Já a Vitaa [dokončeno]

*35*

Pár týdnů následujících po výletu uteklo jako voda.
Už zbývalo málo do Vánoc. Napadla mě otázka, jak to bude s Vánoci? Jestli Víťa půjde na Vánoce k rodičům, zůstanu sama.
Zašla jsem tedy k němu, zrovna stříhal video.

M- Víťo?
V- Hm?
M- Kde budeš na Vánoce?
V- Napadla mě stejná otázka.
M- Jestli chceš být u rodičů, mně to nevadí.
V- A kde chceš být ty?
M- Já se domů vracet nebudu.
V- Tím pádem musím zůstat s tebou.
M- Budou s tím souhlasit tvoji rodiče?
V- Myslím, že budou mít pochopení, dám jim hned vědět.
M- To budeš hodný zlato.

*hovor s Víťovi rodiči*

(Y- Yaroslav (otec), S- Sandrin (matka))

V- Ahoj! Jak se máte?
M- Dobrý den.
Y- Nazdar!
S- Ahoj děti, co že voláte? Dlouho jste se neozvali.
V- Potřebujeme vám něco říct.
Y- Posloucháme.
V- Kde bych začal, asi si pamatujete na Monči mamku?
S- Samozřejmě.
V- Bavili jsme se o Vánocích, tak bych se vás chtěl zeptat, nevadí když budeme tady?
Y- Ale ovšem, že nevadí, nemůžeš ji tam nechat samotnou přeci.
V- Mami?
S- No musím si začít zvykat, že už ti není dvanáct, nemůžeš tu s námi být napořád.
V- Děkuju, mám vás rád.
Y- Musíme běžet, máme ještě na zahradě práci.
V- Jasně, nebudeme vás zdržovat a ještě jednou děkujeme.
Y- Jasně, mějte se!
S- Ahoj! A zase někdy zavolejte!
M- Nashledanou.
V- Jojo! Zavoláme, čau!

Po hovoru se Víťa omluvil, musí dostříhat video na zítřek. Já jsem se odklidila do svého pracovního koutku. Místo toho, abych začala pracovat na nové objednávce, jsem začala hledat dárky pro Víťu.
Neměla jsem žádný plán, nebo nápad. Prostě jsem projížděla googlem, hledala něco zajímavého a zároveň přemýšlela, co by se mu tak mohlo líbit.
Po půl hodině jsem měla pár nápadů.
Na nějaké stránce jsem našla plakát na seškrábání. Bylo to 100 filmů, na které se musíme podívat. Taková kravina, která ho snad trochu potěší. Jako asi každá přítelkyně, jsem nezapomněla na dárek, v podobě fotek, to je samozřejmost.
A pak jsem dostala skvělý nápad. Víťa je celkem autíčkář.
Co mu věnovat peníze na vlastní SPZ? Je to trochu dražší věc, takže se už musím držet u země.
Dále jsem ještě našla plyšáka prasete z Minecraftu. Dost mě to rozesmálo, ale musela jsem to koupit.
Všechno jsem si nechala dovést na Zásilkovnu, aby Víťa o ničem nevěděl.

*pohled Víti*

Když ode mě odešla, začal jsem znovu stříhat, s Post Malonem v uších.
Ale pak mi to došlo.
Já vlastně nemám žádný dárek, to zaprvé, a zadruhé, Vánoce jsou za dva týdny, měl bych něco začít shánět.
Nemám vůbec nápad, co bych ji mohl koupit, musím ale něco co nejdříve najít.
Shodil jsem tedy Vegas a začal pátrat po internetu.
Zavítal jsem na stránku se šperky, do sekce řetízku. Dlouho jsem projížděl celou stránkou, až mi do oka padl stříbrný řetízek s malým srdíčkem. To se mi líbilo.
Super, jeden dárek mám, ale co dalšího?
Znovu jsem brouzdal internetem, dostal jsem se ke kosmetice. Dobře, v tohle se fakt vůbec nevyznám, tak jsem dal na recenze.
Poté jsem našel už celkem starý email, s potřebami pro malování.
Nakoupil jsem toho docela dost, snad se bude líbit.

*dva dny do Štědrého dne*

M- Lásko?
V- Ano?
M- Nechtěl bys pomalu sehnat nějakého kapra?
V- Hmm, to je dobrý nápad.
M- No to je, ale ještě bude zajímavé, jak budeme dělat štědrovečerní večeři.
V- Já jsem u toho vždycky pomáhal, ale sám nevím, jak na to.
M- Já taky ne.
V- Aspoň bude sranda.
M- To teda.

Vydal jsem se na náměstí, kde prodávali kapry, pán se mě začal vyptávat na různé otázky a já netušil, že vlastně ani nevím, co chci.
Jo a vypadám mladě.

P- Kluku ani nevíš pro co tě táta poslal?
V- Táta mě pro nic neposlal, je to pro mě a pro přítelkyni.
P- Cože? Kolik ti je?
V- Za pár měsíců 21.
P- Jéžiš, tak to se vám omlouvám, vypadáte tak na 14.
V- Neomlouvejte se, náhodou mě to pobavilo, ale potřeboval bych s tímhle poradit.

Společně jsme se dopídili k nějakému výsledku, a já domů nesl pár kousků ryby.

*Štědrý den*

*pohled Moniky*

V obýváku jsme měli malý stromek v květináči, který Víťa sháněl ještě včera odpoledne. Hned po ránu jsme se dali do kuchtění.
Připravovali jsme salát, polévku, řízky, a aranžovali stůl, strom, prostě všechno možné.
V sedm hodin večer jsme usedli k večeři.

M- Musím říct, že se nám to opravdu povedlo.
V- Máš pravdu, je to nádherné. Dobrou chuť zlato.
M- Dobrou chuť.

*po večeři*

V- Bylo to výborné.
M- To tedy bylo, ale teď se těším na dárky!
V- Já taky, jdeme na to!

*u stromku*

V- Tak kdo začne?
M- Začni ty, něco si vyber.
V- Dobře, hmm, tohle se mi líbí.

Vzal si seškrabávací plakát.

V- Oo, to vypadá dobře. Musím říct, že některé filmy jsou fakt dobré. To je skvělý dárek lásko, děkuju.
M- To mě těší, nemáš za co.
V- Tak teď si něco vyber ty.
M- Třeba tohle.
M- Víťo! Kde ses takhle naučil do kosmetiky? To jsem nečekala!
V- Lhal bych, kdybych řekl, že se vyznám.
M- Děkuju moc, tak dál.
V- Dobře, obálku si nechám na konec, tohle velké taky. Tak zbývá jen tohle!
V- Tak teď jsi mě fakt rozesmála! To prase je dokonalý!
M- Tak já si pro změnu nechám ten nejmenší na konec.
M- Děkuju moc lásko! Nové potřeby už bylo načase sehnat!
V- Tak teď ten největší!
V- To jsou nádherné fotky, ani nevím, že takové máme!
M- Tak a poslední dárek!
V- Jsem zvědav, jak se bude líbit.
M- Víťo.. ty jsi blázen! To je moc pěkné. Děkuji, vím, že tě to asi něco stálo!
V- To nestojí za řeč, ukaž, nandám ti ho.
V- Sluší ti to, moc.
M- Děkuju, teď pojď rozbalovat ty, jsem zvědavá na reakci.
V- Tak to bude něco speciálního teda!
V- No tak tohle nemůžu přijmout. Jsi se zbláznila, ne?
M- Nezbláznila, jenom tě miluju.
V- Tohle ti teda musím oplatit, to jsi pamatuj.
V- Ale vlastně je to skvělý, mám fakt radost, díky.
M- Tak to je dobře, jdeme koukat na novou pohádku?
V- Jasně.

*pohled Víti*

Sedl jsem si na kraj gauče a Monča mi dala hlavu do klína. Do chvíle byla tuhá. Hladil jsem ji ve vlasech a asi v jedenáct hodin jsem ji odnesl do postele a v jejím objetí usnul.

Jdu se Vám omluvit. Kapitola vyšla déle, než obvykle a je taková ne úplně dobrá. Já vím, ale posledních pár dní nemám vůbec chuť psát. Mám hodně školy a práce, moc nestíhám. Doufám, že mě to brzy přejde a budu Vám to moct vynahradit.
Děkuju za podporu, a vidíme se u další kapitoly.