Modrý kod - Sestra Davida

Část 38 - Spolu na urgentu

Dala jsem si jedno sluchátko do ucha a dělala jsem zpětně papíry. Já nejsem moc na tu byrokracii, ale hold se to udělat musí. Ano vím, že se to nemá, ale já jsem potřebovala soustředit na ty papíry, bez okolních vjemů. A měla jsem jen jedno, že když bude příjem, abych slyšela Mery, jak na mě volá. A jako nějaká puberťačka jsem si neustále sledovala mobil, jestli mi náhodou nenapsal Ondra. Ale žádná zpráva nepřišla, zase jsem ale nechtěla být první, kdo bude psát. Asi by to nebylo úplně vhodné, kdyby byl doma s Lindou a malým Vašíkem.

Když jsem konečně udělala všechny ty moje byrokratické resty, tak jsem jen seděla na recepci a čekala, jestli přijde nějaký příjem pro mě. Ale jak jsem tak seděla na té recepci, tak jsem ani neviděla, jestli Roman odchází domu, nebo jestli je ještě na lékařském pokoji, po té bombě, co jsem mu řekla. Docela jsem se ale bála tam jít, abych ho tam nepotkala a on, aby mě nepřemlouval, nebo ze mě nevytahoval informace co a jak, prostě všechny ty typické otázky po rozchodu. Tak jsem se prostě rozhodla, že zůstanu na recepci a byla jsem na mobilu. 

Najednou přijela sanitka s pacientem a za nimi policejní hlídka a hádejte, kdo byla ta policejní hlídka, Ondra. Chvíli jsem seděla na židli a přemýšlela jsem, jak se teď k sobě budeme chovat. Jestli tak, že se známe, nebo jestli se ještě neznáme a teď se právě poznáme. Mery na mě mávla, tak jsem se zvedla a šla si převzít příjem. "Ahoj holky, takže je tu muž 27 let, po rvačce s jiným agresorem, ale ten utekl. Kluci ho ještě hledají, možná vám ho sem ještě přivezou. Ale zpátky k němu, udává bolest hlavy a pravého klíčku. Při ošetření byl velmi agresivní, tak s námi jel Ondra. Dali jsme mu kapat tekutiny a analgetika." řekl záchranář, jen jsme kývly na pozdrav, poslouchala jsem jeho předání, a chvilkama jsem koukala na pacienta, na záchranáře a na Ondru. Ondra jen kývl na Mery a na mě se usmál, když Mery nekoukala. Mery si převzala papíry a ukázala na box 3. Šla jsem napřed a otevřela dveře na box. S pomocí záchranářů a Ondry jsme pacienta přetáhli na vyšetřovací lůžko. Když byl na lůžku, tak jsem se mu šla představit, "Dobrý den, jmenuji se Tereza Hofbauerová a spolu se sestřičkou vás vyšetříme." Pacient mě vůbec nevnímal, jako bych byla duch, tak jsem to zkusila znovu, "Halo, slyšíte mě?" Slyšela jsem, jak si odfrknul a řekl, "Jo, slyšim." Podívala jsem se na sestřičku a ta jen protočila oči a dál si připravovala pomůcky na odběry. Ondra stál v rohu boxu a byl ve střehu, kdyby se něco stalo a něco zkoušel. Vzala jsem si rukavice a začala vyšetřovat, "Dobrá, tak podívejte se na mě, já vám posvítím do očí." Neochotně na mě otočil hlavu, vzala jsem si baterku a zastítila mu do očí. "Děkuji, teď sledujte můj prst, ale jen očima.... Děkuji. Dobrá, sestři odeberte krev a odneste prosím do laborky a prosím ještě objednejte rentgen pravého klíčku." Sestřička kývla a šla za pacientem, aby na odebrala krev, ten ale začínal být agresivní, "Hej, co děláš ty krávo. Víš, jak to bolí?" Ondra za ním přišel a řekl, "Hele, zase se uklidni. Zatím ti nic neudělala, teď tě odebere a ty budeš v klidu, jasný?" Zase neochotně zasyčel a otočil hlavu na druhou stranu. Sestřička nabrala krev a já jsem se ještě podívala na ten pravý klíček, "Já se ještě podívám na tu pravou ruku." Pacient mi na to odpověděl, "Tak na to zapomeň, víš jak to kurevsky bolí?" Překvapeně jsem se na něj podívala a řekla, "Ano, vím jako to kurevsky bolí, ale potřebuju to vyšetřit, abych mohla dát ještě něco na bolest, ale na rentgenu s tou rukou budete muset trochu pohnout, aby zjistili, jestli je to zlomené. Já se na to jen podívám." Protočil oči a opět otočil hlavu na druhou stranu. Podívala jsem se na Ondru a usmála jsem se a on se usmál na mě. Mezitím jsem pacientovi rozepnula mikinu, při mém překvapení pod tím už nic jiného neměl, tím lépe pro něj. Viděla jsem, jak má velkou modřinu na tom klíčku. Přešla jsem ke stolku a vzala si dezinfekci, náplast a sterilní krytí na rány.

Přišel sanitář, aby pacienta odvezl na rentgen a já jsem zůstala s Ondrou sama na boxe. Ondra za mnou rychle přišel, přitáhl si mě k sobě za pas a políbil mě. Já jsem se vůbec nebránila, naopak ještě jsem spolupracovala. "Nevěděla jsem, že máš dneska službu." Usmál se a odpověděl, "Tak já jsem se chtěl překvapit, protože jakmile jsem přišel do práce, tak nás volali k té rvačce." Odtáhla jsem se, "Jo takhle, takže ty si mě chtěl překvapit, že přijedeš. Víš, jak si mě zaskočil? Já nevěděla, jak se mám k tobě cho... ," ani jsem nestačila doříct slovo a opět mě začal líbat. "No promiň, asi bychom jsme se na tom měli domluvit. Teď se tedy známe, ale ne tak důvěrně. Neříkám to rád, ale jsem ženatý. A hlavně tu mám ségru, od ní bych měl zase sálodlouhou přednášku. A až ti skončí služba můžeme se zase vidět a vymyslíme co dál?" Souhlasně jsem kývla hlavou a usmívala jsem se. Ještě jednou jsme se políbila a vyšli jsme ven z boxu. 

Zdravím všechny po hrooooozně dlouhé době, ale však to znáte, nejsou nápady na pokračovaní nebo není čas nebo není nálada. Nechci ani slibovat, že budu teď více aktivní, ale bude se snažit napsat ještě nějakou kapitolu do konce týdne, max do měsíce. 

Ale teď k této kapitole, jak se vám líbilo, jak se to pomalinku mezi Ondrou a Terezou rozvíjí a zeptám se vás narovinu, mají na to jít pomalinku nebo mám udělat nějaký zvrat, aby spolu byli rychleji 🤔 záleží i na vás

Vaše Dejdi ❤️