Modrý kod - Sestra Davida

Část 32 - Další nečekaná, teď už příjemná návštěva

Ještě chvíli jsem se procházela a přemýšlela, co jsem si vlastně myslela o mě a Ondrovi. Zatřepala jsem hlavou a v duchu si řekla, "O čem to sakra přemýšlíš, ty máš Romana. Nemysli na nikoho jiného." Ani nevím, jak dlouho jsem se ještě potom procházela, ale už se stmívalo. Vydala jsem se tedy na cestu domů a při té cestě na mě hulákali nějací dva kluci. Ty jsem úspěšně ignorovala a šla jsem trochu rychleji dál.

Když jsem se dostala domů, dala jsem se si krásně teplou vanu s lahvinkou bílého vína. Tedy, to jsem strašně dlouho neměla. Konečně relax, který jsem dlouho neměla. Takto jsem si to užívala asi jen půl hodiny, když mi někdo zazvonil u dveří. To jsem se tedy lekla, ale tak zakřičela jsem, "Moment, hned jsem tam." Vylezla jsem, rychle se usušila, zabalila jsem si vlasy a sebe do osušky. Přišla jsem ke dveřím a otevřela, aby tam dotyčná osoba už nemusela dlouho čekat. K mému velkému překvapení tam stál Ondra. "A, ahoj. Tebe jsem tu tedy nečekala." Ani jsem si ale uvědomila, že jsem jen v té osušce. Ondra na mě jen koukal a nezmohl se na slovo. Zamávala jsem mu před očima, "Jo, ahoj. No, mě to je jasné, ale chtěl jsem ti vysvětlit, toho syna a že mám manželku." Naznačila jsem, jestli tedy nechce jít dál a Ondra velmi rád přijal. Co jsem zavřela dveře, tak jsem si uvědomila, že jsem v té osušce, "Jeee, omluvíš mě. Já se půjdu obléknout, ty zatím můžeš jít do obýváku." Ukázala jsem mu, kde je a Ondra tam hned zamířil. Já jsem rychle šla do ložnice a něco jsem si na sebe vzala.

Poté jsem šla do koupelny, abych se trochu upravila, vypustila jsem tu vanu, protože mi bylo jasné, že už se do té vany nedostanu a když ano, tak už bude voda studená. Vzala jsem to víno a šla do obývacího pokoje za Ondrou. Dala jsem lahev vína na konferenční stolek a šla ještě pro jednu skleničku, jestli si Ondra dá. "Tak jsem tady. Dáš si se mnou víno? I když to je asi blbý, že?" Začala jsem si lít do mé skleničky a Ondra odpověděl, "Proč by to bylo blbý, rád si s tebou dám sklenku vína." Usmála jsem se a také mu nalila sklenku. "Tak na zdraví?" Přiťukli jsme si, napili a já řekla, "Ale tak ty si mi chtěl něco vysvětlit." Položil skleničku, na chvíli se podíval do země a pak začal, "No chtěl, jen teď přemýšlím, jak mám začít." Odkašlala jsem si a řekla, "No, ono je dobrý třeba začít od začátku." Oba jsme se tomu zasmáli, "Dobrá, tak nebude to úplně od začátku, ale tak od půlky."

Po jeho monologu jsem seděla na pohovce a popíjela jsem vínko a přemýšlela, jak na všechno mám reagovat. "Aha, takže to s manželkou teď nemáte úplně harmonické nemáte, ale tak kvůli svému synovi byste to měli zkusit dát dohromady? Aby měl celou rodinu." Vzal si sklenku, napil se a odpověděl. "Ale ano, to já se snažím, ale Linda už moc nesnaží. Ani na veřejnosti nejsme jako rodina. Buď já, nebo Linda. Spolu jako rodina jsme už dlouho nikde nebyli." Dala jsem si dalšího loka vínka a odpověděla jsem, "Tak to tedy smutný a nemá Linda někoho jiného." "Já ti nevím, možná i jo. Ale nejsem si jistý, jestli by mě to nějak trápilo." 

Chvíli jsme si s Ondrou podívali, ani mi nepřišlo, že jsme otevřeli třetí lahev vína a že už je tolik hodin. Podívala jsem se na hodinky a zděsila se. "Bože, to je už tolik hodin? Kolik jsme toho vypili?" Začali jsme se smát, "A víš, že mi to ani nepřijde? S tebou Terí se tak dobře povídá." Usmála jsem se a dala si pramínek vlasů za ucho. "Ale asi bych tedy měl jít, aby ses vyspala." "Ale takhle jsem to nemyslela, že máš jít. Jestli nechceš, tak nemusíš. Klidně bych si s tebou ještě podívala dál. Ale tak ty asi musíš za rodinou." Zavrtěl hlavou a řekl, "Nemusím, vždyť jsem ti říkal, jak to spolu máme." "To ano, ale máš tam syna." Začala jsem se pomalu zvedat, ale nohy mě po těch třech lahvích vína moc nechtěli poslouchat. Spadla jsem rovnou Ondrovi do náručí. Ondra, jako policista a gentleman, mě rychle chytl a spadl na pohovku. Chvíli jsme se smáli a byli jsme od sebe jen malinký kousek. Ondra tuto krátkou vzdálenost ale zrušil a začal mě líbat a já mile ráda souhlasila. Vnitřní hlas mi ale říkal, "Máš Romana Terezo. Mysli na to." 

Ahojky všichni, kdo tuto povídku ještě čte. Ano vím, trvalo mi to tedy strašně dlouho a teď se to budu snažit napravit, ale nemůžu nic slíbit.

A jak si zatím myslíte, že se bude vyvíjet vztah s Romanem a tento malý úlet s Ondrou, nebo to nakonec nebude úlet a skončí to jen u tohoto polibku? Prosím o názory 🙏

Vaše Dejdi ❤