Od Soumraku Do Rána

*52*

*teče ti slina Soon* zasmál se Jimin a já ho probodla pohledem *Tak pojď* usmál se a otevřel mi dveře abych mohla vyjít z pokoje, Na chodbě jsme potkali Yoongiho *umm ahoj Yoongi* usmála jsem se na něj *Eh... Ahoj Soonie... Kam máte namířeno?* já jen koukla na Jimina a pak na Yoongiho *na chemoterapii...*řekla jsem trochu sklesle a on chápavě přikývl *to zvládneš* objal mě Yoongi a já mu objetí oplatila *mám tě ráda bráško* zamumlala jsem mu do ramene a víc jsem ho stiskla v objetí *Já tebe taky, a teď už běžte ať jste tam včas* usmál se a pustil mě jen jsem se usmála dala mu dětskou pusu na tvář a šla dolů * tak paaa* zamávala jsem mu on mi zamával nazpět a já došla k Jiminovi se kterým jsme se vydali do garáží *Tak, čim chceš jet dneska?* zeptal se a ukázal na garáž plnou aut *autem? neboooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo  * ušklíbla jsem se * máte tu někde nějakou motorku??????????* zeptala jsem se nevinně *Zlato, Jak bych tě asi na motorce dostal domů?* Zeptal se Jemně a já chápavě přikývla *ale takže tu motorku někde máte?* zeptala jsem se nenápadně *Jasně, až se ti potom udělá lépe tak můžeme nějakou vytáhnout* usmál se na mě *Takže, v jakým chceš jet?* *ooo ho hoooo aaa mě je to jedno vyber něco ty vyber tvoje oblíbený třeba* on se jen pousmál a vyšel k autu. Jako posledně to byl Range Rover jež stál přímo ve středu místnosti *Bylo to moje první auto, nikdy bych ho nezavrhl* usmál se a pohladil auto po kapotě

jen jsem přimhouřila oči *ty to auto máš raději než mě že jo* podezřívavě jsem na něj koukla on se na mě vyděšeně podíval a pak ke mě přešel a položil mi ruce na boky *Nic nemám radši než tebe* zašeptal mi blízko u ucha já se pousmála a dala jsem mu pusu na tvář a pak jsem se s ním vydala do auta do kterého jsme nasedli a jeli do nemocnice

Před nemocnicí Jimin vystoupil a šel mi otevřít dveře, mezitím si ještě nandal sluneční brýle. Vystoupila jsem a podíval se na něj *však je zataženo proč máš brýle* lehce jsem se uchechtla *Protože to vypadá víc cool* pokrčil rameny * Už jsem ti řekl jak jsi nádherná?* zeptal se a přiblížil se ke mě*no..to nevím* usmála jsem se na něj a čmajzla jsem mu brýle a sama jsem si je nasadila a pak jsem ho políbila on se do polibku zapojil ale pak ho o chvilce přerušil a vzal mě za ruku *Tak pojď* jen jsem si s ním propletla prsty a šla jsem s ním do nemocnice.

V nemocnici jsme se potom museli bohužel rozdělit, Jimin slíbil že na mě počká a já se rozešla s doktorem pryč lehla jsem si na lehátko nebo postel nebo co to je a dali dali mě na ty přístroje (sorka lidi nwm jak to probíhá) 

po tom "zákroku" mě ještě chvíli nechali ležet a pak jsem šla pomalu za pomoci doktora šla zpátky k Jiminovi ten okamžitě vstal ze židle a přešel ke mě kde si mě přebral od doktora, trochu unaveně jsem se mu podívala do očí jež byli plné starostí a... a lásky? *tak co jak to dopadlo? jak to s ní vypadá* zeptal se Jimin a já jsem se nějak schovala v jeho náručí *no...a jste rodinný příslušník? nikomu jinému to říct nesmím* jen jsem se na doktora usmála *je to můj přítel* řekla jsem unaveně a zase jsem se schovala v jeho náručí *no..stav vaší přítelkyně se trochu zhoršil ale né moc jen je strašně hubená ona drží nějakou dietu nebo něco takového?*zeptal se doktor, ztuhla jsem a Jimin poměrně znervózněl ale pak s klidem odpověděl *Ano, snažila se o to, nnic moc nejedla, ale nyní už jsem jí donutil aby začala jíst opět normálně* pousmál se Jimin  doktor jen chápavě pokýval hlavou *to je dobře jen tak dál ještě jsem jí rychle před chemoterapií udělal testy o kolik se to zhoršilo ale jak koukám tak jen o jakoby jedno procento ale to není tak hrozné pořád má větší šanci se uzdravit stačí chodit každý druhý týden takže příští nic a až ten další jestli chápete jinak myslím že bude slečna Min v pořádku...ještě něco chcete vědět?* Jimin se jen pousmál *Ne, děkujeme. Tak nashledanou za čtrnáct dní* usmál se Jimin a doktor jen kývl  a odešel ale Jiminovi začal zvonit telefon, podíval se na obrazovku *Kdo to je?* zeptala jsem se zvědavě *Yoongi něco chce ale to vydrží za chvíli budeme doma pojď * típl to schoval mobil a Vzal si mě do náruče já se jen víc přitulila a nechala jsem se nést a cestou jsem mu opatrně vrátila sluneční brýle které jsem měla po dobu chemoterapie na hlavě on se jen usmál a posadil mě do auta, sám si potom nastoupil a vyrazili jsme na cestu domů

když jsme přijeli domu tak před domem stáli dvě auta policie *co se děje* Jimin jen rychle vystoupil a pomohl ven i mě *Drž se u mě* zašeptal a já tak udělala a pomalu jsme šli do domu *Chlapi?* zakřičel Jimin do domu a zpoza rohu vyběhl Jin a Namjoon ale za nimi i policistka která na ně dohlížela jako na padouchy *kdo jste co tu děláte toto není teď přístupné pro civilisty běžte odtud hned nebo vám dáme pokutu za maření vyšetřování* začala hned ta rašple rašplovat *Madam, já jsem vlastníkem tohoto domu* nahodil Jimin ledový pohled a přitáhl si mě za bok blíže k tělu *oh...vy jste Bang SiHyuk?* nadzvedla jedno obočí a mě si ani nevšímala *Jsem jeho syn, otec před několika měsíci zemřel* oznámil chladně *oh tak to upřímnou soustrast Takže vy jste Park Jimin?* něco si zapsala a pak se na něj znovu koukla *Ano* přikývl *Kluci? sežeňte mi Yoongiho* poslal jsem Kluky pryč *Yoongi se o tebe postará kdyby se něco dělo* zašeptal téměř neslyšitelně, tak abych to slyšela jen já.