Od Soumraku Do Rána

*21*

všechno tohle mi vyřval do obličeje všichni nás sledovali a mě se zaplnily oči slzami znovu jsem se začala klepat nakonec jsem jen koukla na Yoongiho a pak jsem s pláčem a nejspíše i začínajícím záchvatem pryč z domu pryč odtud nechci je už ani vidět nikoho...Jimin měl pravdu...mohu za to já vše je má chyba nebýt mě máma žije...a ostatní taky...

Yoongi POV

*co jsi to udělal...*řekl zaraženě Joon a ostatním se jen zatajil dech  *CO SI MYSLÍŠ ŽE JSI PRÁVĚ UDĚLAL?!* zařval  jsem na něj a šel rychlím krokem k němu on mě ale ignoroval a koukal na místo kde byla před chvílí Soon čapl jsem ho za límec a najebl jsem ho na zeď *PARKU! JESTLI SE JÍ NĚCO STANE! TAK JSI ZKLAMAL NEJEN NÁS ALE TAKY TVÉHO OTCE PŘÍSAHAL JSI MU TO KDYŽ UMÍRAL! JEŠTĚ JEDNOU SE K MOJÍ SESTŘE PŘIBLÍŽÍŠ TAK NEDOPADNEŠ DOBŘE JE TI TO JASNY?!* zařval jsem mu to rovnou do obličeje a on jen koukl na mě a pak koukl za mě *TAK JE TI TO JASNÝ?!* jebl jsem s ním znova o zeď * jo...* řekl přidušeně *fajn* prskl jsem na něj *jdu ji hledat beru si zbraň*oznámil jsem jim a šel ji hledat 

skip večer

začínal jsem se klepat strachem hledám celý den kluci mi nakonec pomohli taky teda až na Jimina. Bojím se že Soon dostala někde záchvat... *Yoongi, zkus se vžít do její mysli, kam by asi šla?* zeptal se mě Hobi *Já nevím! Vždyť já jí téměř neznám!!* Křikl jsem po něm *Zkoušel jsi její barák??* Zeptal se a mě to docvaklo *Jak můžu být takový kokot!!!* zasyčel jsem a vyběhl směrem její dům 

vtrhnul jsem do domu bylo tu ticho nikde nic *Soon?* šel jsem do nejspíš jejího pokoje ale nebyla tu tak jsem prohledal celý dům až na ložnici rodičů bylo tam zamčeno *Soon?* uslyšel jsem přidušený vzlyk *Soon!* snažil jsem se nějak vyrazit dveře najednou se odtud ozvala obří rána *SOON* Zakřičel jsem a vrazil do dveří ramenem. Neměl jsem jinou možnost než otevítání dveří odstřelit. Dveře po odstřelení zámku povolily a já se konečně dostal dovnitř *Soon* vydechl jsem ležela bezhybně na zemi a klepala se jako by měla epilepsii a nebo jako by mrzla rychle jsem k ní přiběhl *Soon co se děje!?* Hobi to jen vyděšeně pozoroval, Rychle jsem jí ze země a dal jí na postel kde jsem jí zakryl peřinou *Neboj se, už je to v pořádku, už se ti nic nestane. Jsem s tebou ano? jsem tu s tebou.*Uklidňoval jsem jí a konejšivě jí hladil na zádech *Neboj se, zůstanu tu s tebou* zašeptal jsem *Hobi, můžeš jít, řekni klukům že jsem jí našel a že už jí hledat nemusí* otočil jsem se ještě na Hnědovláska a on jen kývl *Kdy příjdeš zpět?* Zeptal se ještě *až příjdu tak příjdu, neměj strach Hobi* usmál jsem se na něj a on nakonec opustil dům *Už je to dobrý* šeptal jsem a lehl si k ní *už ti neublíží přísahám* objal jsem ji a tak nějak jsme společně usnuli v objetí

ráno jsem se probudil a ona vypadala že stále spí tak jsem šel udělat snídani nebo teda pokusil jsem se o to přeci jen nejsem dobrý kuchař když jsem dodělal alespoň vajíčka tak jsem šel  s jídlem za ní pořád se ani nepohnula ležela ve stejné poloze jako usnula možná se mi to zdálo ale měla trochu tmavší rty než před tím *Soon? Soon vstávej* položil jsem jídlo na noční stolek a klekl jsem si k posteli *Soon máš tu snídani* žádná odezva něco mi přišlo divné dýchala jen mělce nebo mě to tak připadalo tak jsem vzal její ruku byla docela studená to samé její tvář ale když jsem ji chtěl otočit trochu hlavu abych zkusil nějak uvolnit dýchací cesty tak něco zašustilo pod jejím polštářem. Když jsem to vytáhl málem jsem omdlel bylo tam prázdné plato od prášků *Doprdele!* Vyjekl jsem a okamžitě vytáhl telefon, měl pět procent, snad to stihnu! Rychle jsem vytočil telefonní číslo někoho z kluků, hádám že to byl Jungkook *Doprdele Jungkooku, potřebuju nutně pomoc!!!* křikl jsem hned po tom co mi to zvedl *Cože?* zeptal se *Nemám čas se vykecávat! Mám pocit že se Soon chtěla předávkovat! dělej pošli mi sem někoho!* Zakřičel jsem *dělej Jungkooku!!* V tu chvilku hovor selhal a můj telefon se vybil, v tu chvilku jsem doufal že už jsou na cestě.

byla to už půl hodina a stále nic nikde nikdo *notaaak...Soon vydrž to...prosím...* steklo mi pár slz po tváři *proč jsi to udělala...máš celý život před sebou...nesmíš mě tu nechat...* seděl jsem tam a kýval s ní *Prosím......Soon, nemůžeš mě opustit, né po tom co jsem tě teď našel* šeptal jsem *Yoongi!!!* Celým domem se rozlehl povědomý hlas *Yeonjune!!! TADY!!* Křikl jsem a Yeonjun vtrhl za námi do ložnice *Nejsem expert na předávkování, proto tady mám SKZ* Usmál se na mě ve spěchu a já pozoroval jak se do ložnice narvalo dalších osm kluků. *Neboj se, nic jí neudělají.* ujistil mě Yeonjun *Věřím jim stejně jako tobě Junnie, moc dobře to víš. Zachraň mi sestru prosím* oslovil jsem ho starou přezdívkou kterou jsem mu dal když mu bylo sedmnáct *Pokusím se, neboj* ujistil mě a pak jsem odešel z ložnice, akorát bych se jim tam pletl pod ruce.

*hoši kde je Jimin * zeptal jsem se kooka a Taeho co byli dole a čekali na kluky z SKZ až přijdou *Nemám šajna* Promluvil Jungkook a podíval se na Taeho *Ty snad víš kde je?* Zeptal se Taeho který mu věnoval pohled nazpět *Ne, nevím* pokrčil rameny *Kluci? dlužíte mi vysvětlení!* Řekl jsem rázně * a co ti máme vysvětlovat?* nadzvedl Tae jedno obočí * Jste spolu?* Zeptal jsem se jich i když jsem předem věděl že jsou a nikdo by mi to nikdy nevymluvil, Tae jen zčervenal a odvrátil tvář, Jungkook se nervózně podrbal na zátylku a už chtěl promluvit když se otevřely dveře *tak co jak je na tom?* ihned jsem se na ně otočil