Já a Vitaa [dokončeno]

*30*

*pohled Moniky*

Víťa místo toho, aby si odpočinul, přijížděl zprávy na instagramu a na některé i odpovídal. Potřeboval dát něco na stories, protože fanoušci už skoro týden ani nevěděli, jestli vůbec žije. Ale i přes všechnu energii, kterou ani nevím jak v sobě našel, ho čtení a odepisování po chvíli unavilo, odložil mobil a do pár minut byl tuhý.
Navigace "říkala", že jedeme na čas. Měli jsme dorazit ve čtvrt na sedm.
Jdu hned zavolat Klárce, prosila, abych ji informovala, kdy přijedeme.
Vyndala jsem tedy opatrně Víťovi mobil z kapsy, protože sama na Klárku číslo nemám.

*telefonát*

M- Ahoj Klárko, slyšíme se?
K- Áno, počujem ťa.
M- Budeme u tebe zhruba ve čtvrt na sedm, je to v pohodě?
K- Áno, je to v poriadku, akurát sa uvarili cestoviny.
M- Super, tak se zatím měj!
K- Čauko!

Při našem výletu na Ukrajinu jsem si s nikým moc nepokecala, tak jsem dostala jeden nápad, našla jsem můj oblíbený playlist na Spotify a tiše jsem si u něj broukala melodii.
Po chvíli Víťa začal hledat správnou polohu pro spánek a moje hudba ho při tom asi vyrušila.
Ještě se zavřenýma očima si broukal asi ze spánku, podle mě, kdybych se ho zeptala po pár hodinách, už by si na to nepamatoval.
Zrovna hrála písnička Stolen Dance, nebudeme si lhát, kdo by ji neznal.

V- Kolik je hodin lásko?
M- Za deset šest, za chvíli tam už budeme.
V- Tyjo, bych ani neřekl, že jsem spal přes hodinu a půl.

Jen co to odřekl, začal si mnout prsty oči a protahovat se.

M- Jen jsem ještě dostala nápad.
V- No povídej.
M- Mohli bychom se stavit v Lidlu v Sabinově a koupit rodičům nějakou pozornost.
V- Super, to je dobrej nápad.

Chtěla jsem se zeptat, co koupíme jejímu taťkovi, ale než jsem to dořekla, Víťa už byl zase v limbu.
Jen jsem se nad tím usmála a dál se věnovala řízení.
Byl při spánku tak sladký, až mi bylo líto ho budit, ale bohužel jsem nevěděla, co koupit Klárky otci. Opatrně jsem se otočila do prava blíže k Víťovi, vzala jsem ho za ruku a poté mu dala pusu na čelo.

M- Zlato vstávej.
V, Hmm, to už jsme tu?
M- Jo, jsme, pojď.

Jako obyčejně, Víťa po tom, co se vzbudí, ani neví, jak se jmenuje. Dnes to nebyla vyjímka.

V- A proč jsme tady? Však bydlí na druhé straně města.
M- Klid, času dost, já počkám, až se probudíš, máme na to celý den.
V- Eeehm.
M- Jdeme koupit nějakou pozornost pro její rodiče ty troubo.
V- Troubu sis mohla odpustit.

Na tohle jsem už neodpovídala a vylezla jsem z auta a šla pro košík. Víťa, už probuzený, pohotově vytáhl klíče od auta ze zapalování a rychlým krokem se vydal za mnou.

M- Tak co koupíme?
V- Hmm, paní Miščíkové, bych koupil nějakou kytku, Kláře můžeme vzít bonboniéru, ale netuším, co pro pana Miščíka.
M- Jsem doufala, že to budeš vědět.

Zeptali jsme se tedy náhodného pána, který nám doporučil slivovici.

M- Tak doufám, že jsme se trefili.

Měli jsme celkem naspěch, tak Víťa rychle došel pro kytici tulipánů a já jsem zatím vzala velkou Milku.

Rychlým krokem jsme se vydali ke kase zaplatit.
Bylo akorát 18:21, když jsme dorazili před dům Miščíkových.
Klárka si nás hned všimla skrz okno v kuchyni.
Usmála se, pravou rukou na nás mávla a běžela za námi ven.

K- Čauko!
M- Čau!
V- Ahoj Kláro!

Oba jsme se s Klárou objali a šli jsme do domu.

V- Máš tu rodiče?
K- Áno, sú v obývačke.
V- Super, máme pro ně malou pozornost. A máme i něco pro tebe.

Víťa se na mě podíval a naznačil, ať jí dám tu čokoládu. Tak jsem Kláře podala dáreček a usmála se.

K- To ste vôbec nemuseli, ďakujem!

Víťa tento dům už celkem znal, tak jsem se vydala za ním, měl namířeno do obýváku.
Tam ale seděl jen Klárky otec.

(Mi- pan Miščík, Kláry otec)

V- Dobrý den.
M- Dobrý den.
Mi- Ahoj, vitajte.
V- Přivezli jsme vám malou pozornost, doufám, že jsme se trefili.
Mi- Áno! Moja najobľúbenejšia, ďakujem pekne. Mamka bude mať tiež určite radosť, akurát je teraz u kamarátky.
V- Tak ji pozdravujte!
Mi- Budem.

Vrátili jsme se zpátky do kuchyně, kde už měla Klára nachystanou večeři.
Sedli jsme si ke stolu, a při jídle si i povídali.

M- Jak se máš, Klárko?
K- Dobre, ako vy?
M- My taky, akorát je toho teď na nás hodně, už se těšíme, až si doma oddychneme.
K- To chápem.

Dobře jsme si u jídla popovídali, poté nám Klárka uvařila silné kafe, abychom náhodou za jízdy neusnuli.

V- Klárko, ty jsi teda udělala smrťáka.
K- Budeš mi ešte vďačný.

A hned na to, když viděla Víťův výraz, dostala dosti nakažlivý záchvat smíchu. Já se samozřejmě začala smát také, jinak to nešlo.

V- Děkuju dámy.

Za tu necelou hodinu co jsme tam byli jsme se hodně nasmáli, až jsem měla slzy v očích.
Poté jsme se už šli loučit, abychom mohli být "včas" doma.
Klárka nás ještě šla vyprovodit k autu.

M- Děkujeme moc za pohoštění.
K- To vôbec nestojí za reč.
V- To není pravda! Měj se Klárko a pozdravuj mamku.
M- Ahoj Klárko.
K- Tiež sa majte, a hlavne dorazte dobre domov.

Ještě jsme se na rozloučenou obejmuli, a poté jsme vyjeli směr domov. Pro změnu řídil Víťa, měli jsme plán. Já se teď prospím, a až bude unavený, tak si s ním budu povídat, aby neusnul.
Byla jsem celkem unavená, takže mi trvalo jen pár minut, než jsem usnula.
Zhruba v deset hodin mě Víťa vzbudil.

V- Zlato?
M- Hmm?
V- Můžeme si už radši povídat?
M- Jo, jasně, jsem vzhůru.

Povídali jsme si několik hodin, hráli jsme různé slovní hry a vyprávěli si vtipy.
U Jihlavy Víťa sjel z dálnice a zastavili jsme se na benzínce na další kafe.
Když Víťa přinesl kafe, opřeli jsme se o kapotu auta a sledovali to tiché a temné město.

V- Dávat si kafe na benzínce v jednu ráno hituje jinak, viď?
M- Neskutečně.

Protože bylo docela chladno, vzala jsem si z auta Víťovu mikinu a přisedla si více k němu. On se na mě usmál a jednou rukou mě obejmul.
Když jsme kafe vypili, dali jsme se zase na cestu a zhruba ve dvě ráno jsme byli doma.
Oba jsme byli dosti utahaní, takže jsme se sotva vyhrabali z auta a vyšli schody do bytu.
Víťa měl ještě hlad, takže si dal nějakou sušenku ze skříňky v kuchyni.
Já už jsem měla dost, jen jsem se dovalila přes chodbu a lehla si do postele.
Už jsem skoro spala, ale ještě jsem cítila, že za mnou došel Víťa, lehl si ke mně a obejmul mě, poté jsem už byla tuhá.
Konečně jsme doma.

Zdravím, dneska se zase rozkecám.
1) yuleca8 mi pomáhá s korekcí celé knížky, já se ji moc nemám jak odvděčit, tak to nechám na Vás. Sama píše knížku, takže pokud máte chuť, můžete se na ni mrknout. Také Vám můžu říct, že bude psát novou fanfikci na Vitu, Dejzra, Mattema a Moona, když si počkáte, také si ji můžete přečíst.
2) Chtěla jsem Vám udělat nějaký "speciál" za 30 kapitol, jestli máte zájem, můžu Vám udělat veřejný seznam mých oblíbených příběhů, dejte vědět v komentářích. 
Tohle je snad všechno, co jsem Vám chtěla sdělit, uvidíme se u další kapitoly, mějte se.