Modrý kod - Sestra Davida

Část 12 - Bojuj!!

Stále jsem čekala na boxe na sestřičku, která mi měla přinést sterilní oblečení, ale hlavně na lékaře, který se mnou půjde do takové riskantní operace, skoro bez žádného vybavení. V duchu jsem přemýšlela, koho asi tak Mery najde, kterého blázna, a popravdě měla jsem pár tipu na to, tak třeba můj brácha  David, ale ten měl asi jiného pacienta, který na tom není moc dobře, nebo mě napadl ještě Roman, protože mi přijde, že je na to šílený dost. Možná by to toho se mnou šel i Prokop, ale ten na to nemá dost zkušeností.

Z přemýšlení mě probudila sestra, "Paní doktorko, mám všechny věci, které budou potřeba. Tak  mám zatím připravit pacientku, než přijde pan doktor Žák a doktor Hofbauer."  Jen jsem kývla a v duchu si řekla, "Super, Mery se podařilo udělat zázrak, že do toho se mnou půjde David." Pomalu jsem se začala chystat, když na box jako uragán přiběhl David. "Tak, jak je na tom pacientka?" Podíval se na monitor a odvětil, "Jak vidím, tak ne moc dobře. Sestři, než se uráčí přijít pan anesteziolog, tak ji dejte ještě ringera přetlakem a objednejte krve, nuly negativní." Chvíli jsem na něj jen nevěřícně koukala, ale pak jsem jen pokrčila rameny a dál jsem se věnovala přípravě na operaci v ne moc příznivých podmínkách.

Když tedy už konečně došel i anesteziolog a všichni jsme byli připraveni, dali jsme se do operace. David se na mě podíval a řekl, "Nečekal jsem, že se zrovna ty. Podle otce vzorná dcerunka, která se do ničeho nehrne bezhlavě. A zrovna ty se rozhodneš operovat na boxe. Překvapila si mě sestřičko." Lehce jsem se usmála, podívala jsem se na něj a odpověděla, "No, to víš. Pro záchranu pacienta se má snad udělat vše, nebo snad ne? A podle otce už nejsem tak vzorná dcerka. Teď jsem rebel, jako ty. Tedy, podle otce." Oba jsme se tomu zasmáli, ale smích nám netrval moc dlouho, protože nám anestesiolog řekl, " Nechci vám rušit vaší dojemnou rodinou chvíli, ale pacientce se moc nelíbí, že se v ní hrabete, takže by jste měli trochu pospíšit."  Podívala jsem se na monitor, na kterém jsem viděla, že má pacientka opravdu hypotenzi, až přechází do zástavy. "ZÁSTAVA!" zakřičel anesteziolog, David neváhal ani vteřinu a začal jí stlačovat hrudník a já jsem mezitím připravila defibrilátor. "Nabíjím na 200.... Odstupte.... Pal" řekla jsem a hned se koukla na monitor, kde jsem viděla komorovou fibrilaci. David začal zase stlačovat hrudník a já opět připravovala defibrilátor. "Nabíjím na 300 .... Odstupte ... Pal" Opět jsem se podívala na monitor a opět tam byla komorová fibrilace. "Nabíjím na 360 ..... Odstupte .... Pal" anesteziolog nahmatal pulz, "Dobrý, je zpět a vy si už sakra pospěšte."  Z hrdostí jsem se podívala na Davida, který se stejně podíval na mě.