Já a Vitaa [dokončeno]

*13*

*ráno*

*pohled Víti*

V- Moni, co tady budeme dělat, když s rodičema se asi bavit nebudeme?
M- Nevím jací jsou tvoji rodiče, ale nedalo by se jim to vysvětlit dřív, než na ně "naběhne" moje mamka?
V- Oba to pochopí, jdeme jim hned zavolat.

*při hovoru*

(Ma- mamka Víti, Ta- taťka Víti)

V- Ahoj, chtěl bych vám něco říct.
Ma- Ahoj Víťo, posloucháme tě.
Ta- Nazdar chlape, povídej!
V- No, hele, je to na dlouho, máte čas?
Ma- Jasně, povídej.
V- Chtěl bych vám představit moji holku, Moniku, to je první věc. Tak teda, Moni, tohle jsou moji rodiče. Mami, tati, tohle je moje holka.
Ta- Moc nás těší.
Ma- Ale netváříte se moc nadšeně.
M- Mě taky těší, ráda vás poznávám!
V- Jo, je tu ještě jedna věc, Monika trpěla v dětství platonickou láskou ke mně a dost si zkusila, její mamka to nepochopila a chce vám všechno vysvětlit po jejím.
M- Promiň že ti skáču do řeči, ale ona vám to vysvětlí s dávkou histerie, řevu a bude vás chtít stáhnout na svoji stranu, což znamená, že vás bude nutit, aby jsme nám zakázali náš vztah a bude situaci dost přibarvovat.
V- Takže ji chceme předběhnout a vysvětlit vám to jako první. Milujeme se, oba bez sebe nechceme být a na minulost se neohlížíme. Co si o tom myslíte?
Ma- No, rozhodně nebudeme dělat takové scény, bez urážky. Já si myslím, že to je v pohodě, nebudeme se koukat na minulost, užívejte si přítomnosti, co si myslíš Yaroslave?
Ta- Vidím to stejně, my v tom žádný problém nevidíme, buďte šťastní!
Ma- Jo a vlastně ještě naše jména, já jsem Sandrin.
Ta- Moje jméno si už asi zaslechla, já jsem Yaroslav.
V- Jsem rád, že jste to pochopili, neberte vážně co vám řekne Moniky mamka.
Ta- Jasný, bereme to na vědomí!
Ma- A někdy se stavte, rádi vás uvidíme živě.
V- Samozřejmě, někdy se stavíme!
Ma- Tak se mějte, ahoj.
Ta- Mějte se hezky.
V- Vy taky, mám vás rád.
M- Nashledanou.

*Víťa típl hovor*

M- Jsem ráda, že to pochopili, máš fakt super rodiče.
V- Jsem za to taky rád, tvůj taťka by byl taky v pohodě, akorát si nechává rozkazovat.
M- Nejhorší je, že on ty zákazy nikdy neporuší. Prostě sebou nechá vytírat.
V- Třeba to někdy překousne, co budeme dneska dělat?
M- Asi půjdeme prozkoumat okolí, ostatně, s našima se asi ani nebudeme do konce dovolené bavit.
V- Jo, to je dobrej nápad.

*při procházce*

V- Nerad se k tomu vracím, ale nedá mi to.
M- Ptej se na cokoliv.
V- Podle včerejších posledních slovech tvojí mamky, jsem pochopil že tvůj taťka se jmenuje Radek, že?
M- Ano. A o mamce jsem se nezmínila a ona se nepředstavila, to tě zajímá?
V- Jo, přesně.
M- Mamka se jmenuje Iveta.
V- Díky.

*večer, zpátky v bytě*

V- Zatím co ses myla, jsem objednal nějaké thajské jídlo, nevím, co to je, ale snad by to mělo být nějaké kuřecí maso s omáčkou a rýží.
M- Jojo, SNAD kuřecí.

*zvonek*

V- To bude asi jídlo, jdu pro to!
M- Docela už mám hlad!

*při jídle*

M- Vybral jsi to fakt dobře, je to mega dobrý!
V- No žejo!

*po jídle*

M- Víťo, včerejšek a dnešek byl fakt těžkej, promiň, ale já už jdu spát.
V- Taky nemám dobrej pocit, jdu s tebou.

Ahoj, pořád se opakuju, ale moc děkuju za aktivitu na tomhle příběhu. Jste neuskuteční. Tešte se na další kapitoly. V noci, když jsem nespala, jsem vymyslela takových nových věcí a osob, doufám, že se Vám to bude líbit! Moc děkuji za vše, mějte se.