Já a Vitaa [dokončeno]

*34*

Já jsem už moc nespala. Sam s Terkou mají pokoj naproti nám. Okolo půl jedné jsem slyšela, jak si povídají a asi připravují.
Taky jsem se zvedla a pomalu začala připravovat oblečení. Víťu to probudilo, a už vcelku vyspaný se také začal převlíkat.

V- Pochybuju, že Domča je vzhůru, natož Maty.
M- Tak já je dojdu vzbudit.

Došla jsem tedy k nim a zaklepala.

D- Už jdeme ty vole!

To asi bylo adresováno na Sama, to bylo první, co mě napadlo. Takže jsem vešla a Dominik se otráveně podíval ke dveřím, čekal tam Sama. Hned svůj výraz změnil a trochu se zastyděl.

Ma- Ty seš trouba.
D- Jéžiš, promiň, já myslel že sem jde znova Sam.
M- V pohodě, jen jsem se chtěla ujistit, že jste vzhůru, za chvíli budeme vyrážet.
D- Jojo, sraz u Sama?
M- Jasně.

Vracela jsem se k nám na pokoj a akorát vyšel Sam z jejich pokoje a srazili jsme se.

S- Dobre, taky ste už hore, až budete pripravení príďte ku nám.
M- Jasně, za chvíli jsme tam.

A tak zhruba v jednu hodinu jsme byli oblečení a jen čekali na Matyho, který nemohl najít vršek termoprádla.
Po chvíli se přiřítil celý uhnaný.

Ma- Promiňte, jsem trouba.
D- Já to věděl!

Poté jsme se vydali do lyžařského areálu. Samozřejmě nás vedl Sam.

V- Jak daleko to je?
S- Tak za 15 minút tam sme.

Víťa mi jako pravý gentleman vzal lyže a já jsem si bez námahy kráčela.
Když jsme došli před hlavní sjezdovku, koukla jsem se na Dominika. Alkohol pořád nevyprchal, byl bílý jako stěna a na první pohled ho cesta značně unavila.

M- Jak ti je Domčo?
D- No, mohlo by být lépe.
M- Zvládneš lyžovat?
D- Jo, jasně, ale asi ne dlouho.
M- Dobře, kdyby něco, tak řekni.
D- Děkuju.

Zatímco jsem si povídala s Domčou, kluci šli koupit permici. Víťa ji pro mě zaplatil, stejně jako Sam pro Terku, ale Maty Domčovi dal sežrat, že mu ji koupil.

Ma- Dazere máš u mě dluh! Naval prachy!
D- Ty debile, však jsem ti nedávno kupoval jídlo!
Ma- To se nepočítá!

Dále jsem se o tom nebavili, vyškrábali jsme se pár metrů do kopce k hlavnímu vleku.
Zhruba za necelou hodinu jsme projeli všemožné sjezdovky a zkratky, spojky a samozřejmě i skokánky a slalomy. Domčovi už bylo hůře, tak jsme si dali pauzu v nějaké restauraci.

V- Dal bych si pivo.
S- Dôjdem to objednať, čo si dáte?
Ma- Já jsi dám také pivo, prosím.
D- Já taky.
Ma- On se ještě nedostane z kocoviny a zase pije!
D- Fakt už drž hubu Matyáši, sereš mě!
V- Myslím, že jeden vyprošťovák ho nezabije.
S- A čo si dáte vy, dievčatá?
M- Já jsi dám horkou čokoládu prosím.
T- To zní dobře, vem mi ji prosím taky lásko.
S- Dobre.

Za pár minut nám na stole přistála čtyři orosená piva a dvě čokolády s hromadou šlehačky navrchu.
Po svačině jsme ještě párkrát sjeli různé sjezdovky a poté jsme se vydali zpátky na chatu.
Dominik už nebyl tak bledý, ale Maty si narážky pořád neodpustil.
Hned co jsme byli na chatě, to šel Domča zalomit a vlastně všichni jsme si šli oddechnout.
Večer se znovu pilo a hráli se všelijaké hry a zábava byla skvělá, hrozně jsme se smáli každý den.
Ten týden utekl jako voda, jenom co jsme přijeli, naštvali paní domácí, opili se, lyžovali, chodili na procházky, byl konec.
V neděli ráno jsme už všichni měli zabaleno a plán byl jasný.
První zastávka Hradec Králové, kde si dáme oběd, Domča pojede vlakem domů. Já s Víťou se také vydáme domů, a Maty se Samem a Terkou pojedou do Prahy.
Když jsme si všechny věci odnesli do auta, kluci začali projednávat nejlepší cestu.

S- Tak do Hradca to bude trvať hodinu a štvrť.
V- Takže stačí, když vyrazíme tak v půl jedenácté?
D- To by šlo, v půl jedné mi jede vlak.
S- Hmm dobre.

Já jsem přestala pobírat zhruba v části, kdy jsme měli přijet do Hradce.

T- Já už ani nevím, o čem mluví.
M- Já taky ne, buď v klidu.

Ještě několik minut si povídali, ale to jsme je s Terkou už neposlouchaly, probírali jsme Víťu a Sama.

S- Tak takto by to šlo, čo hovoríte chalani?
V- Já si myslím, že ano.
D- Za chvíli bude půl, měli bychom už vyrazit.
S- Dobre, idem sa rozlúčiť s pani domáci.
Ma- Já to jdu říct holkám.
V- Dobře, my už počkáme v autě.

Zanedlouho jsme všichni seděli v autě, na cestě do Hradce.
Dlouho jsme jeli po prázdné silnici, a tak si kluci i zablbli.

D- Předjeť toho chuligána! Golf je stejně nejlepší auto!
V- No dobře, ale myslím, že si autoritu vezme hned zpět.

Víťa tedy předjel Sama a začal mu slušně ujíždět.
Sam si to samozřejmě nenechal líbit, a po chvíli byl v nedohlednu.

V- Já to říkal.
D- Kdyby měl podobné auto, vyhráváš, jsi podle mě lepší řidič.
V- No takové lichotky si nechám líbit.

S Dominikem byla celou cestu sranda, tak jako vždycky a cesta uplynula hrozně rychle.
Ve třičtvrtě na dvanáct, jsme už seděli v restauraci a měli objednáno.

Ma- Dominiku ty seš trouba, sis myslel že nám ujedete?
D- Matyáši ani na mě nemluv, nebo mě zase nasereš.

Maty si jako vždycky neodpustil narážky na Domču, který se vždy rychle naštval. Sam se je snažil uklidnit, ale na ty dva nic nefunguje.
Ještě jsme si naposledy pořádně popovídali, než jsme se museli na parkovišti rozloučit.

D- Hrozně jsem si to s váma užil, ale už musím valit na vlak.

Všichni jsme se rozloučili a objali s Domčou, a pak už se strácel v davu lidí u nádraží.

S- No ja vám tiež ďakujem, bol to skvelý týždeň.
Ma- Já si to taky skvěle užil, budete mi zase chybět.
V- Vy mně taky, doufám, že se co nejdříve zase uvidíme.
T- Já jsem tě ráda poznala Moni!
M- Já tebe taky, budete mi všichni chybět!

Po dojemném rozhovoru jsme se ještě objali a každý už vyrazil po svém.
Maty se Samem a Terkou do Prahy a my domů.

M- Za jak dlouho budeme doma?
V- Zhruba za hoďku, máme to kousek.
M- Tak to je super.
V- Jojo.

A opravdu, asi v půl druhé jsme byli doma. Oba jsme byli po celém týdnů unavení, takže jsme jen vyklidili auto a šli koukat na seriál, ano, 13 Reasons Why.
Večer jsme byli líní udělat večeři, takže pizza z vedlejšího bloku dobře posloužila.
Na celý výlet budeme ještě dlouho vzpomínat.

Zdravím u další kapitoly. Vůbec, ale vůbec nepobírám, co se teď tady děje. Za +- 2 dny tisíc přečtení navíc?! Kde se všichni berete!
Tohle opravdu nechápu a hrozně Vám děkuji. Hlavně za ty ohlasy u minulé kapitoly, jsem fakt ráda, že se Vám tak moc líbí!
Nebudu se tolik vykecávat, vidíme se u další kapitoly.