Modrý kod - Sestra Davida

Část 24 - To jsem ještě nezažila

Vrátila jsem se zpět na lékařský pokoj, přišla jsem k Romanovi a sedla mu na klín. David byl stále zahleděn do knih. Využila jsem situace a začala Romana líbat a on velmi ochotně spolupracoval. David se na nás podíval s ním, že se chtěl Romana na něco zeptat, ale když nás uviděl tak řekl, "Romane, myslíš že by to fungovalo i na. A vy, vy dva jste spolu jako spolu." Usmála jsem se a hlavu jsem schovala Romanovi ke krku, Roman se jen usmál a pak řekl, "No, už je to tak. Od včerejška, nebo od dnešní noci." "Jojo, aha. Tak hodně, jo." A ukázal pěst jako, že nám drží palce. On nikdy nebyl moc upovídaný. Zvedla jsem se z Romana a přešla jsem k Davidovi, objala ho. On chvíli nic nedělal, ale pak moje objetí opětoval. Najednou mi zazvonil mobil, omluvila jsem se a zvedla ho. "Hofbaureová prosím... Ano, dobře. ... Hned jsem tam." Zavěsila jsem hovor, omluvila se, políbila jsem Romana a vydala jsem se na urgentní příjem. 

Na urgentu jsem ještě chvíli na příjem čekala. Když přijeli, tak jako první přišel, aby nás jako varoval, "Co nám vezete?" zeptala jsem se a záchranář právě řekl, "No, není to moc hezký pohled. Proto jsem tu dřív, než pacient. Abych vás varoval. Není to moc hezký pohled. Asi bych doporučil, aby si to vzal někdo, kdo má hodně silný žaludek." Jen jsem se na něj podívala a řekla, "Já jsem toho viděla asi dost. Taky jsem v Praze jezdila záchrankou. Sice jen chvíli, ale taky jsem něco viděla. Tak co pro mě máte." Záchranář jen pokrčil rameny a řekl, "No jak myslíte." A přijel pacient. První, co jsem viděla byla jeho noha. Jestli se tomu tak dalo vůbec ještě říkat, protože byla od půlky lýtka dolů celá černá. Ale ne, že by byla špinavá, ale nekrotická (odumřelé buňky a tkáně), druhá věc byl ten zápach. což mi bylo divné, protože nekrotická tkáň nejde vůbec už cítit. "Tedy, to zašlo dost daleko. Nějaký informace?" "Muž, 43 let. Tvrdí, že si to lehce popálil, ale nechal to být, protože ho to vůbec nebolelo. Dali jsme mu ringer, nic jiného nechtěl." Nechtěla jsem věřil vlastním uším, že jsem to slyšela. "Fajn, rychle na box 1." 

Na boxu jsme ho přendali na naše lůžko a já jsem ho začala vyšetřoval, "Dobrý den, jmenuji jsem Tereza Hofbauerová a já si vás teď vyšetřím, dobře?" Jen kývl hlavou. Začala jsem tedy od hlavy, až k té noze. 

Nic zvláštního jsem nenašla, tak jsem jsem se začala pořádně zajímat o tu nohu. Bylo mi jasné, že noha už nepůjde zachránit a myslím, že to věděl i pacient. "Sestři, naberte komplet laborku a udělejte co nejrychleji předoperační vyšetření." Kývla hlavou a začala si vše připravovat na odběr. Já jsem mezitím šla z boxu za vrchní, "Mery? Budu potřebovat sál a nějakého lékaře na amputaci." Kývla hlavou, zvedla telefon a už to zařizovala. Než se připraví operační sál a seženou se lékaři, jsem si šla na lékařský pokoj pro něco na pití. Tak seděla Lucie Krutinová, tu jsem ještě pořádně neznala, jen jsem věděla, že tu pracuje. "Dobrý den paní kolegyně, asi jsme se ještě nepotkaly. Jmenuji se Tereza Hofbauerová." a podala jsem jí ruka, ta jí přijala, "Dobrý den, Lucie Krutinová. Těší mě." Potřásly jsme si rukou, já se napila a šla jsem z lékařského pokoje rovnou na operační sál. Snad už tam budou všichni připraveni.

Ahoj všichni, co to čtou. Vím, že jste psali, že nemusejí být zdravotnické akce, ale já si myslím, že by tam nějaké být měli. Ale stejně se více budu zaměřovat na to lovestory. Snad se vám tato část bude líbit.

Vaše Dejdi ❤️