Já a Vitaa [dokončeno]

*3*

*pohled Víti*

Koukali jsme se na 13 Reasons Why, ale po chvíli usnula. Byla tak sladká, když spala. Na noc jsem jí půjčil mojí mikinu, taková roztomilá, ve velké mikině. Přitulil jsem se k ní, viděl jsem jen úsměv. Usnul jsem.

* ve tři ráno*

Nemohl jsem spát, tak jsem jen koukal do stropu. Najednou se taky vzbudila.

M- Taky nemůžeš spát?
V- Jo.
M- Víš, přijde mi trochu ujetý že se známe pár hodin a už spolu spíme...
V- Je to osud.
M- Co to máš na té stěně?
V- Youtube silver button.
M- Počkej... ty jsi youtuber?
V- Jo, jsem Vitaa, myslel jsem že kvůli tomu jsi se mnou šla na tu procházku.
M- Omluv mě na chvíli, potřebuju bejt sama.
V- Můžeš jít třeba do kuchyně.

*pohled Moniky*

Vrátily se mi vzpomínky, před pár lety jsem měla platonickou lásku k Víťovi. Probrečela jsem kvůli němu noci, myslela jsem si že se nikdy nemůže stát, že bych se s ním viděla, natož spala.
Od kamaráda doktora jsem si nechala předepsat nějaké prášky na "odvyknutí". Přestala jsem sledovat Youtube a po půl roce to začalo fungovat. Zapomněla jsem na něj. Ale teď se všechno vrátilo, moje vzpomínky, trápení...
Není to jako předtím, jen mám teď pocit že bez něj nemůžu žít ani setinu...

*zpátky u Víti v pokoji*

V- Co se stalo?
M- Nevím jestli ti to mám říct, ale asi bych měla.
V- Mně můžeš všechno.
M- Když jsem byla mladší, tak jsem tě sledovala a trpěla platonickou láskou, nějakými prášky se to zlepšilo, já úplně zapomněla, ale teď mi přijde že bez tebe nemůžu strávit ani vteřinu.

V- Taky mě k tobě něco táhne...

*potom jsme oba usnuli*

*ráno*

*pohled Víťi*

Ráno jsem se vzbudil první, šel jsem udělat snídani, připravil jsem vajíčka, nebo spíš omeletu.
Potom jsem šel vzbudil Moniku.
Dal jsem jí pusu do vlasů, a ona se vzbudila.

V- Dobré ráno.
M- Dobré.

Šli jsme se společně nasnídat.

M- Takže ty jsi jen tak doma, a natáčíš videa, žádná pracovní doba, nebo tak?
V- Jo, mám čas kdykoliv, to se mi na tom líbí, nejsem ničím vázán. A co děláš ty?
M- Já zatím studuju, chodím na uměleckou školu, a chtěla bych se živit malováním obrazů.
V- To je hezké, doufám že mi někdy něco namaluješ. A jak máš čas o víkendu, můžeme být spolu, nebo něco máš?
M- Já mám teď času dost, rodiče jsou na dva měsíce na pracovní cestě v Thajsku, přiletí až ke konci prázdnin.
V- To je super, můžeš bydlet u mě, a docházet do školy odsud, máš to blíž, ne?
M- Nevím, poslední školní týden, budu asi doma, o prázdninách můžeme čas trávit spolu. A co tvoji rodiče?
V- Odstěhoval jsem se sem, už mě štvalo jak pokaždý když vyjdu ven, tak po mě chce hodně lidí fotku, a nemám žádnou volnost když jsem venku.
M- Jasný chápu, ale tady tě podle mě taky hodně lidí pozná.
V- To asi ano, ale tak po měsíci, si myslím, že tady se mnou bude mít každý fotku a já se budu moct svobodně procházet.
M- Máš dobrý představy.

*konec snídaně*

Jako třetí kapitola by to asi mělo stačit, myslím že každá kapitola bude mít tak 500 slov, stačí to nebo chcete víc?