Já a Vitaa [dokončeno]

*33*

Před půl pátou jsme už stáli u domu Samovo přítelkyně.
My, líná stvoření, která nechtěla do té zimy, jsme zůstali v autě. Akorát Sam vyšel ven a hned ji obejmul a dali si pusu, trochu jsme se jim smáli, protože se vítali, jako by se neviděli půl roku. Jako pravý gentleman, jí Sam vzal kufr a lyže a všechno vmístil do jeho auta, které vlastně spíš působí jako loď.
Ve třičtvrtě na sedm jsme už měli zaparkováno před naší chatou.
Paní domácí byla velice nadšená, že jsme přijeli až za tmy. Asi už byla vykoupaná a dávali jí Soukupa.
Musím říct, že Sam je určitě mamina nás všech. Hned se ujmul konverzace a zasypal ji otázkami ohledně pobytu.
Zhruba v půl osmé jsme byli všichni zabydlení. Já s Víťou, Sam s Terkou a Maty s Domčou. Po pár minutách, co jsme vůbec byli v soukromí se přiřítil Sam a řekl, ať jdeme k nim do pokoje.
Když jsme se všichni dostavili na pokoj, zavládlo na chvíli ticho, všichni jsme čekali, že se Sam ujme slova, nebylo tomu tak.

D- Tak co budeme dělat?
Ma- Mohli bychom si něco zahrát, co říkáte?
S- Fľašku?
V- Můžeme, bude sranda.

Sam vzal flašku a jako první ji roztočil, hrdlo padlo na Dominika a dno na Matyho. Ten se zasmál a Dominik se mohl akorát tak bát, co zlomyslného vymyslí.

D- No, lepší kombinace padnou nemohla, chci úkol, tak něco povídej ty chuligáne!
Ma- Koukám, že venku je celkem dost sněhu, skoč do něj v trenkách!
D- Nee! Ty seš zmetek!
S- Pozrite, veď on to urobí!

Všichni jsme dostali záchvat smíchu a jediný Domča se netvářil moc šťastně. Po chvíli se odhodlal a začal se svlékat.

D- Jak já tě nesnáším Matyáši!

To byla Domčovo poslední slova, než se rozběhl a skočil do hromady sněhu, která byla navíc trochu zmrzlá.

D- Auu! Kurva! Matyáši, ty seš takovej debil! Aaa, to je kurva studený! Pěkně jsi mě nasral!

Všichni jsme měli až slzy v očích od smíchu, Domča se celý klepal a naštvaně se vracel na pokoj. Když jsme se tam dostali všichni, hned začal dělat na Matyho ramena.

D- Tos nečekal, viď ty debile! Piješ! Pij! Dělej!

Měl z toho radost jako malé dítě a tomu se prostě také nešlo nesmát. Maty si s ledovým výrazem v obličeji dal panáka rumu a roztočil flašku. Hrdlo padlo na Sama a dno na Víťu, čekala jsem, že vymyslí cokoli, ale mýlila jsem se.

V- Pravda, nebo úkol?
S- Úkol.
V- Super, zrovna jsem zahlédl na Wattpadu krásnou fanfikci na tebe s Matym, já bych vám to moc přál, nechcete si dát pusu?
S- Ty zmrd, to si robíš zo mňa prdel?
Ma- Nee! Proč zrovna já ty troubo!
V- Pojďte!

Dominik byl rád jako nikdy, ten škodolibý smích snad nikdy nezapomenu.

S- Ja piť nebudem, poď sem Matyáš.
Ma- Nee! Ses posral?

Než stihl Maty jakkoli reagovat, přistála mu na tváři pusa od Sama.

Ma- Nee! Ty hovado slovenský, cos to udělal!?
V- Tak já myslel, že nebudu pít, to jsem fakt nečekal.

Poté se točilo ještě několikrát, kluci už byli trochu v náladě. Já s Terkou jsme se odebrali na náš pokoj, neříkám, že jsme už nepily, přehlédly jsme, že spolu kecáme už hodinu a půl, a také jsme přehlédly prázdnou láhev od vína.

M- Měly bychom se podívat na kluky.
T- No vidíš, celkem nebezpečné je nechat takhle dlouho samotné s alkoholem.

A měla pravdu, když jsme vešli do jejich pokoje, Víťa seděl na posteli a opíral se o zeď, vypadal, že každou chvíli usne. Maty ležel na zemi a rukou si podpíral hlavu. Oba dva byli tiší. Zato Domča stál uprostřed pokoje s lahví skoro prázdného rumu v ruce a něco hulákal na Sama, který stál před ním, a snažil se ho poslouchat a zároveň udržet rovnováhu. Obě jsme se jim smály, ale dostat je do postele mohl být pro nás celkem oříšek.
Matyho jsme se pokusily vzít jako prvního, ale dvě holky co mají metr šedesát na kluka co je opilý a má dva metry, nebylo to nic jednoduchého, ale celkem spolupracoval. V jeho pokoji jsme ho svlékly a přikryly, do pár vteřin byl tuhý.
Dostal Víťu na pokoj také nebylo obtížné, skoro sám šel, a když viděl postel, už s větším odhodláním šel rychleji.
Zato dostat Sama od Domči, vedli nějakou velice zajímavou konverzaci o lyžování a nešlo je od sebe dostat.
Ale i to se po velkém úsilí povedlo. Tedy spíše se povedlo zavřít Sama s Terkou do koupelny a nakecat Domčovi, že musel odjet pryč. Terka si se Samem už poradila sama, ale Dominik byl opravdu hodně nalitý. Na chodbě ještě spadl, rána jako z děla, myslím, že paní domácí si nás za těch pár hodin musela opravdu oblíbit.
Když se mi povedlo uložit i Domču, raději jsem je zamkla v pokoji a vzala si klíč s sebou, aby ještě nešli náhodou někam na návštěvu.
Víťa už celkem tvrdě spal, nechtěla jsem ho budit aby se svlékl, tak jsem si k němu jen vlezla, on na chvíli procitl, objal mě a za chvíli jsme spali oba.

*ráno*

Probudila jsem se asi v devět hodin. Nejvíc se těším na dnešek, jak budou s kocovinou lyžovat a užívat si šajnění sluníčka.
Když jsem se už celkem dlouho převalovala, Víťa se též vzbudil.

V- Včera jsme to asi přehnali, co?
M- No to jo, těším se jak budete dneska lyžovat.
V- Nee, to nám nemůžeš udělat.

Než jsem stihla odpovědět, vřítil se do dveří Sam, který se tvářil, jako by se včera nic nestalo. Žádné kruhy pod očima, únava, kocovina.
Sam nezklamal, zůstala mu role maminy skupiny, jak jinak.

S- Poďte ku nám, došiel som pre raňajky a sú prichystané na stole.
M- Dobře, děkujeme, za chvíli jsme tam.
S- A neviete prečo je Maty s Dominom zamknutie, ani jeden nevie kde sú kľúče.
M- Mám je tady, radši jsem se včera zamkla.
S- Jasne, ďakujem.

Sam si vzal klíče a šel odemknout kluky. My jsme se zatím nějak vyhrabali z postele a šli k Samovi na pokoj.
Terka byla také v pohodě, ale nebudu lhát, víno na nás zanechalo malý bolehlav.
Než jsme si stačili namazat chleba, Sam stál vysmátý ve dveřích a sděloval nám, že musíme vidět Dominika.
Maty celkem v klidu došel za námi, ale také nebyl úplně v pohodě.
Zato Domča, ještě byl opilý a chodbu bral od stěny k stěně.
Když se po několika velkých nárazech dostal do pokoje, všem nám hned objasnil, že máme být potichu a zatáhl závěsy.
Sam se mu začal smát a Domčovi došlo, že je špatný nápad mít kocovinu v přítomnosti lidí, kteří neumí být v klidu.
Ale já na to měla řešení. Přinesla jsem Domčovi nějaké prášky, aby se z toho vyspal. A dovedla ho na pokoj.

D- Děkuju, ti debilové by mi místo prášků sehnali megafon a začali po mně řvát.
M- To nestojí za řeč, dobrou.

Domča mi nazpátek dobrou nepřál, ale všichni jsme byli ještě trochu opilí, tak jsme se shodli, že se vyspíme a po obědě si konečně půjdeme zalyžovat.

Dneska se zase moc nemám co vykecávat. Takže Vám zase jen strašně poděkuji a jdu si v hlavě srovnávat, co předvádíte v této knížky, děkuji a mějte se!