Od Soumraku Do Rána

*65*

*a vlastně co ti na to všechno Soon řekla? slyšel jsem jen křik a pak jste vyšli vy co se stalo* zeptal se nějak opatrně *Nevěří mi, nesnáší mě, nechce mě už vidět* zašeptal jsem zlomeně *ale notak...promluvím s ní ale musíš jí dát čas* přitiskl mě blíž *mhmm* zamručel jsem a zabořil si obličej do jeho krku  *shh Chimmy to bude v pořádku uvidíš* po tváři mi stekla slza *Stále si myslím že vám všem bude beze mě líp* zašeptal jsem *tohle neříkej Jiminie není to pravda* dal mi pusu do vlasů *Moc dobře víš že je to pravda, dej na Soonie pozor ano?* odtáhl jsem se a podíval se mu do očí *ne ty na ni dej pozor sám. Nikam nepůjdeš zůstaneš u nás. Ano udělal jsi chybu ale tak se pokus jí napravit Ja nevím pozvi ji na večeři nebo třeba ji pozvi na pouť kde jí to vše vysvětlíš a tak prostě pokud jí stále miluješ tak pro to něco dělej! a neodcházej se staženým ocasem jako zmlácenej pes toto tě otec neučil učil tě bojovat až do poslední chvíle tak to udělej ať na tebe může být pyšný* promluvil přísně *Dám na tvé rady Sugar* přikývl jsem po chvilce a on se usmál *to je můj kluk * rozcuchal mi vlasy *Děkuju Yoongi, nevím co bych bez tebe dělal* usmál jsem se na něj *řeknu ti to co by jsi udělal beze mě  zahodil by jsi šanci vrátit se k úžasný a hodný holce a byl by jsi na ocet* uchechtl se, já jsem se jen ušklíbl a ještě jednou ho silně objal *Máš nějakou přítulnou náladu ne?* uchechtl se Yoongi *ne jen jsem rád že jsi po tom všem tady a pomáháš mi* zamumlal jsem a snažil se zapamatovat si jeho vůni jelikož jsem sám věděl že to co se teď mezi námi děje prostě není správné vůči Soon *Jimine...ale už stačí...není to dobře nejsme spolu a ty miluješ Soon není to správný vůči ní...* odtahl se *tak jdi něco vymyslet a já s ní promluvím* usmál se na mě a šel za Soon do pokoje *Děkuju Yoongi* zašeptal jsem a pozoroval ho mizet za dveřmi pokoje, tak nějak jsem se oklepal z toho všeho co se stalo a opustil Nemocnici

Soonbae POV

když do pokoje přišel Yoongi pokusila jsem se uklidnit moje vzlyky a utřela jsem si oči *Soon neplakej* přišel ke mě a chytl mě za ruku *to-to nej-de...* řekla jsem mezi vzlyky *m-miluju h-ho al-e nem-ůžu už d-dál*on se ke mě jen přisunul blíž *On tě furt miluje Soon, to co se stalo před rokem bylo zaviněno Sunmin, Jimin je v tom nevinně * zašeptal ke mě*a ještě než řekneš že mě ovlivnil tak to není pravda, není přece možné aby si absolutně nic nepamatoval* zakroutil hlavou *Když k němu Jin po tom co tě odvezli přišel a seřval ho tak Jimin absolutně nevěděl o co jde* zašeptal a odhrnul mi z tváře neposedný pramínek vlasů *a-ale...j-já mu u-ž n-nevěř-ím* znovu jsem vzlykla a pak jsem ho objala *G-i ja už nech-ci chci a-aby to skončilo...straš-ně to bol-í...* jen mě silněji objal *Neboj se, už ti nikdy nic neudělá, opravdu* zašeptal *Nebuď jako já a nenech si ho utéct* zašeptal *To co jsem ti kdysi říkal, o tom jaký byl na střední, opravdu se změnil, strašně lituje toho co se stalo byť za to vlastně nemůže.* jen jsem zakroutila jsem hlavou *nemůž-eš vědět...jes-tli to neudělá zase už j-jednou sl-íbil že to neuděl-á... al-e u-udělal už...mu nedokáž-u v-ěřit* on se ode mě odtáhl a podíval se mi zpříma do očí *Chápu tě, ale on za to nemůže, byl pod omamnou látkou a nemohl se kontrolovat, Soon* zakroutil hlavou *Nemůžeš ho vinit z toho co udělala Sunmin, prý už to takhle udělala hodně lidem a hodněkrát takhle někomu zničila vztah, Neviň z toho Jimina.* promluvil opatrně a já jen sklopila jsem hlavu a začala se pomalu uklidňovat *Y-oongi...já bych mu r-áda věřila...a dala mu další šanci...ale bojím se...že to udělá znovu...* setřela jsem si slzy *Neudělá, o to se postarám* přivinul si mě do objetí *díky Yoongi jsi super bráška* zamumlala jsem mu do krku a on se po chvilce odtáhl a podíval se mi do očí *Příjdu zase zítra ano?* ujistil mě a já jen kývla on se pak zvedl a odešel

Yoongi POV

doma jsme s Jiminem začali plánovat něco pro Soon a ostatní pomáhali ten plán dokončit

Time skip měsíc

Soonbae POV

dnes mě měli propustit domů musela jsem tu být měsíc kvůli mému stavu a už nejsem tak vyhublá už vypadám jako normální člověk a to díky Jinovi který mi každý den nosil snídaně, obědy a večeře a občas i něco na svačinu 

už jsem stála před nemocnicí a čekala jsem na Yoongiho. Pak už jsme jeli domů ale prý mě tam jen vysadí a pojede prej s klukama mají nějakou misi takže odjeli ale ještě mi dali tašku dovnitř a když jsem vešla něco mě zarazilo schody do pokoje  vypadali nějak takhle

tak jsem je vyšla s úžasem v očích a vešla jsem do pokoje kde mě čekalo ještě vetší překvapení

zůstala jsem stát jako zmražená... co to je...proč...a kdo poté jsem si všimla Jimina stojícího u okna s kyticí růží...chtěla jsem odejít ale něco mě bránilo to udělat *Soon* přešel ke mě a padnul přede mnou na kolena a já ho trochu vyděšeně sledovala *Strašně se ti omlouvám* zašeptal *Jimine... víš že nedokážu odpustit lusknutím prstů...ikdyž bych ráda...ale nejde to...* on kývl *Nepotřebuji abys mi hned odpustila* zavrtěl hlavou *Chci pouze druhou šanci* zašeptal a po tváři mu stekla slza já jen sklopila hlavu *ráda bych... ale nejde to...budeš mít se Sun dítě musíš se starat o ně...a já...já se pokouším získat zpátky tu důvěru...kterou jsem ztratila* po tváři mi stekla slza a za ní další a další...