Od Soumraku Do Rána

*26*

*tady slečna Min měli před čtyřmi lety autonehodu kdy její otec měl pár zlomenin ale slečna utrpěla vážnější poranění, jako například vážný otřes hlavy a záchvaty spojené s depresemi avšak ty deprese vymizeli ale zůstali záchvaty ale spojili se se psychikou takže se z toho stalo spíše psychické zhroucení ale pak se zhoršila a většina drahých léků nepomáhala ani na různých vyšetřeních nic nenašli nakonec jsme zjistili že slečna Min trpí nemocí jménem Leukémie neboli rakovina krve nejspíš se objevila až po té nehodě ale mohla být už před nehodou ve stádiu kdy se vyvíjela takže to vlastně bylo štěstí v neštěstí*dokončil svůj proslov o mě a koukl na mě a pak na kluky ti jen chápavě pokývali hlavou *Zhoršil se její stav nějak v polední době?* Zeptal se Yeonjun *pokud vím tak ne byl stabilizovaný ani se nelepšil ani se nezhoršil* Han se na mě lehce usmál *Doufejme že se to nebude zhoršovat* řekl Han a já odvrátila pohled od obou kluků *To ano pokud bude chodit na chemoterapie tak je velká pravděpodobnost že se nezhorší a že se uzdraví* Han pouze krátce přikývl *Myslím že bychom měli nechat Soon odpočívat, co myslíte pánové?* Ohlédl se Han na Yeonjuna a pak zpět na doktora jež jen krátce přikývl *Odpočiň si, zítra přijdeme, princezno* mrkl na mě Han a já jen kývla a když odešli tak jsem si složila obličej do dlaní a snažila jsem se potlačit slzy to se neměli dozvědět... 

Yeonjun pov.

*June? Víš moc dobře že to budeme muset říct alespoň Jiminovi a Yoongimu?* Podíval se na mě Nejistě Han *Vím to moc dobře, nečekal jsem že je její stav takhle vážný* Složil jsem tvář do dlaní, vešli jsme do domu a k nohou nám okamžitě přilítlo to malé štěně *Ahoj maličká* usmál se Han a klekl si k malé fence kterou okamžitě pohladil *tak co je Soon v pořádku?* přišel k nám Yoongi, okamžitě jsem pocítil zvláštní pocit *Potřeboval bych to říct i Jiminovi, nemůžeš ho prosím najít Hane?* Podíval jsem se prosebně na černovláska a ten jen rychle kývl a odběhl *Je to složitý, asi si na to budeš muset sednout* upozornil jsem ho *počkat...c-cože? co je s ní?!* začal ze sebe sypat vystrašeně Yoongi, V tu chvilku do místnosti přišel i Jimin *Co je se Soon?* Zeptal se vážně *no kluci spíš se posaďte myslím že to s váma jinak šlehne* řekl jsem a kluci si na něco sedly *no kde bych začal...za prvé ta rána je v pořádku zahojí se a za druhé je tu jedna věc která to teď celé dosti komplikuje* řekl jsem smutně a oni se na sebe podívali *jde o to že před čtyřmi lety měli Soon s otcem autonehodu při které utrpěla vážná zranění ale najednou se jim v nemocnici zhoršila nic nepomáhalo dokud nezjistili příčinu jejího zhoršení*chvíli jsem se odmlčel *Soon zjistili Leukémii...má rakovinu krve sice se nehorší ale ani se nelepší což je docela dobře ale je to velká komplikace * povzdech jsem si Jimin si zkryl rukou ústa *Panebože* Vydechl *Je tu však možnost že by se mohla uzdravit* řekl jsem nadějně *Bude muset chodit na Chemoterapie* Yoongimu i Jiminovi se zaplnili oči slzama 

*t-to znamená že...že příjde o vlasy a...a tak?* zeptal se Yoongi a  já jen kývl *ano je to pravděpodobné* Jiminovi jen po tváři stekla jedna neposedná slza *ale noták kluci ona to zvládne věřte jí...* nebudu lhát mě bylo taky do pláče ale vydržel jsem to...musel jsem *Jdu do sálu kdyby jste mě hledali* promluvil prázdně Jimin a zmizel z dohledu *musí to pro vás být těžké...pro všechny to je těžké...ale ona to dokáže uzdraví se uvidíte* pokusil jsem se alespoň Yoongiho uklidnit když Jimin už tu nebyl.

Jimin pov.

Došel jsem do místnosti kterou lehce osvětloval západ slunce, Na zdi naproti mě bylo zrcadlo jež se táhlo přes celou zeď. V rohu byl přehrávač a zavěšené velké repráky. Rozsvítil jsem světla a zavřel za sebou dveře. Pomalý krokem jsem přešel k přehrávači a zapojil si do něj telefon na kterém jsem pustil svůj nejoblíbenější playlist.

Tohle byla první místnost mého studia kterou jsem zařídil. Jako vždy jsem šel upustit páru a vytancovat ze sebe duši.

Soonbae POV *skip druhý den ráno*

ráno hned po tom co odešli doktoři z ranní prohlídky tak mě přišla zpráva 

Hobithekobyla: Ahoooooooooooooooooooooj!! Nepotřebuješ něco přivézt křečku?  

Soongigakřeček: achuj kobylo ne nejspíš ne stavíte se dneska?

Hobithekobyla: Jasně že se stavíme, očekávej nás do půl hodinky křečku. 

Soongigakřeček: supeeer už se těším 

to bylo poslední co jsem napsala pak jsem odložila mobil a snažila jsem se uklidnit tím že jsem se modlila že to kluci ostatním neřekli...

Po půl hodině se doopravdy přiřítili *Říkal jsem si že ti přinesu něco k jídlu* uchechtl se ten kobylí ksicht když přede mě položil tašku plnou jídla jen jsem se na něj usmála a on mě hned obejmul *hele ráda tě vidím ale nemusíš mě zabít hned jak přijdeš* zasmála jsem se a on pochopil že asi mě mačkal víc než měl *ale jinak děkuju* koukla jsem na ostatní, Jimin se na mě podíval a v pohledu se mu mihnuly obavy, prosím, že jim to kluci neřekli *Jíš tu alespoň něco normálního? vaří tu něco co by se dalo jíst? Protože jinak ti sem sám osobně budu jídlo nosit* podíval se na mě vážně jin ale pak se usmál *jo vaří tu docela slušně...ale na tebe určitě nemají měl by jsi je naučit vařit* úsměv jsem mu oplatila *a co stalo se něco nového? něco o čem bych měla vědět?* koukla jsem zase na ostatní *Jo tvůj pes se mi vychcal na postel!* Vykřikl Jungkook chvíli jsem se snažila zadržet smích ale nakonec jsem se začala smát a kluci taky teda až na Jimina a Yoongiho ti se jen uchechtli...něco tuší...určitě jo...