Já a Vitaa [dokončeno]

*12*

*pohled Víti*

V- Pomalu už půjdeme, ať to stihneme!
M- Můžeme jít hned, strašně se těším!
V- Tak jdeme!

*u rodičů na hotelu*

(Ma- mamka Moniky, T- taťka Moniky)

V- Tak zazvoň!
M- Hned jdu na to!
T- Miláčku, tak strašně rád tě vidím!
M- Tati! Chyběl jsi mi!
T- Lásko? Pojď se podívat kdo přijel!
Ma- Bože můj! Pojď ke mně!
M- Mami! Chyběli jste mi!
Ma- Počkej, to je on?

*Víťa podal ruku Moniky mamce*

V- Ano, jsem Víťa, těší mě.
Ma- Dobře... taky mě těší.
V- Dobrý den.
T- Dobrý den, těší mě.
Ma- Moniko, můžeme si prosím promluvit?
M- Ale mami, neřeš to.
Ma- Prosím.
M- Omluvte nás prosím na chvíli.
V- Jasně.

*v obýváku*

Ma- Moniko, je to on?
M- Jo, ale není to jako předtím a...
Ma- Není to správné.
M- Ty to nechápeš, já nemůžu být bez něj, on nemůže být beze mě.
Ma- Nelíbí se mi to, nechci, aby se ti to vrátilo.
M- Neboj se mami, teď už je to v pohodě, zvládneme to.
Ma- Jak myslíš, dej nám teď chvíli s taťkou, vysvětlím mu to, jsem zvědavá co ti na to řekne.
M- Dobře, řeknu mu, ať jde za tebou.

*na chodbě*

M- Tati máš jít za mamkou, chce ti něco říct.
T- Co zas chce... no nic, za chvíli jsme tu.
M- V pohodě tati, my počkáme.
V- Tak co na to říkala?
M- Není z toho nadšená, prý to teda zatím nechá být.
V- Ukážeme jí, že to je správné.
M- Neboj, oni to pochopí.

Říkal jsem si, že to asi nebylo nejlepší setkání, neměl jsem z toho dobrý pocit. Její mamka se tvářila, jako kdyby přišel nějaký člověk, co jí v minulosti hodně ublížil. Taťka mě na první pohled nepoznal. Čekám jen co z nich vypadne, až se poradí. Snad nebudou trvat na tom, abychom se rozešli.

T- Víš holčičko, je to pro nás všechny těžké, ale je vidět, že se máte rádi. Příběh, co se píše vám dvěma, jen tak někdo nemá, můžete být rádi za váš, skoro pohádkový osud. Já když vás takhle vidím, líbíte se mi, ode mě máte požehnáno jen to nejlepší, na minulost bych se nedíval.
Ma- Já s tím ještě vyrovnaná nejsem, ale když si všichni tři myslíte že je váš vztah dobrý, mějte ho, já se vám do toho motat nebudu.
T- A teď nás na chvíli omluvte... ještě jednou, jdeme si pro věci, potom půjdeme na tu večeři.
M- V pohodě, nikam nepospícháme.

V- Tvoje mamka je asi naštvaná, že?
M- Jo, je možné, že se mnou nebude chvíli mluvit.
V- Popiš mi to víc.
M- No, prostě je dost možné, že se s námi tady ty dva týdny nebude bavit a taťkovi to zakáže.
V- Až tak?
M- Jo, až tak, ale nebudeme to řešit, ona potřebuje čas.

T- Tak jdeme!

Moniky mamka za celou cestu ani nepromluvila, ani se neusmála, prostě nic. Taťka se vyptával, co jsme dělali, kde pracuji, co děláme a tak. Největší práci mi dalo mu vysvětlit, že natáčím na Youtube, a mám z toho peníze i na letenky do Thajska. Taky se divil, co Monika dělá, že jsme už takhle finančně zabezpečení a říkal, že náš život je super ve všech směrech.
Konečně jsme tam došli. Byla to docela dálka. Byl jsem nervózní, chtěl jsem něco říct a nevěděl jsem jak na to, ale...

V- Můžu něco říct?
T- Samozřejmě, ven s tím.
V- Víte, moje rodiče by nebyli rádi kdyby věděli o té beznadějné lásce. Mohl bych vás poprosit, aby se to nedozvěděli, mohli bychom s tím před nimi pomlčet?
T- Rád to pro te...
Ma- Tak a to by stačilo, všechno se dozví, ať si udělají názor sami, třeba nebudu sama komu se to nelíbí. Až přiletíme zpátky do Česka, hned jim to půjdu osobně říct. Tohle by pro dnešek stačilo, pojď Radku, jdeme hned domů.
T- Miláčku uklidni se.
Ma- Buď zticha, okamžitě jdeme.

Ani jeden už nic neřekli a odešli pryč. Jídlo bylo zaplacené dopředu o to nic, tak jsme šli také hned na svůj byt.

V- Moni?
M- Ano?
V- Bývá to takhle špatné někdy?
M- Někdy jo, ale že by takhle hodně praskla, to se ještě nestalo, ona to prožívala všechno se mnou, vzpomíná si na to, dáme jí čas, snad se to změní.
V- Neříkala jsi, že určitě vychladne?Vidíš to špatně?
M- Jo, vidím, ale nebudeme to řešit. Necháme ji se uklidnit.
V- Dobře, necháme.

*pohled Moniky*

Došli jsme domů a Víťa si sedl na kraj postele. Tvářil se trochu znepokojeně, asi protože neuspěl u mých rodičů.
Sedla jsem si na něj a nohama ho obejmula. Ruce jsem mu položila na ramena. "Víťo, nemusíš bejt smutnej, ona je už prostě taková." řekla jsem klidným hlasem. "Mě to fakt mrzí, na takovej scénář jsem ani nemyslel."
"Musíš jí pochopit, ale teď už na to nebudeme myslet, jsme na dovolený, ju?" Levou ruku jsem mu dala na zátylek a začala hladit na vlasech. Pomalu jsme se přibližovali a začali se líbat. Pravou rukou jsem se opřela o jeho hruď. On my dal pravou ruku na zadek a levou si mě přitáhl k sobě. Asi dvě minuty jsme se líbali. Potom jsme si dali společnou sprchu a v objetí za chvíli oba osnuli.

První kapitola má už přes 100 přečtení, neskutečně moc Vám děkuju, ani si neumím představit, kolik lidí si to už přečetlo! Jsem i ráda za jakékoliv dotazy, ať už to je chyba v textu, nebo neporozumění ději. Taky děkuju za pozitivní ohlasy. Jste super, ale já nezmohnu na víc, než prosté DĚKUJI.