Od Soumraku Do Rána

*41*

když jsem přiložila ucho ke dveřím tak jsem slyšela blížící se ke dveřím ale to už se dveře otevírali tak jsem skočila za ně a jak jsem byla vyhublá tak jsem měla štěstí *JSME V PRDELI ONA UTEKLA! * rozkřikl se nějaký týpek  všichni se někam rozběhli a já šla do místnosti odkud přišli byl tam Michael a ještě jeden kluk *uf tady jsi... co ti dělali* řekla jsem ke konci trochu ustaraně a šla jsem k Michaelovi *Jak se ti povedlo dostat ven?* Zeptal se udiveně *Ty vole BamBame co tu děláš?* Sykla jsem k němu a po tom co jsem Michaela pustila jsem šla pustit i Bama *Co myslíš* uchechtl se *Musíme se někde schovat, Jimin za chvíli přijede *ujistila jsem je a *když tě vedli sem jsem proklouzla dveřma Harry naštěstí usnul ale teď ví že tam nejsem ale cestou jsem viděla nejspíš zbrojírnu Bame ty to tu znáš líp řekni kde se dá schovat* on se na nás jen pousmál *Pojďte za mnou* vedl nás tajnými uličkami domu *todle mu neprojde chlapec bude pěkně pykat za to co vám provedl* brblala jsem potichu *jo Bame na* dala jsem mu zbraň kterou jsem vzala tomu týpkovi z chodby *Díky* vzal si zbraň a postrčil mě za svá záda a s namířenou zbraní jsme se všichni tři plížili domem *Mýval jsem tu jednu starou skrýš, nikdo o ní neví, můžeme tam zůstat* kývl na mě a začal rukou přejíždět po stěně, zřejmě hledal tlačítko, po chvilce ho našel a před námi se otevřely dveře *pojďte zalezl dovnitř a my za ním a hned se pak za námi zavřeli dveře a já si oddechla *snad přijedou brzo...* zašeptala jsem a sedla jsem si a pak jsem si vzpomněla na telefon jež mám stále v kapse, vytáhl jsem ho a všimla si jedné nepřečtené zprávy byla od Jimina tak jsem ji rozklikla a přečetla jsem si jí 

Jimin: Budeme tam do půl hodiny  

jen jsem se usmála *jsou tu prý do půl hodiny* oznámila jsem klukům a už jsme jen čekali 

skip 32 min

najednou se začala ozývat střelba  *už jsou nejspíš tu*  šeptla jsem a moje srdce asi vynechalo úder když jsem slyšela Kooka jak zakřičel na někoho Uslyšela jsem dupot a poté jsem zaslechla ten hlas, hlas Jimina, Bam okamžitě otevřel dveře a já ho spatřila, Na sobě měl bílou košili a sako, na bílé košili byla i skvrnka od krve ale zřejmě nebyla jeho *Soon* zlomil se mu hlas když mě viděl, okamžitě jsem začala pajdat k němu, po tvářích mi tekly slzy. Jakmile jsem se k němu dostala tak mě silně sevřel *Už jsem pomalu vzdával že tě najdu* zašeptal *Zdravím* pozdravil Mike a já jsem se odtáhla do Jimina *Nemůžeme je tu nechat* podívala jsem se na něho prosebným pohledem on se jen usmál a dal mi pusu do vlasů a kývl *pojďte ale držte se za náma Bame ty se zbraní umíš kryj je* řekl mu co má dělat a Bam jen kývl *Jiminie můžu poprosit o jednu věc?* udělala jsem na něj psí očí *Copak by si má princezna přála?* zeptal se starostlivě *nechte Jacksona naživu chci mu udělat to co on mě* nevinně jsem se usmála ale on mě strčil za sebe a zabil týpka co tam stál *jak si přeješ HOŠI! JACKSONA CHCI ŽIVÉHO!*  zakřičel na ostatní a všichni kývli a dál střílely ostatní *HEJ! POMOC! JACKSONE!* uslyšela jsem z místnosti kde jsem nechala Harryho jen jsem se usmála vzala jsem Jiminovi od  nohy jednu dýku kterou měl i tehdy na plese a šla jsem tam odkud se to ozývalo jakoby moje veškerá bolest zmizela, jistou chůzí jsem šla za svým jediným cílem, rozkuchat toho hajzla na kousíčky *OH díky bohu že- TY?!* jen jsem se usmála byl pořád svázaný *co tu chceš  ty vyžloni chm?* jen jsem se na něj usmála jako bych byla psychycky labilní  a jedním pohybem jsem přeřízla Harrymu tepny na jednom stehně on zařval bolestí a z rány se začala valit krev to samý jsem mu udělala na druhý noze a pak jsem mu dýku přiložila ke krku nějakým způsobem se mi líbilo to jeho utrpení *jakto že se nesměješ vždy když jsi přišel tak jsi se smál...hmm tak já to napravím* zase jsem se usmála a od koutků úst jsem mu vyřezala tváře do úsměvu *hned je to lepší ne?* zasmála jsem se a sledovala jsem jeho utrpení nakonec jsem se jen postavila a pozorovala jak trpí, sýpal a zmítal se nakonec jsem mu ale podřízla hrdlo on jen zasýpal a já jsem sledovala jak pomalu umírá v tom ale do místnosti vběhl Jimin ale já mu nevěnovala pozornost fascinoval mě umírající Harry který už jel z posledních sil *Soon, už jsem si myslel že se ti něco stalo* doběhl ke mě *Neboj, jen jsem si chtěla vyřídit účty*  uchechtla jsem se a nakonec společně jsme vyšli z místnosti *Soon, máme pro tebe překvapení* Uslyšela jsem hlas Namjoona, pak jsem si všimla že před sebou drží svázaného Jacksona. *Dejte mi chvilku* usmála jsem se na ně a pohled přesměrovala na Yoongiho, ten ke mě okamžitě přešel a objal mě *Další věc o které nevím?* Ozval se Michael *Nemusíš vědět všechno* zasmála jsem se po tom co jsem se od Yoongiho odtáhla *ale mě to docela zajímá* Hodil dvakrát obočím *Bože můj nemysli na to! Yoongi je můj brácha* složila jsem tvář do dlaní *Ou.... Tak to pardon* Uchechtl se *hele vaše vztahy vyřešíme pak teď jedeme domů než přijedou jejich spojenci * všichni jsme kývli já jsem zahodila Harryho mobil a běželi jsme pryč u mě to spíš vypadalo že letím za Jiminem ve větru ale to je jedno nasedali jsme do aut Jacksona jsme hodili jakože doslova hodili do kufru a jeli jsme samozřejmě že jsem seděla vedle Jimina byla jsem na něm natisknutá jako klíště *Jiminie ani nevíte jak jste mi chyběli...*řekla jsem se slzami na krajíčku a on mě jednou rukou obejmu a druhou mě chytl za ruku *však ty jsi nám doma chyběla ještě víc a Yuki dokonce taky ta bude nadšená až tě uvidí*