Modrý kod - Sestra Davida

Část 13 - Tak snad už bude klid...

Pak už naše operace na boxe šla bez komplikací. Nechali jsme ji odvést na JIP, kde si jí sestřičky napojili na přístroje a sledovali ji. 

Šla jsem s Davidem na lékařský pokoj, abychom nabrali síly na další pacienty, kteří jak oba doufáme nepřijdou a když ano, tak to budou jen lehké případy, které zvládne Prokop se Sašou. David si sedl ke svému laptopu a já jsem si lehla na pohovku, ze které jsem ho tiše pozorovala, jak je zahleděný do laptopu, že ani nevnímá své okolí. No jo, to je celý David, člověk si na to na časem zvykne, že je pro něj práce priorita a pak možná rodina a vztahy. 

Najednou se nám oboum rozezvonil mobil, David ho moc nevnímal a když jsem se podívala, kdo mi to volá a modlila jsem se, ať to není Mery, že máme příjem. Byl to u mě ještě někdo horší, náš otec. Chvíli jsem to nechala zvonit v domnění, že ho to přestane bavit, ale on volal pořád dál. Ještě jsem se podívala, kdo volá Davidovi. Asi má nějaký příjem, protože mu volá Mery. Probudila jsem ho z pracování na počítači, "Workoholiku, máš příjem. Volá ti Mery." Tázavě se na mě podíval, pak se podíval na svůj mobil a rychle ho zvedl, "Hof prosím.... Jo, za chvíli jsem tam." Zvedl se a řekl, "Jo no, mám příjem. Tak ahoj." Otočil se a šel na urgent. Když David odešel, tak to přestalo bavit i otce, oddechla jsem si, zvedla se s tím, že se asi půjdu podívat za paní na JIP. 

Po cestě na JIP jsem potkala Romana v bufetu, jak si kupuje rohlíky. Jen jsem se zasmála a když mě spatřil usmál se taky. Přišel ke mě a řekl, "Přišel čas na jídlo. Nedáte si také kolegyně?" To jsem se musela zasmát a s úsměvem jsem mu odpověděla, "Nene, děkuji pane kolego. Já bych chtěla mít střeva průchozí. Vy jako lékař by jste měl vědět, že tento rohlík je něco jako vata, ucpe vám to střeva." To se zamračil, chvíli přemýšlel a pak odpověděl, "To máte sice pravdu paní kolegyně, ale to ještě neznamená, že je i lékař nemůže jíst. To jsem tak slyšel, tak to medici jedí furt, protože na nic jiného nemají čas a rohlík je výborný na cesty nebo na hodiny." Na to jsem se jen usmála a šla jsem za pacientkou na JIP.

Pacientka ještě byla na ventilátoru a naštěstí stabilní, takže zatím vše bylo na dobré cestě, což jsem byla upřímně hodně ráda, protože bych u ní nechtěla řešit žádné komplikace. Zkontrolovala jsem vitální funkce, rozloučila jsem se se sestřičkou a byla jsem na odchodu.