Co se stane když zabijí nejznámějšího bosse mafie v Jižní Korei a jeho místo zdědí jeho mladý a docela nezkušený synáček který si myslí že mu svět klečí u nohou díky jeho kráse a penězům co
má, ale co když potká dívku do které se zamiluje ale neřek...
když jsme přišli za klukama tak jsem si nějak schovala tvář kterou mi Yeonjun ošetřoval rukou *Soonie, nemusíš si tu ránu zakrývat* přešel ke mě Jin, usmál se a pohladil mě po vlasech *Dítě moje, i kdyby ti tam měla zůstat jizva tak vždycky budeš krásná* usmál se a přitáhl si mě do objetí a mě jen ta představa že budu muset opustit tak milého člověka jako je Jin mi vehnalo slzy do očí a v objetí jsem ho víc zmáčkla, nikdy jsem si nevšimla že má tak strašně velká ramena *Děkuju Jine* zamumlala jsem a on mě jen silněji objal *dítě jsme rádi že tě tu máme...*zašeptal *Co by sis dala k jídlu?* zeptal se nadšeně, odtáhl se a zatleskal rukami jak malé dítě *sice jsme před chvílí jedly ale je to na tobě co uděláš to sním od tebe je vše nejlepší* usmála jsem se na něj *Máš nějaké speciální přání? protože jinak to budu muset nechat na těch kobylkách a dopadne to špatně* zasmál se a já taky *tak udělej tvoji specialitu* zazubila jsem se a on jen nadšeně odešel do kuchyně pak jsem si trochu smutně povzdechla a šla jsem si sednout k ostatním na gauč *Nemáte tu někde to UNO co jsme hráli nedávno?* zeptala se příchozí Gi *Myslíš to co jsme hráli před týdnem? Jo to by tu někde mělo být* uchechtl se Chan a já je jen sledovala a snažila jsem si zapamatovat tváře všech co tu byli nechci na ně zapomenout a pochybuju že budu schopná se s nima setkávat...nenávidím loučení...a to je důvod proč odejdu večer.
*Tak ale sakra! už zase?* zaskučel Chan když ho Felix porazil *Ano Chanie, už zase* ušklíbl se Hyunjin a položil si hlavu k Gi do klína, ta se mu začala přehrabovat v nyní černých dlouhých vlasech, pletla v nich různé copánky a celkově byla zaměřena jen na jeho vlasy *Jste až přehnaně sladcí* ušklíbl se Yoongi *Hele! Ty radši nic neříkej, víš jak to vypadalo když jsi chodil s Jiminem!* vyjekl Hobi *Hobi, drž hubu* obořil se na něj Yoongi, Hobi se jen ušklíbl a dál se věnoval sociálním sítím bylo tu veselo dost mě zajímal Jiminovo a Yoongiho vztah...ale je mi blbý se na to ptát proto jsem všechny jen pozorovala dokud Jin nezavolal na večeři
večeři jsem dojedla jako první a tak jsem šla nahoru do pokoje hned balit rychle věci do batohu. Naházela jsem tam jen vše potřebné, poté jsem vzala papír a tužku a napsala Jiminovi pouze krátký vzkaz na rozloučenou pak jsem se jen převlékla
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
a zakryla jsem se peřinou až po krk aby nebylo vidět oblečení a dělala jsem že spím, po nějaké době se ozvalo vrznutí dveří, Jimin vešel dovnitř, přešel ke mě a sedl si na postel *Dobrou noc Soonie* pohladil mě po vlasech a nakonec odešel z místnosti chvíli jsem ještě ležela a pak jsem vstala vzala jsem si batoh a šla jsem potichu z pokoje ven všichni byli v obýváku tak jsem rychle proklouzla a když jsem chtěla odejít všimla jsem si pohledu Yeonjuna...byl smutný...zklamaný...bolelo mě to jen jsem sklopila pohled a i s batohem jsem zmizela z domu a vyšla jsem pěšky do temné noci u pasu jsem za kalhotama měla strčenou zbraň a na druhý straně dýku nebudu riskovat...naposledy jsem se otočila na dům a pak se slzami v očích jsem zmizela v temnotě noci.
Jimin Pov.
*Soonie spí* usmál jsem se na kluky *Alespoň že tak, potřebuje si odpočinout* pokýval hlavou Namjoon *Když už jsme u toho, kdo sakra rozbil mojí oblíbenou vázu!!!* vykřikl Jin, Hyunjin s Felixem se na sebe vyděšeně podívali a pak se Hyunjin schoval za Gi a Felix odběhl na druhou stranu místnosti *Já vám garantuju že si tři týdny nesednete!!* křikl Jin a všichni ostatní s vyjímkou Hyunjina a Felixe propadli smíchu. Všichni jsme se jim smáli ale Yeonjun se jen uchechtl a koukl hned před sebe *Yeonjune co je? Děje se něco?* zeptal se ho Han *Né... Co by se mělo dít?* usmál se *Jdu na chvilku na čistý vzduch* oznámil nám a opustil místnost *Nevítě co s ním je?* zeptal se Kook *Znáš ho, kdo ví co našemu Juniemu přelítlo přes nos* pokrčil rameny Yoongi *Jine, myslím že ti dva se za svých chyb poučili dost, není potřeba je mlátit* usmál se Changbin na Jina *Dám na tvé rady, ale dluží mi novou vázu* složil Jin ruce na hrudi.
Yeonjun Pov.
Viděl jsem jí, viděl jsem jí odcházet a nezastavil. Protože jsem se rozhodl respektovat její přání, přecejen, je to má nejlepší kamarádka a rozhodně jsem nechtěl aby nás opustila, ale nechal jsem jí jít, stejně jako by ona nechala mě. Jelikož už venku byla tma tak byly vidět hvězdy. Sedl jsem si do vysoké trávy na zahradě a zahleděl se na oblohu. Začali se mi vracet vzpomínky na dětství.
Když jsem byl malý, né tolik na to abych si to nepamatoval ale né tak velký abych věděl co se přesně stalo,tak u nás doma vypukl požár, kdyby se tam v tu dobu neobjevil Sihyuk tak bych v tuhle chvíli zřejmě nebyl naživu jako spousta dalších našich lidí.
Malý chlapec seděl na lavičce před ohořelým rodinným domkem, stále se z něj kouřilo. Chlapec byl celý špinavý a jeho oblečení bylo místy ohořelé, o jeho případě se dozvědělo hodně lidí ale nikdo nebyl schopný mu podat pomocnou ruku, na to se moc báli že je prokletý a že za celou tuhle zkázu která postihla jeho rodinu může on a že se to stane i jim. Proto pouze procházeli a prohlíželi si malého chlapce jež pozoroval dům a po tvářích mu tekly slzy. *Chlapče, co se ti stalo?* zeptal se příjemný hlas, klučina sebou trhl a otočil se na muže jež na něj promluvil, ten k němu přišel blíže, chlapec se rozplakal jakmile si vzpomněl na svou rodinu jež se nestihla včas dostat z domu ven, *V-všude byl oheň, rodiče se nestihli dostat ven*
