Od Soumraku Do Rána

*39*

Namjoon pov.

*Jine! Doprdele kolikrát jsem ti říkal ať mi neskládáš věci ve skříni* otočil jsem se na tu překrásnou osobu jež ležela na posteli a koukala do telefonu *Promiň Joonie, ale nemůžeš tam mít neustále bordel* pokrčil rameny *a nemluv sprostě, víš že to v některých situacích chápu ale takhle zbytečně je to k ničemu* probodl mě pohledem *Promiň Jinie, nechal jsem se unést* usmál jsem se a přešel k němu *Co vůbec tvoříš? Dneska jsi do toho telefonu více zahleděný než do mě* Uchechtl jsem se a on se na mě dotčeně podíval *Jen jsem něco řešil s rodinou, prý nějaký problémy či co* pokrčil rameny chtěl jsem něco říct ale přerušila mě rána z vedlejšího Jiminova pokoje, podíval jsem se na Jina a pak na dveře našeho pokoje, okamžitě jsem vstal a došel rychle k trezoru který máme všichni v pokojích, jsou tam potřebné zbraně kdyby se něco zvrtlo, vytáhl jsem dvě a jednu hodil po Jinovi *Nevím co se tam děje ale nehodlám to podceňovat* podíval jsem se mu zpříma do očí, čekal jsem co se bude dít dál. Po chvilce se ozvaly další dvě rány a Soonin hlas, bylo jasně slyšet že byla vyděšená, okamžitě jsem vytáhl telefon a napsal do skupiny. Přesně na tohle byl ten skupinový chat vytvořen *Jine, drž-* Chtěl jsem mluvit ale on mě utl *Nejsem dítě, vím jak se bránit, nezapomeň kdo měl být původně tvým šéfem* Zamračil se na mě a vzal si do ruky zbraň mezitím ale do našeho pokoje vlítnuli čtyři týpci kteří na nás mířili zbraněma *odhoďte ty zbraně nebo ji zabijeme!* zařval pátý týpek co přišel do pokoje a hned za ním i šestý který držel Soon která byla svázaná a nejspíš uspaná a ten pátý jí mířil pistolí přímo na spánek *Dítě moje* zašeptal neslyšně téměř bez dechu Jin, jeho oči už nyní nebyly ty milé plné lásky, zračil se v nich hněv *tak bude to?!* ten jeden chytil Soon za bradu a trochu ji narovnal a druhý přiblížil zbraň blíž k její hlavě*neděláme si srandu odhoďte ty zbraně! HNED!* Jin měl co dělat aby se na ně nevrhl *tak jak chcete* odjistil zbraň *NE!* vyjekl Jin nakonec *tak ty zbraně. NA ZEM HNED!* Jin se zavrčením pokládal zbraň na zem a já se k němu po chvilce taky připojil *šikovní hoši * slizce se usmál a kývl na dva chlapy vedle něj a ti ty zbraně vzali pak všichni z pokoje odešli ale zamčeli dveře a něčím je zabarikádovali takže jsme je nemohli ani já ani Jin otevřít *Doprdele, tohle je nám tak akorát k hovnu!* Zařval jsem naštvaně a vrazil do dveří ramenem *Zavolej Yoongimu, než se k němu dostanou *Podíval se na mě Jin, okamžitě jsem vytočil jeho číslo *Yoongi, doprdele, nemáme moc času* křikl jsem na něj do telefonu *Mají  Soon* vydechl jsem a pak jsem jen uslyšel jak mi to Yoongi típl. * pak už jsem slyšel jak někdo střílí a pak něčí křik zděšeně jsem se podíval na Jina *myslíš...že...* ani jsem to nechtěl říct *PADÁME TU HOLKU UŽ MÁME! JEDEM!* zařval známý hlas nejspíše Jackson a pak už byl klid *snad bude Soon v pořádku...* Vyrazil jsem s pomocí Jina najednou dveře a vyběhl na chodbu *Doprdele hoši jste všichni v pohodě?? *zařval jsem *sakra ozvěte se někdo!!* za náma se ozvalo zasýpání tak jsme se otočili a tam ležel Yoongi v docela velký kaluži krve *Yoongi!* vyjekl jsem *Yoongi co se stalo * vyptával se Jin a já se snažil zastavit jeho bodnou ránu v břiše *m-mají -S-Soon... ne-dok-kázal js-sem j-ji za-zachrán-nit...* zasýpal Yoongi *Jinie najdi Hana! nebo někoho *Jin se okamžitě rozběhl pryč To bude dobrý Yoongi, zvládneš to snažil jsem se ho uklidnit, stlačil jsem jeho ránu na břiše a čekal až se přiřítí Han s Yeonjunem *J-Joone...kd-kdybych nep-řežil ř-řekni So-Soon že ji mám m-oc rád..a-* musel jsem ho umlčet * Yoongi dost ty to přežiješ a řekneš jí to sám ano? ale teď se nevysiluj*  Po chvilince jsem už slyšel dupot a vedle nás se objevili kluci převezmu si ho vyhnal mě Yeonjun, k tomuhle dítěti, máme všichni strašně velký respekt, jelikož těmhle věcem rozumí více než já tak jsem ho nechal ať se o Yoongiho postará *Joone? Jdi prosímtě pustit Jimina z tý koupelny* poslal mě pryč Han a já jsem jen kývl, vydal jsem se proto k Jiminovi do pokoje 

když jsem odendal stůl a spadenou skříň pryč tak jsem odemčel *Jimine?* otevřel jsem dveře on seděl zády ke dveřím nejspíš se o ně předtím opíral *ah...jsi v pořádku...* oddechl jsem si ale najednou se ozval vzlyk *Jimine? t-ty brečíš?* čupnul jsem si k němu a on jen otočil hlavu na stranu a nohy přitáhl blíž k tělu *Jimine nebreč notaak...proč jsi jen v ručníku se ptát nebudu...* on si jen hřbetem ruky setřel slzy a brečel dál *j-je to má vinna...ne-nebýt mojí u-uchylnosti nic se ji nestane...posral jsem to Joone...strašně moc...* povzdychl jsem si *nedávej si to za vinnu, nikdo netušil že sem vtrhnou* snažil jsem se ho uklidnit * jsou všichni v pořádku?*zeptal se *Yoongiho bodli nožem do břicha teď jsou u něj Jin, Han a Yeonjun zbytek nevíme zatím...ale ty se obleč a půjdeme prohledat dům a hlavně nebreč. Soon je silná ona se dokáže ubránit* On se na mě vyděšeně podíval *počkám před pokojem* obeznámil jsem ho a opustil místnost

po chvíli přišel a byl už oblečený *tak jo jdeme hledat * rozkázal jsem a šli jsme hledat dole jsem našel Kooka Jak se snaží zadržet Kookovo krvácející rameno *jak jste na tom? zeptal jsem se a šel k nim *Kookie to schytal do ramene a já do lýtka ale je to jen škrábnutí Kookie je na tom mnohem hůř* řekl smutně Tae *vezmeme ho nahoru a pro tebe za chvíli přijdu teď je tu možná víc hůř zraněných nic ve zlým jo* řekl jsem a vzal jsem Kooka jako princeznu a odnesl ho k místu kde byl i Yoongi *má to v rameni Tae to schytal jen trochu toho potom přivedu * oznámil jsem jim a šel dál hledat zatímco Jimin šel proti mě s Hobim kterému dělal oporu protože měl nějaké sklo v noze *Hobi má střep ve stehně je dost hluboko aby se vyndal* oznámil Jimin