Od Soumraku Do Rána

*60*

ona jen přikývla *o-omlouvám se Jiminie...*sklopila hlavu a otočila se k němu čelem a objevili se jí v očích slzy *ty nemáš právo mi říkat Jiminie, to právo má jen Soon a Gi* Zavrčel * Kvůli tobě se moje přítelkyně někde toulá a já jí kurva nemůžu najít* vyštěkl ona jen protočila očima *ja za to nemůžu to ty jsi mě přitáhl k sobě a začal objímat* řekla neutrálně *Ty jsi především neměla co dělat u mě v pokoji* zavrčel *a to nemluvím o tom co se stalo v tom obýváku* probodl jí pohledem a stále na ní mířil zbraní *Stačí jeden pohyb rukou a padneš na zem mrtvá* zamyslel se *jen jsem se na tebe šla podívat jestli jsi v pohodě když jsi tak křičel nic víc a to na gauči jen jsem si položila ruku a ty z toho děláš vědu* protočila očima on se k ní prudce přiblížil a přiložil jí zbraň k hlavě *To stačí Chime* vstala jsem a chytla ho za ruku *Lepší bude když vyšleme někoho z kluků najít Soon, kdo ví kde je * navrhla jsem *a nemáme na tý motorce nějakej sledovač?* prohodil Jin který přišel do místnosti *Všechny mají sledovač* pokrčil rameny Jimin a stáhl zbraň, pak už se na Sun jen podíval se znechuceným pohledem *Nevítě někdo kde je Hobi? potřeboval bych aby mi Soonie vystopoval* zeptal se Jimin *Tadyyyyyyyyyyy* přiběhl Hobi k nám *Víš co dělat? * zeptala jsem se Hobiho *Jasně! Jako vždy* usmál se *Dobře, tak jo*

Soonbae POV

jela jsem na místo kam jsem jezdívala s tátou na naši starší chatu kousek odtud je to hlouběji v lese kam se auto nedostane jezdívali jsem tam na kole nebo jen tak pěšky

na chatě jsem zastavila a sundala jsem si helmu * taková doba co jsem tu nebyla...* povzdychla jsem si a setřela jsem si slzy které mi i cestou stékali po tvářích a šla jsem do chaty

Vevnitř jsem okamžitě zapla topení abych tu neumrzla, sedla jsem si na gauč a nechala slzám volný průběh před očima jsem měla pořád ten moment když jsem je našla v posteli sevřela jsem víčka a zatnula pěsti, vydal se ze mě vzlyk a za ním další a další...*m-měla j-jsem t-tě po-poslec-chnout Y-Y-oon-Gi* zhroutila jsem se na gauč a celá se roztřásla nad náporem vzlyků. Znovu začínal záchvat...vzlyky jsem se znovu dusila a v uších mi začalo dunět a šumět...lapala jsem po dechu ale stále jsem se dusila těmi vzlyky, snažila jsem se uklidnit, ale nešlo mi to, bolely mě plíce *Yoongi...pomoc* zasýpala jsem, kdybych neutekla tak bych se tady nemusela dusit vzlyky pomalu se mi zavírali oči ale celá jsem se čím dál tím víc třásla byla jsem z toho všeho unavená...a tak jsem zavřela oči jako poslední věc jsem slyšela otevírání dveří a známý hlas křičící mé jméno

Jimin POV

*máš tu lokaci?* zeptal jsem se Hobiho a on kývl *je to kousek odtud v lese shodou okolností je to ta chata kam tě jako malýho bral táta je to chata Soon otce* koukl smutně na mě *Jedeme tam, nehodlám dál čekat* vystřelil jsem z baráku jak raketa a sedl jsem do auta

před lesem jsme zastavili a k chatě jsme došli pěšky, otevřel jsem dveře a vešel do domu právě v čas, Soon měla zřejmě další záchvat, rychle jsem k ní přiběhl a sedl si vedle ní na gauč, vzal jsem její hlavu a položil si jí do klína *Promiň mi to Soonie* zašeptal jsem a pohladil jí po vlasech, celá se chvěla a lehce lapala po dechu...*co ti to provedla...* zašeptal Yoongi jež přišel do místnosti *Yoongi, přísahám že jsem o tej krávě co si ke mě lehla neměl ani tušení* podíval jsem se Yoongimu do očí s tou největší upřímností *věřím ti toto nebyl nikdy tvůj styl rozchodu ty jsi jim to vždy řekl a ne že by jsi hned šel za další a navíc vidím jak jste soplu šťastní takže klid..*řekl skklesle ale upřímě Yoongi *Yoongi... tohle se prostě nemělo stát* zašeptal jsem *nemělo ale ty za to nemůžeš... teda veřím v to tý Sunmin nevěřím ani trošku * řekl s menším zavrčením na konci *vezmeme ji domů? nebo počkáme až se probudí? *zeptal se Yoongi *Vezmeme jí domů* kývl jsem a vzal si jí do náruče *dobře tak jdeme ja vezmu motorku a ty si vem Soon do auta* řekl Yoongi a já přikývl