mě překvapeně podíval a řekl, "No, to já moc nevím. Asi bych se podíval do krku, jestli není poleptaný a po výsledcích bych věděl víc nebo míň." Kývla jsem hlavou a koukla jsem se pacientovi do krku a žádné známky poleptání krku jsem neviděla. Poslechla jsem si, jak dýchá. "Dýchání je čisté, symetrické. Takže víte, že to i nevdechl. To by bylo horší." Ještě jsme mu vypumpovali žaludek, protože bylo riziko, že všechnu kapalinu nemusel vyplivnout a něco mohlo zůstat v žaludku. Po vypumpování žaludku se stav vůbec nezlepšoval, "Musíme s něj nějak tu látku dostat, ale jak už, když jsme mu vypumpovali žaludek." Najednou mě něco napadlo, "Prokope, nevíte jaké je složení nějaké té kapaliny?" "To vážně netuším, ale kouknu se na mobil. Proč to potřebujete vědět?" Koukala jsem na na monitor a v duchu jsem si říkala "Proč jen tu není David, ten by mi určitě poradil a už by věděl, co by jsem mu na to měla dát." Prokop se koukal do mobilu a najednou vykřikl, "Ha, mám to. Je v tom methanol, ethylenglykol a propylenglykol. Na co jste to potřebovala vědět." Rychle jsem se na něj otočila a řekla jsem, "Tak je to, co jsem potřebovala vědět, už vím, jak mu pomůžeme a tohle si moc dobře pamatujte." Otočila jsem se na sestřičku a zeptala jsem se, "Sestři, máme nějakou láhev s alkoholem? Nejlépe 96%." Sestřička chvíli přemýšlela a nakonec řekla, "Jako to myslíte na pití." "Ne, potřebovala bych, abyste to dala pacientovi do žíly." Sestřička i Prokop se na mě překvapeně koukali a řeka, "Aha, tak to jsem ještě neslyšela. Musím se zeptat Mery, jestli tu něco takového máme." Kývla jsem a Prokop se mě zeptal, "Proč mu chcete dát do žíly alkohol?" Usmála jsem se a odpověděla, "Protože potřebujeme nějak dostat tu kapalinu z něj a ten 96% alkohol to z něj dostane. Vy si nepamatujete tu methanolovou aféru?" Kývl hlavou a já jsem pokračovala, "Vidíte, první pomoc při té aféře byla co nejvíce procentní alkohol." 

Poté jsme do odvezli na JIP, aby byl dobře a intenzivně hlídaný. Šla jsem si sednout na lékařský pokoj, když tam přišel Roman. "A paní doktorko, slyšel jsem, že jste měla nějaký raritní případ." Usmála jsem se a řekla, "Tedy, tady se ty zprávy šíří rychle. Jo, bylo to docela raritní a nevěděla jsem si s tím rady, ale nakonec jsem si na methanolovou aféru a bylo mi to jasné." "Aha, ale nebojte se, já bych si taky ze začátku nevěděl rady." Usmála jsem se na něj a řekla jsem, "No jo, ale Davidovi by to došlo hned." Roman se jen usmál a sedl si ke mě ke stolu. 

Pro informaci, pracuji na JIPu a přesně tenhle případ jsme tam měli a každý dvě hodiny jsme mu hlídali promile.