Od Soumraku Do Rána

*14*

Celou cestu mezi náma vládlo napjaté ticho *Soon? Co posloucháš za hudbu?* Zeptal jsem se jen tak mimochodem *K-pop a pop* odpověděla jednoduše a koukala dál z okna, Jen jsem pokrčil rameny a pustil tam náhodný playlist a věnoval se řízení.

Doma jsem vystoupil a počkal až mě ona dojde. *Promiň Soon* promluvil jsem když ke mě došla *Už se tě ptát nebudu* Řekl jsem jí narovinu ona se jen smutně usmála *děkuju...* a já se na ní jen rychle podíval a otevřel jsem dveře před námi *Jednoho dne mi to řekneš sama* zašeptal jsem jí blízko u ucha až se otřásla.*o tom pochybuju*zašeptala a šla někam do domu, Jen jsem převrátil očima, Prošel jsem domem až do kanceláře, V kanclu jsem jen vyndal papíry a hodil s nima o stůl. Měl jsem toho furt dost co dělat, otec mi tu nechal slušný obchody na vyřešení. Po dvou hodinách mi to přerůstalo přes hlavu a tak jsem se rozhodl s klukama začít plánovat jak se dostaneme do DSG a jak jim to vrátíme. Napsal jsem tedy Namjoonovi a Jungkookovi ať  seženou kluky ze SKZ a že budeme plánovat misi.

Spojil jsem ruce na stole a zamyslel se, v tu chvilku dovnitř vešel Tae s Felixem a ostatními a na chvilku se zarazili, pak jim došlo že jsem to já a Kluci se SKZ se nějak narvali na gauč *Chvilku jsem si dokonce myslel že jsi SiHyuk* promluvil Tae *Měl jsem ten samý pocit* přitakal Felix *Měli bychom naplánovat útok na DSG* promluvil jsem ledově 

Soonbae POV 

ležela jsem na Jiminovo posteli a zase jsem byla v mikinovém klubíčku a prohlížela jsem si fotky s tátou co jsem měla v mobilu a pak i zprávy co jsme si kdy psali všechny ty fotky nebo zprávy mi do hlavy vraceli vzpomínky kde jsme se smáli a někdy i plakali pak se mi v hlavě přehrála vzpomínka asi dva tři roky možná čtyři když jsme měli autonehodu táta za to nemohl někdo jel v protisměru a táta to strhnul a narazili jsme do stromu pak jsem se probudila až v nemocnici s vážným otřesem hlavy táta měl jen pár zlomenin ale v ten den jsem se ještě zhoršila byla nutná hodně drahá léčba na kterou táta hodně vydělával jen abych byla v pořádku ale jednoho dne mi našli vážnou nemoc...která to vše odstartovala táta začal pít teta na něj pořád volala policii která hrozila že mě vezme sociálka a já začala brát antidepresíva ale nakonec se z toho táta dostal ale já ne ta nemoc se se mnou pořád táhne ikdyž s ní bojuji chodím na kontroly a na léčbu do nemocnice dělám vše pro to abych se vyléčila ale stále nejsou žádné pokroky což je dobře ale i špatně nezhoršuje se to ale ani nezlepšuje...a nejhorší na tom je že teď tu nemám nikoho komu bych se vybrečela nebo koho bych objala Jiminovi to říkat nechci a ani nebudu to bych už neměla ani klid tak ani volný čas navíc bych ho jen otravovala... z tohohle všeho mě začala bolet a motat hlava ruce se mi třásly a mám zase nepravidelný dech...je to tu znovu...další záchvat...další psychické zhroucení znovu jsem psychicky na dně a tentokrát tu není táta aby to zastavil...není tu nikdo...rozbrečela jsem se ale skousla jsem si ruku abych tlumila svoje vzlyky trošku to fungovalo ale ikdyž jsem si kousala tu ruku tak silně že jsem cítila na jazyku pachuť krve tak jsem musela být aspoň po celým pokoji slyšet dokonce jsem se dusila i vlastními vzlyky kluci se dole smály tak aspoň neměli šanci mě slyšet což bylo dobře nepotřebuju jejich falešný soucit nebo řeči jak jim to je hrozně líto...ne už tohohle všeho bylo dost chtěla bych to všechno teď hned ukončit ale nemůžu táta by to nechtěl...  

Jimin pov.

S klukama jsme to nakonec rozpustili a já se vydal směrem můj pokoj. Na posteli byla schoulená v klubíčku Soon, přešel jsem k ní a jemně jí pohladil po zádech. Jelikož matrace z mého pokoje záhadně zmizela tak jsem si lehl na druhou stranu postele a přikryl jí svou peřinou, sám jsem si vzal jen deku co jsem našel ve skříni. Převlékl jsem se do pyžama a lehl si vedle ní. Chvilku jsem jí pozoroval jak byla zachumlaná v mé mikině a nakonec jsem se přinutil se zavřít oči a usnout.

Soonbae POV

ráno jsem se vzbudila a kolem mě byla obmotaná něčí paže nejspíš Jiminova no spíš určitě tenhle malíček má jen on jen jsem se usmála protože jeho malíček je roztomilý ale v tu chvíli se ozvala moje hlava. v hlavě mě prolítávala hrozná bolest a v uších mi dunělo mysela jsem že mi hlava exploduje proto jsem se posadila a chytla se za hlavu chvíli jsem čekala než se mi srovná aspoň trochu tlak v hlavě abych sebou někde nejebla o zem a pak jsem rychle vstala vzala jsem si z batohu plato prášků jeden jsem si vymáčkla do ruky a šla jsem z pokoje 

v kuchyni jsem prášek zapila a opřela jsem se o linku nohy se mi pořád třásly ruce to samé po dechu jsem lapala prášek nezabírá je pozdě kdybych si ho vzala večer toto by se nedělo cítila jsem se strašně slabá jako by moje tělo vážilo několik tisíc kilo proto jsem se neudržela na nohách hlava mě bolela ještě víc a v uších mi začalo pískat pak si jen pamatuju náraz mého těla na zem a černo před očima

Jimin pov.

Probudil jsem se ale vedle mě už bylo prázdno, šáhnul jsem na místo kde Soon spala, bylo stále ještě trochu teplé takže musela odejít před chvilkou, vstal jsem a koukl zaklepal na dveře od koupelny, nikdo se neozval a tak jsem vkročil. Nebyla tam, možná se šla jen napít. Pokrčil jsem rameny, nakonec jsem se rozhodl jít dolů a něco sníst jelikož jsem večer už nejedl. Vyšoural jsem se z pokoje a pomalu scházel schody do kuchyně. Po cestě jsem potkal Taeho *Dobrý ráno, jak ses vyspal? Zeptal jsem se ho během toho co jsme vcházeli do kuchyně otočil jsem se a chtěl přejít ke kuchyňské lince ale zarazil jsem se, tělem mi projel strach jako blesk * Soon!*