Od Soumraku Do Rána

*47*

Jimin se jen smutně pousmál *Yoongi... už jsem ti říkal že bych Soonie neublížil* přiklekl si k nám *j-já vim...a-ale... vím že jsi toto ř-řekl i na škole a pak se stalo to s tou Lee...a....a já měl strach že to...to dopadne stejně....* začal se pomaličku uklidňovat a Jimin vypadal jako by si na něco vzpomněl jen jsem se na něj zamračila a on se koukl zpátky na Yoongiho *Moc dobře víš že mě Lee za mými zády podváděla a vyprcávala na hajzlech s ostatníma* Zavrčel Jimin při vzpomínce * Ale se Soonie to je jiné* věnoval mi jemný pohled a já mezi nima tikala očima *o kom je řeč?* Yoongi si utřel slzy a posadil se *Lee byla Jiminova holka...bejvalá jo ...a...bude lepší když ti to řekne on sám* koukl na Jimina a já taky *No... Seznámili jsme se na střední, padli jsme si do oka a já se zamiloval, byla krásná a chytrá. Prostě ideál! Chodili jsme spolu rok a nakonec jsem zjistil že vyprcávala s ostatníma. Tak jsem jí poslal do prdele* zamračil se *Podváděla mě, celou tu dobu, k tomu s většinou kluků na škole* hlesl zamračila jsem se a přimhouřila jsem oči *ideál jo?* on se na mě prudce podíval *Ideál jsi ty* usmál se na mě *V tu dobu jsem si mylně myslel že je ideál ona a přesto si na mě ve světě čekala ty* Uchechtl se a já se na něj usmála *heleeee o čem nevím* zamračil se na nás Yoongi *Ehhhh...* usmál se nervózně Jimin *nooo...jak to říct...* Yoongi přivřel oči * vy dva spolu něco máte že jo* oba jsme se skleslou hlavou kývli *hmm...dobře...bránit vám nebudu jen...prosím mi dejte čas než si zvyknu * usmál se na nás Yoongi a já se rozzářila jako sluníčko *Děkuju* objala jsem ho a on mě taky *jsi moje sestra a pokud se opravdu milujete nemůžu vám v tom zabránit chci aby jsi byla šťastná* zašeptal  *a co jáááá* ozval se Jimin a ohrnul spodní ret *jeeežiš tak se pojď přiteplit boha* uchechtl se Yoongi a Jimin nás objal *Dobře, dost oteplování jinak tu začne být fakt vedro* rozpustil Yoongi naše objetí já se uchechtla a šla jsem si hačnout na gauč *jdeme se ještě koukat? nebooo jak* oba vstali a Yoongi se protáhl *já jdu spát opovažte se mě vzbudit!* pohrozil a šel do pokoje *když mě tak napaddá jdeme dát ehm "JÍDLO" našemu vězni * zase mě přepadla ta psycho nálada tak jsem šla do kuchyně a tam jsem něco nachystala z nějakýho přezrálího ovoce takže už pomalu plesnivělo a pak jsem do vody dala sůl když už nic, vzala jsem to a společně s Jiminem jsem se rozešla dolů do sklepení kde byl Jackson pod neustálím dohledem, zrovna tam s ním byl Soobin *Ahoj Soobine!* Pozdravila jsem to přerostlé dítě *Ahooooj Soonie* Vyjekl a já dala jídlo Jiminovi abych mohla to dítě obejmout *Neseme mu denní dávku* ušklíbla jsem se a Soobin nás k Jacksonovi pustil *Ale, Ale, Ale... Tak jaký to je? Hmm? Sedět v hnusný místnosti s hnusnou vodou a téměř bez jídla??* Vyštěkla jsem po Jacksonovi, ten jen zvedl pohled *Tss... kdybys nebyla padavka tak to zvládneš* prskl zpět *Ale ty jsi narozdíl ode mě zrdavotně v pohodě!* křikla jsem na něj *Cože?* podíval se na mě zmateně *Já mám Leukémii ty hovado! a kvůli tobě se to všechno jen sere!* zakřičela jsem na něj a on na mě koukal jak vyvoraná myš. *s-sestři nech toho! jsi zdravá! tak si nevymýšlej! jen ze sebe děláš chudinku!* prskl po mě nevěřícně a já se držela abych mu nevlepila *Tak proč ní mám diagnostikovanou? proč jsem den po tom co jste mě unesli měla jít na první Chemoterapii!?* Vyjela jsem po něm *Momentálně mám daleko menší téměř mizivou šanci na uzdravení!* prskla jsem po něm nazpět a po tváři se mi zkutálela slza Jimin mě hned zezadu objal *shhh neser se s ním...nestojí ti za to* začal mi šeptat do ucha *Asi máš pravdu, jen jsem chtěla aby věděl že pokud to nezvládnu-* Jimin mě nenechal domluvit *Ty to zvládneš* ujistil mě jen jsem sklopila pohled *Jiminie dělej s ním co chceš ale musí přežít ja na to už nemám teď sílu...* šeptla jsem k němu a odešla jsem z místnosti.

Jimin pov.

sledoval jsem její siluetu dokud nezmizela z místnosti, když Jackson po dlouhé době promluvil *je to pravda?* kouknul se na mě *Bohužel ano* Hlesl jsem *A celý jsi to posral! Je to tvoje sestra! Byť nevlasní! ale furt je! ty jsi jí hodil do nějaký hnusný místnosti mezitím co ona ti tam pomalu umírala! Kdyby jsi jí měl alespoň trochu rád tak bys jí tam nenechal! Jenže tobě jde jen o to aby jsi nám ublížil! Ubližuj nám čímkoliv, ale na Soon už ruku nevztáhneš* Zavrčel jsem a on se jen uchechtl *oh Parku...když mě adoptoval její otec věděl do čeho jde...a navíc mě bavilo pozorovat jak se trápíš kvůli jedný takový holce jako je ona. Veř že se ti pomstím a to mnohonásobně víc než teď vy mě nemůžeš jí hlídat jako pes za chvíli jí to přestane bavit a bude od tebe utíkat...stejně jako Lee tě bude podvádět. A až to budeš nejmíň čekat bodne ti kudlu do zad. To je hold život mafiánů a až se to stane věř že se postarám jak o ni tak i o vás zničím vás takovým způsobem že nebudeš vědět z jaký strany to přišlo* Jen jsem k němu nasraně přišel, vzal jsem dýku co jsem měl za opaskem a dýkou mu přejel po tváři *Myslíš. že tě bude ještě někdo chtít až zničím tuhle krásnou tvářičku?* Zeptal jsem se posměšně a vzal ho za bradu, dýkou jsem mu začal přejíždět po tváři a zanechával tam krvácející rány on párkrát syknul ale nic jinýho nedělal *je mi jedno že nikoho mít nebudu...sss ale hlavní je že zničím tebe...ah.sss.a jí celou tu vaší famíliji buzíků* to už mě naštvalo fakt hodně a dýku jsem mu bodl do tváře a prudce jí vytáhl, on zakřičel a já si mezitím do rukávu utřel krev z dýky *takhle o mých lidech a mé rodině mluvit nebudeš* Zavrčel jsem na něj a do místnosti vletěl Soobin *Děje se něco šéfe?* Zeptal se *Né, vše je v pořádku Soobine* pousmál jsem se na Soobina a ten s kývnutím místnost opět opustil