ráno jsem se vzbudila asi kolem desátý ale Jimin tu už nebyl tak jsem vstala a převlékla jsem se
a šla do koupelny kde jsem našla ve skříni náhradní kartáček a zubní pastu tak jsem udělala raní hygienu a šla jsem zase do pokoje *tak jo co teď* řekla jsem si pro sebe a šla jsem zkusit otevřít naštěstí bylo otevřeno ale hned když jsem chtěla odejít tak mě zastavila něčí ruka byl to Taehyung *Dobrý ráno růženko* zabrblal ještě stále rozespale *no dobrý můžu projít? stojíš mi trochu v cestě a běž si ještě lehnout vypadáš rozespale* Tae si jen zabrblal něco pod nos *Kam máš namířeno?* přimhouřila jsem oči *nějakej zvědavej ne? prostě někam jdu* podlezla jsem mu ruku a šla někam dál po chodbě *mám na starost tvou bezpečnost zatímco Jimin je v Kanclu* povzdechl si *tak to sis vytáhl černýho Petra kamaráde* vyplázla jsem na něj jazyk a rozeběhla jsem se někam do domu *Počkej!!* křikl a rozběhl se za mnou, furt se mu motaly nohy a vypadal že z chvilku hodí pořádnou držku proto jsem toho využila a seběhla jsem schody a schovala jsem se rychle za gauč kde minule ležel Yoongi a doufala jsem že mě nenajde *Ehm...Co tu děláš?* Otočila jsem se, za mnou stál celkem oproti mě vysoký kluk, blond vlasy měl celkem dlouhé a část z nich měl staženou v culíku. Propaloval mě pohledem, chvilku jsme na sebe zírali avšak Taehyung rozrazil dveře *Ahoj Hyunjine!* pozdravil chlapce a já mezi nima tikala pohledem, Taehyung mezitím přišel k blonďákovi blíž a věnoval mu rychlé objetí * Ahoj Tae, to je ta Soonbae o které jste tak moc mluvili?* zeptal se s pozdviženým obočím *ne jsem tvá noční můra*řekla jsem si potišeji a snažila jsem se odplazit pryč *Ahoj Soon* pozdravil další známý hlas, jen jsem se otočila a spatřila Jina, v jeho závěsu šel i Namjoon, prohlédla jsem si je oba od hlavy až k patě a zarazila jsem se na Jinovo krku, měl tam čtyři cucfleky jako kráva. *Hoši, příště bych prosil potišeji ano?* vešel po nich do místnosti Jimin a propálil je pohledem. když jsem si ho všimla tak jsem zase zalezla za gauč protože ja tu nejsem nikdo is nic netušit *Vím o tobě Soon* promluvil *Hele! Jimine co to máš na krku?*přešel k Jiminovi Bang Chan jež přišel chvilku po něm *Ale nic, jen mě kousla, nic zvláštního* pokrčil rameny Jimin *Ty ses nechal kousnout?* zasmál se Tae *Soon máš můj obdiv* promluvil Nově příchozí Jungkook *ehm diky? asi? ehm tak čus *začala jsem sprintit zase nahoru bylo tam na mě moc lidí a navíc v tomhle odmě se furt necítím moc dobře ikdyž se to snažím nedat najevo protože když ukážu strach tak toho můžou jakkoli využít a použít to proti mě
Jimin pov.
*Moc lidí v místnosti* uchechtl jsem se *Jdu za ní* usmál jsem se a rozešel se z místnosti. Došel jsem zpět Nahoru do Mého pokoje, zaklepal jsem a vešel dovnitř *Moc lidí huh?* pousmál jsem se *to jsi jako vědma nebo co? ne jen se mi tam nechtělo být páč...nebudu poslouchat cizí rozhovory? nevím jak tebe ale mě vychovali slušnému chování ale...nějak se jim to nepovedlo* jen jsem se uchechtl *Kluci jsou absolutně v pohodě, Hyunjin se občas tváří jako kámen, stejně jako Yoongi ale oba jsou absolutní marshmallows* ujistil jsem jí *to jsi je jako chutnal když víš že jsou to marshmallows?* hodila dvakrát obočím a pak se začala smát, nevydržel jsem to a vyprskl smíchy *No, možná* mrkl jsem na ni *teď jsi se přiznal že jste měli nejmíň společnou kuřbu * začala se smát ještě víc *ježíšmarjá to né* zakroutil jsem záporně hlavou ale nepřestal se smát *Kde tyhle nápady bereš,* nepřestával jsem se smát a doslova jsem spadl na postel *nechceš vědět* řekla "tajemně"
Soonbae POV
něco mě napadlo tak jsem jakože "omylem" něco shodila na zem takže se na mě Jimin podíval a já se předklonila takže jsem na něj vyšpulila svou šmegzy prdélku vzala jsem ty věci a zase to daa na místo kam to patří
Jimin pov.
Chvilku jsem na ní zíral a nakonec sem sebou opět mrsknul o postel a pozoroval strop, nevěděl jsem co od ní čekat, je prostě nevypočitatelná a dostává se mi pod kůži mrška *poslední přání mého a tvého otce bylo abych tě chránil, a já hodlám jejich přání dodržet* řekl jsem a ona se uchechtla *tak to budeš mít trochu těžký ja se o sebe postarám sama nepotřebuju ničí pomoc* řekla zase tím chladným hlasem *Ahhhh, promiň já tě nechtěl naštvaat* Zamručel jsem nespokojeně *ja nejsem naštvaná* snažila se mě přesvědčit, hodil jsem po ní polštář a ten jí trefil přímo do obličeje * Ups* usmál jsem se *zmrdeeeeeeeeee* oplatila mi to zvedl jsem se a přešel k ní, s úsměvem na tváři jsem jí hodil do peřin a mrsknul po ní polštář znova, k tomu jsem přes ní přehodil peřinu aby se tamodtud hůře dostala.*tyyyyyyyyyyyyy* snažila se odtud dostat a když se ji to povedlo sedla si a zabila mě pohledem ale pak mi podkopla nohy a sedla si mi na pas a začala mě mlátit polštářem. Snažil jsem se sebevíc bránit ale neustávala, nakonec jsem ale přecejen zvítězil a nějakým pro mě neznámým způsobem se mi podařilo jí přetočit pod sebe * A mám tě* zašeptal jsem a koukal jí o očí, v tu chvilku jako kdyby se čas zastavil. Jen jsem si prohlížel rysy jejího obličeje, měl jsem chuť se jí dotknout. Chtěl jsem byť jen na chvilinku položit svou ruku na její tvář, pozorovala mě s očekáváním. Už už jsem natahoval ruku k její tváři ale zarazil mě její prudký pohyb. Podrazila mi ruku o kterou jsem se opíral a já se tak svalil vedle ní a ona byla opět během chvilky nademnou * A teď tě mám já* Uchechtla se. Nedokázal jsem udržet seriózní výraz ve tváři a tak jsme se vefinále oba rozesmáli jako kdyby jsme jeli na drogách.
ČTEŠ
Od Soumraku Do Rána
FanfictionCo se stane když zabijí nejznámějšího bosse mafie v Jižní Korei a jeho místo zdědí jeho mladý a docela nezkušený synáček který si myslí že mu svět klečí u nohou díky jeho kráse a penězům co má, ale co když potká dívku do které se zamiluje ale neřek...