Já a Vitaa [dokončeno]

*5*

*pohled Moniky*

Ráno jsem vstala, nasnídala se, oblékla, udělala hygienu, prostě normálka. Šla jsem na bus, odjela do města, ale co mě čekalo před školou, si asi jen tak někdo neumí představit.
Byl poslední týden školy, což znamená že bylo teplo a já šla v tričku, ale ráno jsem si neuvědomila že mám cucflek od Víti, prostě jsem na to zapomněla. Ty blbý spolužačky Sára a Sabina si mě odtáhly do rohu, nic jsem nemohla dělat. Sára mi dala facku, po které jsem spadla na zem, a Sabina začala.

(S- Sára, Sa- Sabina, M- Monika)

Sa- Tak naše ošklivé káčátko Monika si našla kluka, jo?
M- Nic ti do toho není!
S- Nebuď na nás drzá, nevidíš přesilu!?
Sa- A nebo si jen přivyděláváš?

*obě dvě se začaly smát*

M- Nejsem žádná kurva! Možná mě mají jen kluci radši než vás dvě!
S- Neříkala jsem ti, ať na nás nejseš drzá?!

A dostala jsem pěstí, jen jsem sykla a na chvíli byla v bezvědomí, ony odešly a já, když se probrala šla do školy, nejdřív jsem šla na záchody, otřela si krev a pokusila se vypadat nějak normálně. Když jsem šla na hodinu, potkala jsem moji oblíbenou učitelku na informatiku.

(učitelka- U, Monika- M)

U- Pane Bože, Moniko, co se ti to stalo!
M- Nic, jen jsem upadla, nic mi není.
U- Pojď se mnou do ošetřovny, na hodinu tě omluvím a půjdeme se na to podívat.
M- Dobře.

*v ošetřovně*

U- Nevypadá to jako kdybys upadla, chápu, že o tom nechceš mluvit, ale kdyby ses rozhodla, můžeš za mnou přijít. Musíš se z toho "vyléčit", jdi teď domů a přijď až ve středu, chlaď si to a přeji brzké uzdravení.
M- Děkuji, ale co omluvenka, nemám doma rodiče, nevím kdo by mi to měl napsat.
U- Já to vyřeším, nemusíš se ničeho obávat.
M- Děkuji vám, paní učitelko, nashledanou.
U- Nashledanou.

Super, mám volno, obličej mě docela bolí, jsem ráda že můžu být doma a ty poslední dva dny mi už nic neudělají.
Jela jsem busem domů, do sluchátek si pustila písničky a zhruba po hodině se dostala domů, protože jsem musela čekat na autobus. Doma jsem si dala studený obklad, lehla do postele a šla na Instagram, Messenger, a jen tak projížděla sociální aplikace.

*pípnul mi mobil*

Messenger:
Zpráva od uživatele Víťa Kresan

V- Copak, že si aktivní, nemáš být ve škole? :P
M- Jsem teď doma, do školy jdu až ve čtvrtek.
V- Pročpak?
M- Nějaký problémy se zdravím, mám prý zůstat doma.
V- Vyklop to, zajímá mě to.
M- Nemusíš to řešit.
V- Okamžitě mi to vyklop, nebo se na tebe přijedu podívat osobně.
M- Dobře no, ale bude to delší zpráva.
V- Já si na to počkám, však na tebe mám čas pořád.
M- Moje dvě spolužačky mě nemají rády, zatáhly mě za roh, kvůli tomu cucfleku a vysmály se mi že jsem určitě kurva, daly mi facku a pěstí, ale nic hroznýho, přežiju to.
V- Nikdo tě nebude mlátit!!
V- Řekni mi jak se jmenujou a já si to s nima vyřeším!!!
M- Není to nutný, je to v pohodě, přežiju.
V- Není to v pohodě nikdo tě mlátit nebude, přijedu za tebou a budeme spolu do středy, jo? Pak nějak zvládneš ty dva dny ve škole a potom tě celé prázdniny budu chránit, nikdo ti už neublíží!
M- Jsi zlato, čekám tě.

*když Víťa přijel k Monice domů*

V- Pane Bože, jak tě to zřídily?! Však od teď budou mít nejdřív problém se mnou, pak až s tebou.

Skočila jsem mu okolo krku a začala brečet, viděla jsem i na Víťovi jak měl slzy v očích, nikdy bych neřekla, že by mohl někdo mít takový zájem o mě...
Je úžasný, nevím, co bych teď bez něj dělala.