Od Soumraku Do Rána

*82*

*umm...jsem asi v prvním týdnu...ano Jimin je otec...ne neví...dobře a kdy?...uh...jo to bych mohla...ano...ano děkuju... dobře naschle*podala jsem Yeonjunovi zpátky mobil *prej se domluví ještě s tebou o něčem* ten si telefon s radostí vzal a začal nadšeně diskutovat *to je divný dítě* uchechtl se Yoongi *Hele, ty nic neříkej* upozornila jsem Yoongiho a on nahodil poker face *juuuuuuuuu takový kotátkoooo* zašišlala jsem a chytla Yoongiho tvářičky *Ségra* zamručel ale nechal se *užij si to devět měsíců budu náladová takže hodně štěstí* ušklíbla jsem se a přesunula jsem se na jeho vlasy se kterýma jsem si začala hrát on jen protočil očima a nechal mě ať si dělám co chci *Jsi fakt jak koťátko* usmála jsem se *mňau vole*  uchechtl se Yoongi a já mu dala pohlavek *nemluv sprostěěěěěěě* on se chytl za hlavu a ublíženě se na mě podíval *Nemáš říkat sprostý věci* uchechtla jsem se 

Time skip 2 měsíc (bcs nevíme co psát xd)

už jsou to dva měsíce co jsem zjistila o mém těhotenství...dva měsíce co musím mít před Jiminem tajemství...dva měsíce skrývání toho že se se mnou něco děje zatím to ví jen Gi, Yeonjun, Jin a Hyunjin protože mu to Gi vyslepičila ale nevadí...včera jeli kluci na nějaký sraz jejich spojenců a já s Yuki zůstala sama doma naštěstí zatím to nabíhající břicho není vidět...takže se to obešlo bez toho že "ja tu s váma zůstanu, co když začneš předčasně rodit" atd takže jsem jen čekala kdy se vrátí domů najednou bouchli dole dveře tak jsem vstala a šla jsem se podívat co se děje *kluci?* řekla jsem do ticha ale jakmile jsem viděla že to kluci nejsou tak jsem začala utíkat do pokoje jenže za mnou taky někdo běžel a ani jsem nestihla zavřít dveře a oni vrazili dovnitř a já jak jsem se snažila zavřít tak jsem spadla na zadek. Yuki hned začala vrčet a štěkat ale oni ji trefili tejzrem když se po nich rozběhla *YUKI!  CO ZASE CHCETE!* zaječela jsem na ně a posouvala jsem se ke zdi *Copak by jsi řekla sestřičko hm? Tvůj přítel musí být totalní idiot že tě tu nechá samotnou se psem...ale co on už byl vždy takový...prostě idiot...ale to je jedno pojď sem malá nechci ti ublížit víc než by mělo být třeba* usmál se slizky Jackson a já narazila do zdi a hned jsem se podívala po pokoji rychle jsem vstala a ootevřela okno do kterýho jsem si hned sedla a koukla se dolů *SOONBAE! NECH TOHO! NESKÁKEJ ZABIJEŠ SE! * jen jsem se na něj otočila *najednou se staráš? Ale já u tebe nechci zemřít! vím co se mnou znovu uděláš a řeknu t radši beru smrt než být u tebe!* prskla jsem na něj *JA TĚ NECHCI ZABÍT! JEN VYUŽÍT JAKO-* nenechala jsem ho to doříct *JAKO VYDÍRACÍ VĚC PRO JIMINA JA VÍM! ALE VÍŠ CO?! SERU TI NA TO!*posunula jsem so o kousek dál a už jsem slyšela jak za mnou běží tak jsem se posunula úplně a tím jsem skočila 

Jackson pov

ona skočil sice jsem ji chtěl týrat ale pokud je mrtvá...zabil jsem sestru...NE WANGU! Najednou se ozvali z garáže auta a mě bylo jasný že se Bangtan vrátili *zdrháme! hned!* rozběhl jsem se pryč i s chlapama od nás. Na schodišti mě ale zarazil Hlas toho pošahanýho děcka *Soon? Zlato!!* vynořil se ze schodiště a zarazil se když mě uviděl *Kde je* zavrčel a za ním se vynořil i zbytek *Skočila z okna* pokrčil jsem rameny a tři z těch kluků co byli za Jiminem se rozběhli ven i s Jiminem v patách

Jimin Pov

hned jak to řekl tak jsem doufal že si jen dělá legraci ale když jsem vběhl na zahradu ležela tam...ihned jsem se k ní rozběhl *Soonie...zlato...* ona otevřela oči a koukla na mě *J-Jiminie?* zachraptěla a mě se do očí nahrnuli slzy *S-* chtěl jsem něco říct ale ona mě přerušila                        *J-Jiminie...m-měla j-jsem ti... t-to říct dřív...a-a-le...-* nemohl jsem ji nechat to doříct *n-ne Soonie...nevyčerpávej se...* ona se jen jemně ale přitom bolestivě usmála *J-Jimin-nie p-pokud to přežijeme o-oba t-tak...-* v tu chvíli jsem nechápal co tím "oba" myslí *Zlato, bude to dobrý ano?* zašeptal jsem k ní ona si dala pomalu ruku na břicho *b-budeš t-táta...* já jsem ztuhl a opatrně jí vzal do náruče *Chyťte toho zmrda a zavřete ho* zavrčel jsem na kluky a ti se hned rozběhli zpět do domu *Neboj se, všechno bude v pořádku,* zamumlal jsem a pohladil jí po hlavě, stále si mě tiskl k sobě *J-Jiminie...prom-iň že jsem ti t-t-o neřekla dřív...b-bála jsem se...* jen jsem  se usmál *To je v pořádku broučku, nic si nevyčítej Ale teď pojedeme s tebou do nemocnice nechci riskovat že se vám něco stane...* řekl a políbil jsem ji na čelo pak jsem ji dal do auta a i s Yeonjunem který se k nám přidal jsme se rozjeli do nemocnice

*Potřbujeme doktora!* vběhl jsem do nemocnice se Soon v náručí protože nám v autě omdlela *ja jsem doktor co se stalo* přišel k nám nějaký chlápek *přítelkyně vypadla z okna... a je těhotná prosím zachraňte mi je...* řekl jsem se slzami na krajíčku *a je celou dobu v bezvědomí?* zeptal se  já zakroutil hlavou *byla při smyslech když jsme vyjížděli ale cestou omdlela*doktor kývl vzal si jí a odešel

po chvíli vezli Soon někam jinam *doktore kam s ní jedete* hned jsem k nim přišel *Paní Min vezeme na sál je tam podezření na vnitřní krvácení* řekl jednoduše *a co dítě? Budou obě v pořádku?* začali se mi lehce klepat ruce *Dítě zatím žije a vypadá v pořádku ale uvidíme po operaci ale teď už musím jít* řekl a zase odešel *Jimine, klid, všechno dobře dopadne* položil mi ruku na rameno Yeonjun *June, mám o ně takový strašný strach* zašeptal jsem vyděšeně *Bude to dobrý šéfe, Soonie je silná a zvládne to* usmál se na mě a objal mě *Díky Yeonjune, že se o nás všechny staráš* zamumlal jsem a po chvilce ho pustil *Jimine, všechno to dělám protože jste moje rodina* usmál se