David se na chvíli zamyslel a řekl, "Hmm, aha. Tak to by se spíš měl mít výčitky ten, ten Ondra. Když už má tu rodinu." Koukala jsem do země a odpověděla mu, "Když on mi řekl, že to mezi nimi už nefunguje. Jen nevím, co si s toho mám vzít já. Že jsem jen rozptýlení? Nebo že to se mnou jen chce zkusit jako na vážno? Jsem s toho vážně zmatená." Seděla jsem naproti Davidovi a hlavou jsem měla v dlaních, chtělo se mi brečet. David mě vzal za ruce, to jsem se na něj podívala, co tím zamýšlí. Zvedl se a naznačil mi, abych se také zvedla, což jsem také udělala. Objal mě a já to jen opětovala, žádné slova, jen jsem pustila slzy, které se hrnuly víc a víc z očí. Najednou Davidovi zazvonil mobil, já jsem si otřela oči a on ho zvedl. "Hele Terí, já už musím mít. Mám příjem jo. A ty, ty si rozmysli. Je pro tebe lepší bezdětný chlap, který je hodný, nebo chlap, který sice má dítě, ale zato se s ním cítíš šťastnější. Je to sice smutné, že to není Roman, ale tak cit si moc nevybírá." Zase jsem si sedla na židli a začala opět přemýšlet, kdo je pro mě tedy lepší. Z přemýšlení mě ale vyrušil zvonící telefon. Díky bohu za příjem. "Prosím Hofbauerová,.... Ano, dobře. Hned jsem tam." Zavěsila jsem mobil, otřela si opět slzy, nadechla se a vyrazila na urgent.
Přišla jsem k Mery a než jsem se stačila zeptat, kde mám ten příjem, tak zrovna přijeli. Šla jsem tedy rovnou k příjmu a čekala, až mi předají informace. "Žena, 47 let. Udává silné bolesti břicha, proto si vás taky zavolala, ale nenašel jsem po hmatu žádnou patologii. Ani na zvracení jí není. Pro jistotu jsme ji dali kapat Ringer." Kývla jsem, podepsala papíry, předala je Mery a jela na box 2, kde mi kluci od záchranky pomohli pacientku dát na vyšetřovací lůžko. Poděkovala jsem klukům, ty jen mávli rukou a odjeli z boxu. "Dobrý den, jsem doktorka Hofbauerová. Mohla bych se zeptat, jestli vás ještě něco bolí, nebo máte jiné potíže, kromě toho břicha." Pacientka jen zavrtěla hlavou, "Dobrá, tak já si tedy prohmátnu břicho, řekněte mi, kde vás to bude bolet." Kývla jen hlavou a v obličeji jsem viděla, jak se připravuje na bolest. Poté, co jsem se dostala do pravého podbříšku, začala křičet bolestí. Podívala jsem se tedy na sestřičku a řekla jí, "Dobrá, takže nabereme komplet laborku a změříme teplotu a ještě mi podejte sono." Otočila jsem se zpět na pacientku a řekla, "Teď vám vyšetřím břicho pomocí ultrazvuku, budu se snažit, aby to bolelo co možná nejméně." Na ultrazvuku jsem neviděla žádnou volnou tekutinu břiše. "Paní doktorko, teplota je 39°C." Kývla jsem hlavou, obrátila jsem se na pacientku a řekla jí, "Vypadá to, že máte zánět slepého střeva, budete muset na operaci."
Po operaci jsme pacientku převezli na JIP, aby byla monitorována. Já jsem šla do bufetu, abych si dala něco sladkého na nervy a dobré rozhodování.
Ahoj mojí milý čtenáři,
já vím, s tím psaním jsem prostě nepoučitelná, ale slibuje, že se budu snažit nějak polepšit. Prostě nebyla chuť psát, ani nálada, ani čas a ani žádné nápady, nebo jako nápady by byli, ale to bych musela být s příběhem trochu dál 😂ale to snad za chvíli budu.
Jen bych potřebovala od Vás, co to ještě čtou názor, jak by to mělo podle Vás pokračovat 🙏 byla by to pro strašně velká pomoc a podpora
Vaše Dejdi ❤️
ČTEŠ
Modrý kod - Sestra Davida
FanfictionO doktoru Davidu Hofbauerovi víme skoro vše, ale co když má nějaké tajemství. Co když je to tajemství, že má mladší sestru, kterou neviděl od té, co musel odjet z Prahy. Co když mu teď chybí a lituje toho? No, necháme se překvapit.
