Já a Vitaa [dokončeno]

*38*

V- Vezmeš si mě?

M- Ano! Ano!

*pohled Víti*

Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Řekla ano. Sotva vyslovila to jedno krásné slovo, zakryla si ústa rukama a začala plakat. Podívala se mi do očí a já jí skoro zapomněl nasadit prstýnek. Lehce jsem ho natáhl na prst a poté se zvedl z kolen.
Hned mi skočila kolem krku a pořád měla oči od slz, snad brečela radostí. V tom objetí jsme tam stáli několik minut. Ani jednomu z nás se tato chvíle nechtěla ukončit. Ale vyrušil nás hovor od Matyho. Když uslyšela vyzvánění, dala mi dlouhý polibek a odtáhla se z objetí. Já blbec jsem si nevypl zvuky, ale to bych nebyl já, abych něco nepodělal.

*hovor s Matym*

Ma- No nazdar Vito bageto, jdeš natáčet?
V- Ahoj Maty, teď se to zrovna nehodí, ale můžeš večer na tsko? Potřebuju tobě a klukům něco oznámit.
Ma- Neruším snad u techtle mechtle?
V- To zase ne ty perverzáku, ale fakt voláš v nevhodnou chvíli, večer se sejdeme na tsku, platí?
Ma- Ano kapitáne.

Po hovoru s Matym jsme se vydali zpět domů. Ruku v ruce, akorát s tím skvělým pocitem, když jsem cítil prstýnek na její ruce.

V- Achjo, ten Matyáš fakt ví, kdy zavolat.
M- Já si myslím, že to není žádná katastrofa, stejně bychom to měli říct.
V- To je pravda, jdeme na to hned?
M- Můžeme, kdo první?
V- Ukrajina, nepotřebujeme kameru, tak to můžeme udělat po cestě.

*pohled Moniky*

Vzpomínky na léto, zase začal ukrajinsky mluvit na všechny možné své příbuzné, ale už jsem něco více pochytila, už jsem si zvykla na tento jazyk.
Když jsme došli do rušnější části našeho města, položil Víťa poslední hovor.

V- Tak, to je všechno.
M- Tak mi něco povídej.
V- Babička Radra s dědou Vasylem jsou moc nadšení. Nechyběl ani brek, bylo to dost dojemné. Moc se prý těší na svatbu. Babička Vania s dědou Olegem se to nedozví, opakovaně mi položila hovor. Strýc říkal, že mu to bylo jasné, když jsme u něj byli. Doufá, že se brzy uvidíme. Zároveň mluvil i o Eleně, prý už jsou zpátky doma a léčba probíhá ve Lvově. Je to s ní lepší. Peníze co jsme jim dali pokryly náklad na vozíček, takže už je aspoň trochu mobilní, a ať si je nepřejeme, jestli jim ještě někdy něco dáme, moc za to děkují.
M- Jsi to udělal celkem rychle, se divím. Akorát mě mrzí ti prarodiče, ale když nechtějí, tak nechtějí.
V- To mě taky, nic s tím neuděláme.

Povídali jsme si o naší rodině jen pár minut, byli jsme totiž jen pár set metrů od našeho bytu, kde jsme usedli na gauč a šli dále oznamovat.

V- Vezmeme prvně moje rodiče?
M- Můžeme.

*hovor s Víťovi rodiči*

T- Nazdar! Hádám, že zase nějaká novinka, jinak byste nevolali, že?
V- Ahoj tati, máš pravdu, jak jinak, je tam někde mamka?
T- Jasně, jdu pro ni.
Ma- Jsem tu děti! Copak nám jdete sdělit?
V- No, jak vám to říct, radši si sedněte.
Ma- Začínám se bát, tak to vyklopte.
V- No... my... my jsme se zasnoubili.
T- Neděláte si z nás srandu, že ne? To je skvělé!
Ma- Mám z vás obrovskou radost!

Ještě dlouho jsme si povídali. Ani jeden z nás nechtěl hovor ukončit, protože poté přišla na řadu moje matka a prarodiče z její strany, nebyla to dobrá představa.
Když jsme se rozloučili, vytočila jsem matku, která mi to hned položila, stejně, jako její rodiče.
Náš problém to není, kdo chce kam, pomozme mu tam.
Ale stejně mě to pořád mrzí.

V- Tak zavolej taťkovi, ten bude mít radost.
M- To je pravda.

*hovor s taťkou*

T- Haló? Co potřebuješ?
M- Ahoj tati, chci ti něco říct.
T- Co že mluvíš tak vážně, stalo se něco? Já si radši sednu.
M- To děláš dobře, chceme ti s Víťou oznámit, že jsme zasnoubení!
T- No to je skvělá novinka! Moc vám to přeju!
M- Děkujeme taťko!

Taťka mi svou reakcí zvedl náladu, podpořili ji i moji prarodiče, kteří byli též velice nadšení.
Chvíli jsem přemýšlela o dnešku, všechno šrotovala v hlavě. Přísahám, že to nemohlo trvat moc dlouho, ale z transu mě vytrhl Víťa, který už měl nachystaný hovor s Matym, Domčou, Samem a jeho přítelkyní, a samozřejmě i s Klárkou.

Ma- Já mu volal odpoledne a něco chystali, jsem zvědavej, co z nich vypadne!
D- Ha! Já to asi vím!
Ma- Drž hubu Dominiku!
K- Takto sme sa už dlho nestretli.
S- Buďte už ticho chalani, asi nám chcú povedať niečo dôležité.
V- Ano, chceme, a ano, Dominik už to ví.
T- Posloucháme.
D- No to si děláš prdel, on to fakt myslel vážně.
Ma- Co? Já reálně nevím o co jde.
K- Ja tiež nie.
S- Veď keby ste ich nechali hovoriť.
Ma- Už jsem potichu.
V- Děkujeme, chceme vám říct jednu skvělou novinku, Mončo, řekneš to?
M- Uum, dobře, řeknu.
Ma- Ano?
M- Jsme zasnoubení.
D- Já to věděl!
Ma- Cože!? U toho jsem vás vyrušil? Já jsem trouba!
K- Čože! Ja nemám slov!
S- No tak toto je posledná vec, ktorú som čakal! Moc gratulujem!
T- Vy jste mi vyrazili dech! Také gratuluju!

Náš hovor plný udivení, hádek mezi Matym a Domčou a všemožných emocí a vzpomínek skončil až po půlnoci.
Sedli jsme si vedle sebe na postel a udiveně oba koukali to zdi.
Tenhle hovor byl nejvíce emotivní ze všech.
Od našich zásnub jsme se dostali až po seznámení kluků, kteří poté vzpomínali na svoje začátky. Dozvěděla jsem se mnoho novinek ze zákulisí jejich kanálů, a díky vztahu, který jsem k nim dříve měla, mě to celkem dostalo. Vlastně dostalo to i Víťu.

M- Jsem z toho hovoru dost unavená, co ty?
V- Já čekal, že někdo začne díky těm vzpomínkám brečet. Radši bych šel spát.
M- Já taky, ani nevíš jak.

Lehli jsme si do našeho oblíbeného objetí. Víťa po chvíli opravdu usnul. Já měla plnou hlavu myšlenek. Po pár minutách začaly převládat ty na svatbu. Budeme teď plánovat? Kde bude? Jak to bude vypadat? Jak bude probíhat?
Tyhle myšlenky mě nakonec uspaly.

Zdravím u další kapitoly. Chci Vám hrozně moc poděkovat za ohlasy u minulé kapitoly. Co jste tam předváděli po pár minutách od vydání? Vůbec to nepobírám, děkuju strašně moc!
Zase nevím, co ještě dodat.
*spoiler alert*
Vidíme se u další, předposlední kapitoly, mějte se.