Modrý kod - Sestra Davida

Část 36 - Je rozhodnuto! Osud rozhodl

Po službě jsem šla domů, ale vzala jsem to trochu delší cestou, protože jsem chtěla přemýšlet a na čerstvém vzduchu se mi prostě lépe přemýšlí. Na chvíli jsem si i sedla na lavičku a nechala jsem plynout myšlenky a vůbec jsem nevnímala okolí. Zrovna na sídlišti to není moc dobrý nápad, večer si sednout na lavičku, sama a nevnímat okolí, jen své myšlenky. Měla jsem ale štěstí, nic se mi nestalo. Nakonec, ta chvilka na lavičce byla skoro hodina. Přemýšlela jsem, nad tím, jestli mám říct Romanovi, že je konec a zkusit to s Ondrou nebo s ním zůstat, zůstat s Romanem a možná s ním budu šťastná a Ondrovi říct, že ta noc byla velká chyba. Nakonec jsem se rychle zvedla a šla rovnou domů, abych si mohla dát vanu. 

Doma jsem všechno oblečení ze sebe svlékla, ale někdo mě přitom vyrušil tím, že zazvonil na zvonek u dveří. Ani jsem si neuvědomila, že jsem jen v džínách a podprsence, ale prostě jsem otevřela. Byl tam Ondra. Chvíli na mě koukal a já jsem si ani neuvědomovala proč. "A-ahoj, neměla by ses obléknout, když otevíráš dveře? Co ty víš, kdo by to byl." Podívala jsem se na něj, jako co tím myslíš. Pak jsem se podívala na sebe a zjistila jsem, jak to myslel. Rychle jsem si zakryla hrudník, naznačila jsem, jestli chce jít dál. Vešel dovnitř a já jsem rychle si oblékla tričko, které leželo na zemi. Namířila jsem si to do obývacího pokoje a Ondra šel hned na mnou. Sedli jsme si na pohovku a chvíli jsme jen mlčeli, protože ani jen z nás asi nevěděl jak začít, nebo co vlastně říct. Pak to trapné ticho přerušil právě Ondra. "Terko, asi teď máš v hlavě zmatek. Taky to teď tak mám. Měl jsem prostě nějaké zásady, že dokud nebudu rozvedený, tak si nezačnu s nikým jiným, abych právě nezamotal nikomu hlavu." Jen jsem tam mlčky seděla a čekala, co dalšího řekne. "Chápu, že se bojíš, že si milenka a že mám stále dobrý vztah se svou manželkou, ale to není vůbec pravda. Dost se hádáme, už ani nemáme nic společného, jen toho Vašíka. Nic jiného nás nespojuje. Každý máme už jiné životy, ale kvůli Vašíkovi nějak bydlíme spolu. Jen nemáme už společnou ložnici. Ona má ložnici a já svým u Vašíka." Nemohla jsem uvěřit svým uším. Problesklo mi hlavou, "proč mi to říká? má o mě vážně zájem, že mi to teď tak podrobně líčí?" Jak jsem viděla, že se chce nadechnout, že chce ještě pokračovat, tak jsem ho zadržela, "Ondro, počkej chvíli. Sypeš to tu na mě strašně rychle a já ani nevím, co bych si s toho měla vzít. Že se mnou chceš být, i když si ještě nejsi rozvedený. Nebo jestli chceš počkat na to, až se rozvedeš a pak to spolu zkusíme?" Ondra se ke mě přiblížil, já jsem se chtěla trochu oddálit, ale nešlo to, prostě nešlo. Přiblížil se ke mě, že jsme byli od sebe jen centimetr. 

Ani jeden z nás tu malinkou mezerku nemohl vydržet a políbili jsme se. V tu chvíli jsem si v duchu řekla, "Ano osud to vyřešil za mě. Nebudu se tomu bránit."

Zdravím moji čtenáři, jsem asi strašná "spisovatelka", jestli se mohu tak nazvat :D, ale já se k tomu nemohu dokopat a ani nemám ani moc dobré nápady :( , snažím se ale ze všech sil. Jen jestli bych mohla poprosit ty, kteří to čtou (vím, že jich není mnoho :D), jestli by mi nemohli napsat nějaký názůůůrek, jak se to vyvýjí.

Vaše Dejdi ❤️