Já a Vitaa [dokončeno]

*14*

*pohled Moniky*

M- Co děláš, já bych chtěla ještě spát.
V- Tak klidně spi, já si dám tvoji snídani.
M- Cooo? Tys udělal snídani? Hned běžím!
V- Tak už vím, jak tě dostat z postele!
M- Co to je?
V- Nevím, našel jsem nějaký recept na internetu, prý nějaká typická thajská snídaně.
M- Vypadá to spíš jako oběd, ale proč ne.
V- Taky si říkám.
M- A co máme dneska v plánu?
V- Říkal jsem si, že by jsme mohli vypadnout z města, tak jsem hledal..
M- A?

Řekla jsem nedočkavě.

V- A našel jsem tohle, jmenuje se to Koh Phi Phi.
M- Koh- Co?
V- Koh Phi Phi.
M- Prosím vysvětlení.
V- Jedno souostroví nedaleko odsud. Koukej, tady mám nějaký fotky.
M- Pane Bože, to je nádhera!
V- Právě si taky říkám, sbalíme si věci, máme domluvené půjčení auta, můžeme vyrazit hned jak budeme připraveni.
M- A co bude s pobytem tady? Jen tak odejeme?
V- Ne, zařídil jsem to, prý to můžeme normálně zrušit.
M- Super. Tak já jdu balit!
V- Dobře, já zatím seženu auto, je to asi 15 minut pěšky. Do půl hodiny jsem tu.

*o půl hodiny později*

V- Jsem tu lásko! Jak jsi na tom?
M- Sbaleno, můžeme vyrazit!
V- Dobře, beru kufry.

*v autě*

M- Tak snad máme všechno.
V- Budeme doufat.
M- A vlastně, jak dlouho pojedeme?
V- No, teď jsou dvě. Myslím, že tak v šest, v sedm, tam budeme.
M- Tak to se omlouvám, ale asi si dám šlofíka.
V- Asi ne moc dlouhého, máme jedno "mezipřistání".
M- Dobře, dobře. Ale teď mě prosím nech spát, blbě se mi v noci spalo.
V- Jasně.

*v 16:00*

*pohled Víti*

V- Moni, vstávej, jsme tu.

Řekl jsem a dal jsem jí pusu do vlasů. Trochu se usmála, protáhla se, a vylezla z auta.

M- Páni, nádherný výhled, kde to jsme?
V- Po cestě pro auto, jsem hledal, kde by jsme si mohli udělat přestávku, našel jsem tohle, nevím jak se to jmenuje, ale asi to není podstatný.
M- Je tu krásně.
V- Pravda.

Sedli jsme si vedle sebe před auto a já dal okolo Moniky ruku a přitiskl ji k sobě. Levou rukou jsem se podepíral, abych nespadl na záda. Ona si opřela hlavu o moje rameno a já svoji hlavu o tu její. Takhle jsme tam seděli snad hodinu. Jen jsme se koukali na ten úžasný výhled....

M- Jak dlouho tady vůbec sedíme?
V- Jaj, už hodinu. Příjezd se nám asi kapku prodlouží, nečekal jsem, že tady budeme tak dlouho.
M- Aspoň sis odpočinul, máš ještě dlouhou cestu před sebou.
V- Tak jdeme na ni!

*v autě*

V- Moni?
M- Hm?
V- Jak moc ráda máš cestování?
M- Neříkej mi hlavně, že zase někam pojedeme.
V- No, jak jsme volali mým rodičům, tak oni volali mým prarodičům a ostatnímu příbuzenstvu z Ukrajiny a oni by nás tam rádi viděli.
M- Mě už snad z toho cestování jebne.
V- A nevadí ti to moc?
M- Ráda je uvidím, ale asi si toho moc neřekneme.
V- Já to budu překládat, nějak se to vymyslí.
M- A kdy jedeme?
V- No, asi budeme muset být chvíli doma, abych si mohl předtočit nějaká videa.
M- Já mám taky docela dost objednávek.
V- Budou nám stačit tři týdny?
M- Mohli by, ale jak se tam chceš dostat?
V- Mohli by jsme jet vlakem, ale pak je tam docela nepraktický přemísťování, takže asi pojedeme autem.
M- Jestli to tak daleko odřídíš.
V- Tak pojedeme 11. září, chtějí to vědět co nejdřív.
M- Jo, to by šlo, pokud budeme celou tu dobu pracovat a nebudeš si vymýšlet buhví jaký výlety.
V- To ti slibuju, já taky musím pracovat. Ale možná mi to bude trošičku líto.
M- Nemusí, oba svůj čas musíme investovat do práce.
V- Pravda.
M- A jak dlouho tam budeme?
V- Asi tak nejdéle dva týdny, než všechny navštívíme.
M- To zní dobře, těším se.
V- Já taky.

*na místě v destinaci Koh Phi Phi*

Děkuji strašně moc za aktivitu a popravdě se pořád vzpamatovávám... jste šílení... už je tady přes 1000 přečtení. Vůbec netuším, jak se Vám odvděčit. Zmohu se snad jen na velké DĚKUJI. Bez Vás by to nebylo❤. Cením si každého jednoho, kdo tenhle příběh otevřel a něco si přečetl. Vážím si každého, kdo napsal komentář, dal mi hvězdičku (pořád nevím jak se tomu říká:D).

D-Ě-K-U-J-I