Modrý kod - Sestra Davida

Část 14 - Nečekaná a nepříjemná návštěva

Když mi už konečně skončila služba, zamířila jsem rovnou domů do postele, protože jsem byla stahaná jako kotě. Dala jsem si krásně teplou sprchu, kterou jsem si náležitě užívala. Po nuceném vylezení ze sprchy, jsem se osušila, zabalila jsem si vlasy do ručníku a pomalu jsem se chystala do postele, když mi najednou někdo zabouchal na dveře. V duchu jsem si řekla, "Toho to jsem čerti zase nesou? Proč nemůžu mít jeden jediný den jen a jen pro sebe." Šla jsem tedy otevřít a hádejte, kdo stál u mých dveří, moje noční můra. Můj otec. "Ahoj tati, to si mi nemohl dát vědět, že přijdeš? Jsem po noční a ráda bych si šla už konečně lehnout." Otec si otevřel dveře ještě víc a řekl, "Ahoj dcero, to je mi ale hezké přivítání. Já bych ti to mile rád, oznámil, že jsem v Rubavě, ale to by mi někdo musel brát telefon." Zavřela jsem za ním dveře a odpověděla jsem, "Oni ještě existují SMSky tatínku víš? A nenapadlo tě, že jsem třeba u pacienta?" Jen kývl hlavu a šel dál do bytu a celé si to důkladně prohlížel. "Ano tati, jen jdi dál. Ani zouvat se nemusíš. Jako doma," řekla jsem potichu, aby to neslyšel a šla jsem za ním. Posadil se do obývacího pokoje a dál si ho prohlížel. Chvíli jsme tam tak seděli, až jsem najednou řekla, "Tak co potřebuješ? A rychle, už jsem ti řekla, že jsem po noční a ráda bych šla spát." Jen se na mě podíval, nadechl se a řekl, "Proč bych měl něco potřebovat? Jen jsem chtěl vidět své děti, které se mi ani neozvou." Po těchto větách jsem myslela, že bych ho sto chutí uškrtila, ale rychle jsem se dala zase do klidu a řekla jsem, "Dobrý, tak si mě viděl a teď, když dovolíš, šla bych konečně spát, děkuji." Otec se na mě tak divně podíval, "To je tedy vděk, to mám za všechny ty roky, co jsem tě držel na medicíně?" Protočila jsem oči a odpověděla jsem, "Jéééé a je to opět tady. Zase mi budeš předhazovat, že nebýt tebe, tak bych já nebo David nevystudovali medicínu. Jen ti připomínám, to ty si nás tam nutil jít, já jsem se tě o to neprosila. Nechtěla jsem být lékařkou od začátku, ale až potom, co jsem viděla, jak je na mě mamka pyšná. Jen proto jsem to vystudovala. A teď prosím už odejdi," a ukázala jsem na dveře. Otec na mě chvíli nečině koukal, pak se neochotně zvedl a šel ke dveřím, z jednou radostí jsem mu otevřela dveře, "To je tedy vděk, tak se tu měj hezky, ahoj," a odešel, já jsem ani neodpověděla. Rychle jsem zavřela dveře a šla jsem konečně do postele.

Konečně jsem zabírala, když jsem zase uslyšela, jak někdo opět klepe na dveře. Vyskočila jsem naštvaně z postele v domnění, že to je opět otec. "Řekla jsem ti snad jasně, že se chci konečně vyspat," a otevřela jsem dveře. K velkému mému překvapení, tam stál Roman. Překvapeně jsem na něj koukala a pak jsem se si uvědomila, že mám na sobě jen kalhotky a tričko na spaní, schovala jsem se za dveře a řekla jsem, "Promiň, já jsem myslela, že to je někdo jiný. Pojď dál jestli chceš." Usmál se a vešel dovnitř, "Promiň, že tě ruším po noční, ale poslal mě sem David. Prý si jediná, která mu může pomoct, že ty jediná víš, jak na něj, aby se vyspal." Promnula jsem si oči a kývla jsem hlavou, "Jo, už vím co se děje. Tak si klidně sedni, já se rychle obléknu a půjdeme." Kývl a šel si sednout do obývacího pokoje, já jsem šla do ložnice a rychle jsem hledala něco, co si vezmu na sebe. Ze skříně jsem vytáhla tričko a kalhoty. Rychle jsem to na sebe hodila a šla jsem za Romanem. "Dobře, tak už můžeme jít." Kývl hlavou a rychle se zvedl z pohovky, nazula jsem si boty, vzala si mobil a šla jsem za Romanem, směr byt Davida. 

 Roman bez zaklepání vešel do bytu a pustil mě dovnitř. Ani jsem nemusela hledat Davida dlouho, protože ležel v postele, která byla hned naproti dveřím. Sundala jsem si mikinu a šla jsem rovnou za ním. "Daví copak. Zase máš ty stavy? Vzal sis prášek?" David se nezmohl na nic jiného, než na kývnutí hlavou. Pohladila jsem ho po vlasech, David se lehce v posteli posunul. Zvedla jsem deku, vlezla jsem pod ní a David mi dal jeho hlavu do klína. Lehce jsem ho vískala ve vlasech a on pomalu zavíral oči a vypadal, že usnul. Celou dobu na to Roman koukal a pak, když vypadalo, že David usnul, tak potichu řekl, "Takhle bych ho asi neuklidnil jako ty." Podívala jsem se na něj a usmála jsem se a odpověděla, "To víš, takhle jsem ho uklidňovala asi od mých 12 let, takže už vím, jak na něj." Podívala jsem se na Davida, jak v klidu spí, nebo jen odpočívá, ale i tohle David dost potřeboval. Roman si sedl na židli a otevřel si pivo.