Já a Vitaa [dokončeno]

*21*

*pohled Moniky*

Brzo ráno zazvonil budík a já donucením vstávala, prvně mě zarazilo, že Víťa nebyl v posteli ani v pokoji, zadruhé mi nedošlo, co je vlastně dneska za den. "Hmm... já vlastně dělám dneska řidičák!", miluju moje opožděné reakce, hlavně po ránu, když ani nevím, čí jsem. Vyšla jsem do obýváku hledat Víťu, ale když jsem otevřela dveře, plácla mě to nosu vůně toustů a Nutely. Šla jsem namísto do obýváku do kuchyně a kdo by to řekl... Víťa dělal tousty.
V- Dobré ráno lásko, tady máš snídani.
M- Dobré, za co jsem si tohle zasloužila?
V- Máš asi dneska nervy jestli to doděláš, ne? Tak se ti to snažím zpříjemnit.
M- Děkuju moc lásko.

Věnovala jsem Víťovi pusu a objetí.

Společně jsme se nasnídali, já se připravila na zkoušky a Víťa mě odvezl před školu.

"Držím palce", řekl Víťa a dal mi pusu. "Děkuju, počkáš tu na mě?" odvětila jsem a Víťa už jen přikývl a odjel na parkoviště, zatímco já šla do školy.

(pozn. autorky- nevím, jak probíhá dělání ř. pr., jen si to nějak takhle představuji, takže se omlouvám, že sem pravděpodobně píšu kraviny)

Vešla jsem dovnitř k přepážce a řekla paní, že jdu dělat závěrečné zkoušky na řidičák. Odkázala mě za mým učitelem jízdy, který mě učil jezdit. Ukázal mi, kam mám jet, já ho naposledy provezla po městě.

Nádhera, z jízdy jsem prošla, teď už mě čekal jen krátký poslední test. Vystoupila jsem z auta, poděkovala jsem, rozloučila jsem se a šla do učebny do prvního patra v budově, kde na mě čekal učitel všech pravidel silničního provozu, značek, prostě všeho co jsem potřebovala vědět, abych mohla řídit. Dal mi poslední krátký test, já jsem ho asi za půl hodiny napsala a šla odevzdat.

Oba mí učitelé mi dali nějaký papír, vzala jsem je k recepci, paní si je vzala  a řekla ať chvíli počkám. Sedla jsem si na lavičku ke zdi. Paní odešla někam, asi do kanceláře a po zhruba dvaceti minutách přišla s nějakým pánem. Ten mi potřásl rukou, poblahopřál k udělení řidičského průkazu a podal mi ho. Já si ho s radostí vzala, s oběma jsem se ještě rozloučila a s úsměvem šla za Víťou na parkoviště.

"Mám to!!", zamávala jsem Víťovi před obličejem řidičákem.

Vrhla jsem se mu okolo krku a dali jsme si pusu a co se nestalo? Však už Víťu znáte...

V- Mám pro tebe překvapení!
M- No povídej!
V- Psal jsem si s klukama a domluvili jsme si sraz.
M- Počkat, s Matym, Samem a Dominikem?
V- Ano.
M- To je skvělý! Taky jsem je sledovala! Ty seš skvělej, děkuju moc!
V- Pro tebe všechno.

Skočila jsem mu už podruhé kolem krku. Může si vůbec někdo přát lepšího kluka?

*v autě*

M- Vlastně jsme se nedostali k tomu, kdy a kde to bude?
V- Tuhle sobotu v Praze, ještě budeme domlouvat kde, ale nejspíš se budeme někde jen tak procházet.

V- Aaaa vlastně... právě jsem ještě něco vymyslel. Kousek po cestě domů jsem viděl nějaký plácek, můžeš mi ukázat jak řídíš, co říkáš?
M- Jestli mi půjčíš auto, tak ti to s radostí ukážu.

*Víťa na sedadle spolujezdce se připoutává*

M- Až tak mi nevěříš?
V- Doufám že fungujou airbagy.

Oba jsme se tomu začali smát.

Když jsem se chtěla rozjet, auto mi "chcíplo", ale to se někdy stává každému řidiči, Víťa ještě říkal, že mi někdy dělá problém zařadit, ale to se ještě vytrénuje, těch jejich pár hodin jízd nikoho nemůže naučit průměrně řídit.

V- Ale jinak ti to docela jde, můžeš nás odvézt domů.
M- Jestli ti to rozbiju, tak za to nemůžu!
V- Já ti věřím.

*doma*

Dojeli jsme v pohodě, žádné škrábnutí, žádná bouračka i zaparkovat jsem dokázala.

V- Jde ti to dobře! Ještě to spolu vypilujem.

Tak, a za pár dní se uvidíme s klukama.

Vypadá to, že se zase vrátíme tak kde jsme byli, 1 kapitola za deset dní. Začátkem prázdnin budu mít asi čas psát, ale pak je toho hodně a jedu na tábor, kde není ani signál, takže to nečekejte cca dva, tři týdny kapitolu. Dále bych Vám chtěla říct, že se asi trochu budu hledat v způsobu psaní, takže jakoukoliv připomínku mi můžete napsat do komentářů. Tohle je asi všechno co jsem Vám chtěla říct, takže se mějte a vidíme se u další kapitoly!