Modrý kod - Sestra Davida

Část 9 - Konečně volný den, tedy možná

Ani jsem nedoufala, že ten den nastane, ale nastal. Mám konečně volný den, den bez práce na urgentu. Tak jsem si řekla, že bych se mohla projít po Rubavě, jak moc se tady toho změnilo, když jsem tu byla naposledy, ale to bylo strašně dávno. Nebo mi to tak alespoň připadá.

Vstala jsem s postele, udělala jsem ranní hygienu, oblékla jsem se a vyšla jsem z bytu. Úplně jsem zapomněla, jak je v Rubavě krásně, klid a ticho. Ale ta idilka mi netrvala moc dlouho, protože jsem zahlédla malého kluka, jak leží bezhnutí na zemi a kolo vedle něj.

Rychle jsem se k němu rozběhla a promluvila jsem na něj, "Haló chlapče, slyšíš mě?" Ale neodpovídal, ale naštěstí dýchal, tak jsem rychle lovila mobil v kapse. Já jsem věděla, proč si nebrat kabelku nebo batoh, protože bych mobil hledala dost dlouho. Zavolala jsem na 155, když mi to zvedli, rychle jsem řekla adresu a jaké zranění tu mám a jak na tom je teď.

Do příjezdu záchranky jsem prakticky nemohla dělat vůbec nic, možná jen nějak ošetřit tu ránu na hlavě a odřeniny na loktech a kolenách a zkusit ho nějak probrat, ale vůbec se mi to nedařilo.

Naštěstí záchranka přijela docela rychle. "Ahoj kluci, hele našla jsem tady kluka, který asi spadl z kola. Neviděla jsem, jak spadl nebo jak se to stalo. Nějak jsem se mu snažila ošetřit, ale nějak se mi to nešlo. Taky nebylo čím." Kluci mě jen pozdravili a kývali hlavou na souhlas. Ještě mě poprosili, abych tam zůstala a pomohla jim, což jsem samozřejmě souhlasila a navigovala jsem je, co mají dělat.

Dali jsme mu krční límec (C-límec), zavedli mu modrou flexilu, přenesli chlapce pomalu na nosítka a dali do sanitky.

Vím, že jste dlouho čekali, ale měla jsem takové těžké období, které ještě neskončilo, ale když mám klid na noční, tak proč toho nevyužít a tadá máte tu další část.