Modrý kod - Sestra Davida

Část 3 - První noční na urgentu

Po nudném papírovaní jsem šla domů, abych se připravila na noční, na kterou se i docela těším. Připravila jsem si všechny věci, které jsem potřebovala a šla jsem si lehnout, abych si pořádné odpočinula, ještě jsem si nastavila budík, abych hned první "den" nezaspala.

Po krásném odpočinku jsem si dala ještě sprchu a vydala jsem se do nemocnice. Po příchodu jsem šla opět za Jirkou, aby mě ještě zasvětil kde co je a tak. I když to měla dělat vrchní sestra, ale Jirka se mě ujal. Po krátké prohlídce mě doprovodil na lékařský pokoj, kde seděli u stolu dva doktoři. Jeden byl vysoký, štíhlý, s uhrančivýma očima, ty oči si něj všimnete hned a ten druhý byl menší, o poznání mladší, štíhlý, ale připadalo mi na něm něco divného, necítila jsem z něj lékaře na urgent. "A doufal jsem, že tu budeš Romane. Chci ti představit naší novou kolegyni Terezu Hofbauerovou. Tak jsem tě chtěl i poprosit, jestli by si ji tu aspoň tu noc nepomohl." Podívala jsem se na Jirku a myslela jsem, že si dělá legraci, ale on to myslel vážně. Roman se zvedl že židle, podíval se na mě a pak na Jirku a řekl, "Já myslím, že paní doktorka mou pomoc určitě nepotřebuje. Ale mohl bych ji nabídnout, že kdyby si nevěděla rady s urgentem, jako třeba kde co je a jak to tu chodí, tak s tím ji mile rád pomůžu." Jirka mu na to jednoduše a rychle odpověděl, "Ano Romane, tohle jsem po tobě chtěl. Vůbec mi mě nenapadlo, aby si Terezce pomáhal s nějakým případem." To jsem se usmála, "Tak dobře, milé rád ji se vším pomohu. Ale abych se představil, jsem Roman Vilkin, traumatolog. " A podával mi ruku, kterou jsem přijala. " Těší mě, mě jméno už znáte a také moje zaměření." Podívala jsem se mu do jeho uhrančivých očí a cítila jsem, takový zvláštní pocit. Určitě je to skvělý lékař. O tom se postavil i ten druhý lékař, podal mi ruku a řekl, "Dobrý večer, já jsem Prokop Hlinka a na lékaře ještě studuji, ještě jsem neměl závěrečné zkoušky, ale moc rád, bych měl zaměření jako Roman, traumatolog." Také jsem jeho ruku přijala, "Dobrý večer, těší mě. Tereza Hofbauerová."

Chvíli jsme si na pokoji povídali, když najednou se Romanovo telefon rozezvoněl. Zvedl ho a řekl, "Doktor Vilkin, prosím...Ano Mery, už jdu." Zvedl se, omluvil se, že má případ a odešel. Takže jsem tam zůstala jen s Prokopem. Najednou i mě zazvonil telefon,  "Doktorka Hofbauerová, prosím... Ano, už běžím.... Co?... Ano, je tady...Dobře, vyřídím. " Zavěsila jsem a řekla jsem, "Prokope, máte jít se mnou. Prý mi budete asistovat. Rychle se zvedl ze židle a následoval mě.