Modrý kod - Sestra Davida

Část 5 - Setkání s Davidem

Po noční jsem se docela těšila do postele, i když jsem byla už na noční zvyklá, ale tahle mě dostala, protože ještě nikdy jsem neměla pacienta, který omylem vypil nějakou nemrznoucí kapalinu do auta a to, že jsem měla dost raritních případů. Ale čím víc se blížil konec noční, tak jsem měla i trochu strach s toho, co mi David řekne na to, že jsem tady na urgentu. 

Když jsem se začala převlékat, že už půjdu domů, tak do pokoje vlítl David. Docela jsem se ho lekla, ale když jsem uviděla, kdo tak stojí, tak jsem se jen usmála a řekla jsem, "Ahoj Davide." David se na mě furt koukal, jako bych byla nějaký přízrak. Po chvilce mi řekl, "A-ahoj Terko, co tady děláš." Oblékla jsem si tričko, přišla jsem k němu a objala jsem ho a David mé objetí po chvilce opětoval a na to jsem byla už zvyklá. "No víš, chyběl si mi a já jsem to v Praze sama s tátou už nevydržela. Tak jsem prostě utekla za sebou a za strejdou Jirkou." "Jo, jo to já znám jak otec umí být nesnesitelný. Sám se to zažila na vlastní kůži." Chvíli jsme byli ještě v objetí. Po objetí jsem mu řekla, "No jo, já jsem to teď zažívala na vlastní kůži asi tři měsíce, možná i delší dobu. Bylo to vážně hrozný." David se tady začínal převlékat do lékařského a já jsem se dooblékla do civilu. "Davide, a jak vlastně žiješ." David se na mě podíval a řekl, "Co? Ale jo dobrý. Jsem v klidu." To jsem se jen usmála, protože i kdyby žil pod mostem, tak by to bylo v pohodě, hlavně když tam není náš táta. Když jsme se převlékli, tak já jsem šla domů a David šel na urgent, kvůli přijmu. U recepce jsme se rozloučili objetím a rozdělili jsme se. 

Doma jsem si dala dlouhou a teplou sprchu, ale jsem se dostala do postele, tak se si ještě vybalila ještě nějaké věci a šla jsem si asi tak na pět hodin lehnout a hned, jak jsem si lehla, tak jsem v tu ránu usnula.