Modrý kod - Sestra Davida

Část 19 - Davidovi trable

Cestou k Davidovi jsme si s Romanem povídali, ale mě přišlo, že mi chtěl říct něco víc, než mi říká. Nevěděla jsem ale jak to z něj mám dostat, tak jsem to nějak neřešila, třeba mi to řekne sám od sebe později. Cesta nám utíkala strašně rychle, no ono když se jde s někým s kým se dá povídat. 

Přišli jsme před byt Davida, Roman otevřel dveře a pustil mě dovnitř. Hned jsem si sundala bunda a šla jsem za ním do postele, "Ahoj Davide, zase nemůžeš spát." Jen kývl hlavou, lehla jsem si vedle něj, ten se ke mě jen přitulil a hned usnul. Usmála jsem se, políbila jsem ho na čelo a pohladila ho. Roman se na nás jen koukal a usmíval se. Když jsem se na něj podívala, tak se usmál ještě víc. "Co je Romane, proč se tak usmíváš?" Roman byl chvíli potichu, jako by přemýšlel co mi na to má odpověděl, ale nakonec odpověděl, "Ale nic, jen jsem si představil, jaký by to bylo, kdybych byl místo Davida ve tvém objetí já. A docela se mi ta představa líbí." Byla jsem zaskočená, že to řekl, ale na jednu stranu jsem byla ráda, že to řekl. Usmála jsem se na něj a cítila jsem horkost ve tvářích, to bylo asi od toho jak jsem se začala červenat. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to myslel vážně a jestli by se mi to taky líbilo, až jsem s toho usnula. 

Ráno jsem se probudila a viděla jsem, jak tam už není Roman a David ještě spal. Pomalu a opatrně jsem se dostávala s jeho sevření. Naštěstí se mi to povedlo a hledala jsem něco, co bych mu mohla udělat ke snídani. Vůbec mě nepřekvapilo, že tu nic neměl. Jen suchý rohlík a nic víc. To je tedy snídaně šampionů. Jen jsem si povzdechla, vzala jsem si bundu a šla jsem něco koupit. Zase jsem byla ta, která se musí postarat o Davida, ale věděla jsem, že kdybych to bylo obráceně, že by se on postaral o mě. Krásná fungující rodinka. Otec, který nás chce jen ponižovat, matka zemřela při porodu, brácha je nemocný a jsem asi jediná normální. Tedy myslím.