ten muž mě objal a později mě vzal i do svého domu kde mě seznámil s jeho synem. Jimin byl odmalička strašně hodný, a to nemluvím o ostatních. Po chvilce pozorování hvězd jsem se zvedl a došel domů jelikož mi začínala být zima
*Yeonjune copak je vidím že ti něco je co se děje...* přišel za mnou Han *Hane, není důvod se o mě bát* usmál jsem se na něj *Brzy všichni pochopíte* položil jsem mu ruku na rameno on jen zvedl obočí *jak pochopíte?* už jsem mu neodpověděl, jen jsem ho poplácal po zádech a šel dovnitř.
skip o hodinu
Jimin pov
*tak děti čas jít spát! Už bude půlnoc tak šup šup šup* začal nás vyhánět Jin jen jsem protočil očima *A kdo je tu tvůj šéf?* zeptal jsem se otráveně *a kdo ti tu vaří? kdo ti tu uklízí? a kdo se ti tu stará o nemocnou přítelkyni? kdo se ti tu obecně stará o dům? HMM?* Nakonec jsem zvedl ruce v obranném gestu a odkráčel z místnosti *no já si myslím a teď padejte i vy huš nebo vezmu Gregora!* uslyšel jsem ještě Jina zespod, potichu jsem otevřel dveře do pokoje a vešel do něj tak aby do něj proniklo co nejméně světla, podíval jsem se na část postele kde měla spát Soon, polil mě studený pot a roztřásly se mi ruce. okamžitě jsem přiběhl ke skříni ve které měla poskládané veškeré věci a zděsil se když jsem zjistil že jich půlka chybí, v koupelně nebyl její parfém, kartáček na zuby ani posranej hřeben. Vjel jsem si prsty do vlasů a vystřelil z pokoje *SOON!!* Zakřičel jsem na celý dům a přitom otevíral veškeré dveře ode všech pokojů *Doprdele co vyvádíš Chime?* zeptal se rozespale Yoongi *S-Soon... Ona tu není* zakoktal jsem se, on okamžitě zpozorněl *Děláš si jen srandu že jo?* zeptal se *Ne, kdybych si dělal srandu tak jí tu nehledám jak kokot!* vyjel jsem po něm *Promiň Sugar* omluvil jsem se mu a pokračoval v hledání *Jimine! spát a ticho! vzbudíš Soon! *zabil mě pohledem Jin který stál na chodbě a nejspíš chtěl jít do pokoje *co tu lítáš jako čivava který někdo narval tužku do prdele?* já jsem se jen zadýchaně zastavil *V tom je ten háček, Soon tu není* zasýpal jsem a vyletěl ke vchodovým dveřím které jsem rozrazil a vyběhl ven *SOON!!!* zakřičel jsem do tmy ale nikde nikdo neodpověděl *Jimine! co blbneš! pojď sem!* zakřičel Jin a vyběhl ven za mnou *Jimine pojď zpátky něco vymyslíme* já jsem se na něj podíval a nakonec s nim vešel dovnitř *Jdu se podívat jestli mi nenechala nějaký vzkaz* rozešel jsem se do pokoje kde jsem rozsvítil. Všiml jsem si malého papírku na nočním stolku
Drahý Jiminie
vím že si teď říkáš proč jsem odešla nebo tak...odešla jsem kvůli tomu že nechci být dál vaše zranitelné místo...vždy když vám chtějí ublížit použijou mě jako vaši slabinu... takže odcházím abych vás jen neohrožovala svou přítomností. Bude vám líp beze mě sice to bude bolet ale po nějaký době na sebe zapomeneme...nebo doufám že alespoň ty na mě nechci aby jsi se trápil...takže tě prosím nehledejte mě...mám vás ráda a nikdy na vás a to co jste pro mě udělali nikdy nezapomenu. Jsem ráda že jsem vás poznala a že jsem s vámi mohla být ale věř že to dělám pro vaše dobro když nejsem já nemáte ani slabé místo.
Takže je toto nejspíše sbohem...budete mi chybět...
vaše/tvoje Soon
PS: odpouštím ti to se Sunmin
Zaraženě jsem sledoval její rukopis, opustila nás, aby nás ochránila. Odešel jsem z pokoje a vrazil Jinovi do hrudi papírek *Potřebuju být sám* zamumlal jsem a odešel ven kde mezitím začalo pršet, jen jsem přes sebe přehodil kapucu a šel dál, nevěděl jsem kam, ale šel jsem.
Soonbae Pov
zrovna jsem nasedla do autobusu a jela jsem někam mimo město díky že tu byla kousek od vily vesnička a hned na okraji byla zastávka ale než stihl autobus přijet začalo pršet takže teď sedím v buse jako zmoklá slepice se sluchátky v uších a jela jsem kdo ví kam...koukala jsem jak po oknech stékají kapky deště a zatřpytí se vždy když projedeme kolem pouliční lampy...začala jsem přemýšlet o tom jestli to kluci teď našli a nebo jestli ještě nic neví a nebo pokud to našli co dělají nebo co chtějí udělat...po tvářích se mi začali kutálet slzy při pomyšlení co jsem právě udělala...chci jít zpátky za nima...chci zpátky za Jiminem...chci mu říct jak moc ho miluju, obejmout ho a už ho nikdy nepustit...ne...musím odjet dělám to pro jejich dobro... opřela jsem si čelo o sklo okna a nechala slzy téct, po chvilce se moje tělo jemně otřáslo pod náporem vzlyku *Slečno? jste v pořádku?* zeptala se mě postarší paní co si sedla vedle mě a já si vyndala jedno sluchátko a zakroutila jsem hlavou a hned na to jsem si utřela slzy ale ven vylezli další a další, žena si sedla vedle mě a já se stále věnovala cestě *copak se děje děvče...* já jen vzlykla a pevně jsem stiskla víčka k sobě*noták...shh pojď sem noo* přitáhla si mě do objetí a já jí ho hned opětovala *nějaká nepovedená láska že?* zeptala se jemně a já jen pokývala hlavou a rozbrečela jsem se ještě víc *ach ti kluci musí lámat srdce každé nevinné dívce...* povzdechla si a dál mě utěšovala, po chvilce jsem se odtáhla *Ď-děkuju* zašeptala jsem a ona mě pohladila po tváři *povídej copak se stalo a máš kam jít? * zeptala *nemám kam jít...otec mi zemřel před rokem...a matku jsem pořádně ani nepoznala...prarodiče nemám...teta by mě utýrala a bratr...bydlí s kamarády a s mým bývalým přítelem...* ona jen chápavě kývla *a ten přítel ti něco udělal že jsi tu? teda pokud ti nevadí že se ptám* zeptala se a já si povzdechla *ne nevadí a...* chvíli jsem se odmlčela a začala jsem jí vyprávět co se stalo a samozřejmě jsem ji neřekla o mafii takže jsem to trochu zkrášlila nerada lžu ale co se dá dělat ona jen chápavě kývla *Pokud chceš tak můžeš zůstat u mě, uvítám společnost* usmála se na mě vřele *to nemůžu...nemůžu se k vám jen tak nastěhovat...nemám vám čím zaplatit věci ohledně toho...*vykulila jsem na ni oči ale ona mě jen rychle přerušila *Ale notak, já společnost ráda uvítám* mávla nad tím rukou a já ji jen nejistě sledovala *...dobrá...pokud to tedy nebude vadit...nechci být na obtíž...* ona se jen usmála ten usměv... mi někoho připomíná *vůbec nebude vadit a nebudeš na obtíž a pokoj bych pro tebe měla* usmála se na mě *Tak pojď, budeme vystupovat* zavelela a zvedla se a já spolu s ní
ČTEŠ
Od Soumraku Do Rána
FanfictionCo se stane když zabijí nejznámějšího bosse mafie v Jižní Korei a jeho místo zdědí jeho mladý a docela nezkušený synáček který si myslí že mu svět klečí u nohou díky jeho kráse a penězům co má, ale co když potká dívku do které se zamiluje ale neřek...