Modrý kod - Sestra Davida

Část 37 - Romane, já ti musím něco říct!

Neměla jsem tušení, jestli to, co dělám je správně. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno, chtěla jsem ho, v tuhle chvíli jsme byli jen my dva a nikdo jiný. Žádná jeho manželka, ani Roman.

Naštěstí jsem nemusela vstávat do práce, takže jsem mohla být dlouho v posteli. Ráno tam byl i Ondra, podívala se na budík, kolik je hodin. "Ondro, dobré ráno. Neměl si vstávat do práce?" Ondra pomalu otevíral oči, podíval se na mě a zeptal se dosti ospale, "Dobré a kolik je hodin?" "No, je osm pryč." Viděla jsem na něm, jak přemýšlí a pak najednou řekne, "V práci jsem neměl být, ale Linda měla někdy být a já jsem měl hlídat Vašíka. Takže musím jít." Rychle vylezl z postele, hledal na zemi své oblečení a začal se rychle oblékat. Já jsem na něj jen koukala a usmívala se, jak spěchá. Když mě viděl, jak jsem se mu potichu smála. Přišel ke mě takovým tím výrazem, jako ty se mi budeš smát?. Jakmile byl blízko, tak mi řekl, "Jako proč se mi směješ. Co je tu k smíchu." To jsem se začala smát trochu víc, "Já se ti nesměju, ale je to zábavné, jak rychle hledáš ty věci a ještě se rychleji oblékáš. Docela mě to baví." Ondra skočil ke mě do postele a začal mě lechtat. Já jsem se samozřejmě bránila, "Ondro, nech toho a nepospíchal si náhodou za synem a manželkou?" To se zarazil a odpověděl, "Jo, pospíchal. Vždyť už jdu." Slezl ze mě a začal se opět oblékat. Já jsem si také na sebe něco málo hodila, abych ho mohla tedy vyprovodit.

Co Ondra odešel, já jsem se začala věnovat přípravě na čtyřiadvacítku a dělala ty různé domácí práce, jako prací, vaření, vytírání a luxování. Luxování tedy nesnáším, ale jednou za čas se musí.

Cestou do práce jsem si broukala a usmála se, všem okolo jsem musela připadat jako cvok, ale mě to vůbec nevadilo.

V práci na recepci jsem všechny pozdravila zvesela a šla jsem se rovnou převléct a šla do služby. V denní místnosti byl David a Roman, který mě hned přivítal tím, že si stoupl a přišel mě obejmout.  Já jsem jeho objetí obětovala, ale nebylo mi to moc příjemné. Tím, že mu musím říct něco nepříjemného a důležitého. David to na mě pozval a řekl, "Tak, já vás jo. Nebudu, jo. Jdu na recepci, jestli tam není nějaký případ. Tak ahoj." Odešel a já jsem přestala objímat Romana a šla ke skříňce, abych se převlékla do pracovního oděvu. Mezitím jsem přemýšlela, jak začnu a jak mu to řeknu. Když jsem se tedy dopřevlékla, sedla jsem si ke stolu, dala jsem ruce na stůl a začala jsem, "Romane, já ti asi musím něco říct." Roman se ke mě natáhl, že mě chytne za ruce, co mám na stole, já jsem ucukla. To Romana zarazilo, proč jsem to udělala. "Víš Romane, nejsme spolu dlouho a proto to bude asi lepší a lehčí. Ale asi to mezi námi bylo jen poblouznění, protože já jsem potkala někoho jiného a s ním mi to jiskří více. Omlouvám se."  Zvedla jsem se a šla taky na recepci, pro nějaký příjem a udělat nějaký papíry, ve kterých jsem měla trochu nedostatky. Ale než jsem odešla, chytla jsem ho za ruce a podívala se na něj s omluvným pohledem.

Zdravím všechny mé čtenáře. Jak nové, tak ty starší, co to čtou od začátku. Snad se Vám tato část bude líbit a poprosit o náááázůůůrky 👝. 

Vaše Dejdi❤️