Od Soumraku Do Rána

*4*

Jimin pov.

Chvilku jsem jen váhavě stál a koukal slepě před sebe, poté mi došlo že by bylo zřejmě lepší kdybych jí objal nazpět, tak jsem okolo ní jen lehce ovinul ruce nechtěl jsem jí nějak moc "mačkat". Nebyl jsem moc zvyklý na to někoho objímat a tak jsem přesně nevěděl jak reagovat. Po chvilce, která nebyla nějak extra krátká se odtáhla. Koukala na mě, až teď jsem si všiml jak je nizounká, a to že já nejsem nějakej extra vysokej. Měla podpatky to znamená že bez nich je ještě nižší?  potlačil jsem nutkání se ušklíbnout, byla docela roztomilá, ale na to ani myslet nebudeme.

Koukala mi chvilku do očí *Díky* zašeptal jsem ona se jen usmála a už něco chtěla říct když se zespoda ozvala silná rána a doprdele okamžitě jsem jí chytil a schoval za sebe, vytáhl jsem připravenou zbraň *Musíš se schovat* zašeptal jsem naléhavě * pojď*chytl jsem jí za paži a rozběhl se s ní ke mě do pokoje, v pokoji mám skrytou místnost o které nikdo jiný kromě mě a otce neví * Tady zůstaň, buď potichu a hlavně nevylézej * podíval jsem se na ní s prosebným pohledem, jen na mě vyděšeně koukala. Zaslechl jsem kroky jsou nahoře došlo mi okamžitě, proto jsem okamžitě zavřel vchod do tajné místnosti a zamkl. Vyšel jsem ke svému vlastnímu malému trezoru a vyndal z něj vše potřebné, čtyři vrhací dýky jež jsem si připevnil na nohu k tomu jsem vzal ještě jeden Revolver a věnoval pohled mému milovanému Thompsonu. Ve spěchu jsem Revolver zastrčil za pas a čapl Thompsona.

Vyšel jsem z pokoje a podél zdi jsem se plížil k nežádoucí návštěvě, vykoukl jsem zpoza rohu ,, A mám vás" zašeptal jsem a do zad trefil dva Chlapi co se blížili k otcovo kanceláři teď už není cesty zpět prolítlo mi hlavou. Přešel jsem ke schodišti, dole byly slyšet výstřely, po cestě po schodech jsem potkal Minha *Vem si s sebou někoho, kohokoliv a běž hlídat před můj pokoj, je tam zavřená Soonbae.* zašeptal jsem k němu a on jen rychle kývl a šel někoho najít. po chvilce se vracel opět nahoru s Taeminem *Dej na sebe pozor Jimine, nechceme tě ztratit.* upozornil mě  *Co je to za lidi?* zeptal jsem se naléhavě *DSG, proto ti říkám ať si dáš pozor*  kývl jsem a zamračil se *Teď ti zmetci pochopí zač je toho Park Jimin a Bangtan* odfrkl jsem si a sešel dolů.

Vběhl jsem do obrovského zmatku, všude se válela mrtvá těla. Byl slyšet křik lidí a rány pistolí. Blízko mě se nad Soobinem skláněl nějaký cápek, Vzal jsem dýku a hodil jí po něm, ovšem né tak aby ho zabila. Muž zařval když se mu zabodla do lopatky , otočil se a změřil si mě naštvaným pohledem *co ty jsi za skrčka?* řekl posměšně  *Já jsem Park Jimin* chlap jen vylekaně zvedl obočí a já ho pomocí Thompsonu zastřelil. Padl na zem a já rychle přešel k Soobinovi *V pohodě?* ujistil jsem se *Jo, Hajzl jeden* odplivl si a společně jsme se vydali do vřavy bitvy.

Soonbae POV  

vystrašeně jsem koukala na dveře ve kterých Jimin zmizel hned chvíli po tom se začala ozývat střelba *JIMINE! JIMINE PUSŤ MĚ ODTUD!* bála jsem se že se mu něco stalo tak jsem začala po tý místnosti hledat něco čím se dostanu ven pak mě napadlo že mám vlastně dýku tak jsem si vyhrnula šaty a vyndala dýku *tak jo ale ne takhle* řekla jsem si pro sebe a dýku jsem zabodla do šatů přesně nad kolenem a pak jsem si ty šaty podél toho řezu roztrhla a podpatky jsem zahodila abych kdyby něco mohla utéct a nešlápla bych si třeba na šaty o který bych zakopla atd...pak jsem dýkou nějak vypáčila dveře a šla jsem potichu i s dýkou v ruce za zvukem střelby když jsem potichu sešla schody a nakoukla jsem do vedlejší místnosti kde bylo spousty mrtvých těl a Jimin tam stál ještě s jedním klukem a stříleli po ostatních

už už jsem chtěla začít couvat ale někdo mě chytil za ruku s dýkou a druhou rukou mi zacpal pusu *kočičko copak tu děláš hmm? kráska jako ty a tady v Parkově sídle tck tck tck byla by tě škoda zabíjet co takhle si dát pár koleček nahoře v pokoji hm??* slizky mi začal vrnět do ucha jen mi po těle objevila husina kousla jsem ho silně do prstu až jsem na jazyku ucítila pachuť krve on jen zařval bolestí a chytl se za bolavé místo *ty svině jedna*zařval na mě a už se po mě chtěl rozběhnout v tom se ozval výstřel a ten kluk se skácel k zemi s prostřelenou hlavou jen jsem zapištěla a z leknutí jsem spadla na zem a ke mě se začali ozývat kroky a nademnou stál Jimin v plné své kráse ale tentokrát se mračil a to že vypadal dost nebezpečně  *Neříkal jsem ti náhodou aby jsi zůstala nahoře ukrytá?* Zavrčel a podal mi ruku *nějak jsem asi přeslechla a- JIMINE POZOR!* vzala jsem mu zbraň z ruky a vystřelila po někom kdo ho chtěl sejmout ale jak onen padal tak zmačkl spoušť a mě kulka škrtla rameno a ja jsem sykla bolestí, Jimin se na mě jen vyděšeně podíval *Díky* vydechl *Krvácíš* obeznámil mě vyděšeně, až teď jsem si všimla že na sobě nemá sako ale jen košili *t-to je dobrý* vstala jsem ale on si roztrhl košili pod druhým knoflíkem odspodu a tak z tý košile šlo trochu vidět jeho vypracované břicho ani jsem si neuvědomovala že mu koukám na břicho do doby než mě probudil z mých myšlenek jeho hlas * Obvážu ti to, neboj * přistoupil ke mě ja se jen začervenala nad mýma myšlenkama *n-nemusíš to je dobrý to nic není* koutkem oka jsem uviděla pohyb tak jsem Jimina zatáhla za zeď "někdo tam je" zašeptala jsem a on mi vzal zbraň z ruky a nakoukl za roh a oddechl si * Kde jsou ostatní, Namjoone?* zeptal se naléhavě *pomalu to tu utichá, většina lidí z DSG se stáhla a odjela, nevíme kolik může být škod jak na lidech tak na majetku*