Modrý kod - Sestra Davida

Část 10 - Zase v práci

Z mého volného dne tedy nic nebude, protože jsem opět skončila v nemocnici. Já už vážně nikam chodit nebudu, když budu mít konečně volný den, pak to takhle dopadá. Ale dost už toho naříkání. 

Přijeli jsme k rubavské nemocnici, kde si chlapce převzala doktorka Slavíčková, prý jeden z naším nejlepších pediatrů. No, já nevím, ještě jsem s ní zatím nesloužila, ale to se zase změní, protože tu s chlapcem zůstanu. Takže zase zrušený volno a hurá do práce. Šla jsem na lékařák, abych se převlékla a koho na něj nepotkám. Roman klidně seděl u stolu a četl si nějaké ruské noviny. "Ahoj Romane, píšou tam aspoň něco zajímaného?" Škubnul sebou, pak se na mě podíval a odpověděl mi, "Ahoj Terí, ani ne. Já to čtu jen, abych nevypadl z ruštiny. Když je to můj rodný jazyk." Usmála jsem, "Vážně, to bych na tobě ani nepoznala. Ani žádný přízvuk nemáš." Oba jsme se zasmáli. Vzala jsem si věci a převlékla se. 

Chvíli jsme se ještě spolu bavili, když mu zazvonil mobil, omluvil se mi a zvedl to. "Vilkin prosím. Aha a nikdo jiný tam není? ... No dobrá, už jdu a je tam ještě něco? ... Dobře, tak já řeknu ještě Tereze. ... Jo, je tu, zrovna se převlékla. .... Dobře, za chvíli jsme tam." Otočil se na mě a oznámil mi, "Máme hromadný příjem, no tak hromadný zase ne, ale myslím že tam budou hodit tvoje šikovný ručičky. " Usmála jsem se na něj, rychle se zvedla a namířila jsem si k němu, podívala jsem se mu do očí a vážným hlasem jsem mu řekla, "A to není jediné, co mám šikovné." Šla jsem pak rovnou ze dveřím a Roman stál na místě, jako solný sloup a koukal se na mě, pak se oklepal a zamířil si to ke mě, aby mi otevřel dveře. 

Omlouvám se všem, kteří to čtou (ano vím, není jich zrovna moc :D), že jste na novou část čekali tak dlouho, ale mé těžké období stálé pokračuje, ale už je to lepší, tak jsem se rozhodla něco na klidné noční napsal. I když toho zase není moc, ale já se do příští části polepším :)

Jen se ještě zeptám, s kým by si Tereza měla něco začít a jaká podle Vás bude.