Od Soumraku Do Rána

*59*

Jimin se probral zřejmě ze spánku a rozespale se podíval na tu holku co ležela vedle něj, prudce se od ní odtáhl a vyděšeně se na mě podíval *Soonie-* já jen zakroutila hlavou  udělala jsem dva kroky dozadu a pak jsem začala utíkat pryč...pryč z domu...pryč od něj... po cestě jsem narazila do Gi, ta se na mě vyděšeně podívala a pak se rozběhla za mnou 

když jsem vyběhla z domu běžela jsem do garáže musím co nejrychleji z domu a nejlíp co nejdál Yoongi měl pravdu...proč jsem ho jen neposlechla...nic z tohodle by se nestalo kdybych ho poslechla... *Soon! počkej!* uslyšela jsem za sebou Gi tak jsem před motorkou zastavila a čekala jsem na Gi ale ni jsem se na ni neotočila a prostě jsem stála a nechávala jsem slzy volně stékat po tvářích *Noták, co se stalo* zeptala se a položila ruku na mé rameno*J-Jimin... a... o-ona * zmohla jsem se jen na toto mezi vzlyky chtělo se mi řvát bolestí a někoho zmlátit ale dusila jsem to v sobě ona mě k sobě otočila a silně mě obejmula *Bude to dobrý jo?* začala mě utěšovat a já jí obejmula a začala jsem si brečet do ramene *Všechno bude v pořádku, vyplakej se * utěšovala mě a hladila po zádech a já se po chvíli odtáhla *d-děkuj-ju Gi...* vzlykla jsem a utřela jsem si slzy *Tak a teď mi řekni pořádně co se stalo* podívala se mi zpříma do očí *n-no...když jsme s Jiminem byli v pokoji....usnul tak jsem se šla napít tam jsem se zakecala a když jsem se...v-vracela Jimin objímal t-tu tvojí k-kamarádku a ona mu ošahávala hruď a on se nechal a k tomu si ji přitáhl víc do...do objetí...* měla jsem chuť znovu brečet  *šhhhhh* chlácholila mě *Půjdu si to s ní vyřídit, ty si musíš promluvit s Jiminem, utíkání ničemu nepomůže* podívala se na mě *ne...nechci ho vidět...Yoongi měl pravdu...používá holky jen pro své uspokojení...*kníkla jsem a nasedla jsem na motorku a hned jsem si nasadila helmu *neboj vrátim se...ale nevím kdy...* usmála jsem se na ni přes helmu a rozjela jsem se z garáží *Soon!* vyjekla ale bylo pozdě, byla jsem již na cestě pryč

Taegi pov.

Stála jsem tam a pozorovala jak se zavírá vjezd do garáže. Chvilku jsem tam opařeně stála dokud mě nedoběhl Hyunjin *Gi, co tu děláš?* zeptal se *Soon....ona odjela....* zašeptala jsem *COŽE?*  V tu chvilku do garáží vběhl Jimin *Doprdele! Jdu pozdě!* zavrčel a pak si vjel rukami do vlasů *Jimine? proč jsi to udělal?* zeptala jsem se ho zmateně, Hyunjin ke mě přistoupil *Proč jsi jí to udělal?* zeptala jsem se a podívala se mu do očí *Tak kurva mluv!!!* zaječela jsem na něj a on se na mě podíval pak sklopil pohled na zem *Hanie, musíš se uklidnit ano?* zašeptal ke mě Hyunjin a mě až po chvilce došlo jak mi řekl, použil starou přezdívku kterou mi dal *Pojď* vzal mě Hyunjin za ruku a vedl mě pryč z garáží *Hyunjinie? můžeš pro mě udělat jednu věc?* podívala jsem se na něj *Ano? copak?* věnoval mi pohled *Najdi Sunmin a přiveď ji ke mě do pokoje* zavrčela jsem *Jasně provedu* ujistil mě a pak odešel hledat Sunmin. 

Sunmin POV

jen jsem se pro sebe usmívala a hrabala jsem v Jiminově skříni povedlo se mi to co jsem chtěla oddělit je a teď jen získat Jimina *Sunmin?* ozval se hlas který jsem moc neznala, do dveří nakoukl dlouhovlasý blond kluk, byl docela hezký ale ty dlouhé vlasy mi na něm neseděli     *ano?* zeptala jsem se mile a vyndala jsem nějakou Jiminovu mikinu *Okamžitě to polož a pojď se mnou, Gi s tebou chce mluvit* zavrčel *proč mě se ta mikina líbí* kňukla jsem a šla k němu *Jsou to Jiminovo věci, nic pro něj neznamenáš, pro nikoho z nás, takže dělej nebo tě tam dotáhnu násilím* zavrčel znovu *no ale ta mikina tam jen tak vysela takže... je moje * nasadila jsem si jí a šla jsem s ním za Gi on mě však zastavil a mikinu ze mě serval *Zapomeň* vyštěknul a mikinu hodil zpět do pokoje který poté zavřel *Tak, a jdi* promluvil chladně *tsche* odfrkla jsem si a šla jsem tedy dolů

Taegi pov.

seděla jsem na posteli v tureckém sedu a uslyšela jsem blížící se kroky, dveře vrzly a dovnitř vešla Sunmin *Počkám před dveřmi* usmál se na mě Hyunjin *Děkuju ti * usmála jsem se na něj zpět a pak pohled přesměrovala na Sunmin *Jak jsi mohla Sunmin?* ona se na mě jen koukla se zdvihnutým obočím *Jak jsi mohla Soon takhle ublížit* zašeptala jsem *já jí nic neprovedla* řekla nevinně *Doprdele Sunmin nelži mi!* Vyštěkla jsem po ní *já jsem si jen přisedla a prohlížela jsem si ho když spal ale on si mě pak přitáhnul tak jsem si k němu lehla protože mě nechtěl pustit toť vše* já jsem se na ní jen naštvaně podívala *ale proč zrovna jí! *jen protočila očima *já jí nic neudělala to on si mě přitáhl k sobě a nemluvím o tom že mě jemně políbil...má úžasný rty...* To už jsem vybouchla *Doprdele! Je tu milion dalších kluků a ty si vybereš zrovna Jimina!* pak jsem jí probodla pohledem *Nevíš s kým si tady zahráváš Sunmin,* varovala jsem jí *ježíš je to normální kluk a ty z toho děláš vědu no...zamilovala jsem se do něj a budu o něj bojovat* já jsem jen zakroutila hlavou *Myslíš že by tolik kluků pohromadě byli normální? Znáš vůbec Jiminovo minulost?* zeptala jsem se jí *ne a je mi docela jedno jen že jsi mi jednou řekla že je děvkař tak ta Soon určitě bude taky jen jeho děv-*přerušilo ji klapnutí odjištění zbraně *dořekni to a já tě sejmu* ozval se Jimin za ní který se sem nepozorovaně dostal *Jimine* vydechla jsem *Šéfe Number 2. měl by ses uklidnit* ozval se Hyunjin *Hyunjine, tvůj šéf je a vždy bude Bang Chan to víš ne?* nakrčil obočí Jimin *Ale to je jedno nikdo...opakuji nikdo nebude nazývat mojí milovanou Soon děvkou je ti to jasný?* křikl po Sun Jimin