Od Soumraku Do Rána

*15*

*Tae! dělej přiveď pomoc!* křikl jsem po něm a on se okamžitě rozběhl pro Yeonjuna a Jisunga. Rychle jsem k Soon přisedl a zkontroloval jí tep, tep měla v pořádku ale celá se třásla. Pohladil jsem jí po vlasech a v tu chvilku do kuchyně vrazil Yeonjun s Jisungem (pro ty kterým to do teď nedošlo tak je to Han Jisung z Stray Kids, já mu říkám pouze Jisung) v patách. Poodstoupil jsem od ní a nechal je dělat svou práci *co je co se děje?* přiběhli dolů i Yoongi s Jinem *Proboha! Soon! co se stalo?!* začal se hned vyptávat Jin *Jimin ji chtěl asi ohnout o linku a asi z ní doslova vyšukal duši* snažil se tu situaci trochu zlepšit Yoongi *MIN YOONGI! TOTO NENÍ VTIPNÉ! CO KDYŽ JI JE NĚCO VÁŽNÉHO!?* zakřičel na něj Jin *Klid kluci * Snažil se je uklidnit Felix *Jimine, nesvěřovala se ti s něčím?* Zeptal se Yeonjun *Včera jsme byli v kavárně a-* zarazil jsem se když jsem zahlédl její doslova pokousanou ruku *Byla tam nějaká její teta či co a nadávala jí, mluvila o tom že není pychicky v pořádku nebo tak něco* vychrlil jsem ve spěchu *To vypadá na  psychické zhroucení.* Promluvil Han a pak mi věnoval pohled *Budeš muset zjistit co se jí stalo* koukl mi zpříma do očí *Běž se podívat jestli nemá ve věcech nějaké prášky nebo nějaké injekce, cokoliv.* rychle jsem kývl a vyběhl z místnosti. rozrazil jsem dveře do pokoje a přešel k jejímu batohu který jsem doslova převrátil vzhůru nohama, Vypadlo na mě plato prášků a já jsem ho rychle popadl do rukou a běžel zpět. Tam jsem ho pouze podal Hanovi a všiml si že stihli Soon přestěhovat na gauč. Dál nás tamodtud všechny vyhnali a já byl nucen jít do kanceláře a probírat veškeré papíry. 

skip 2 hodiny

Soonbae POV

probral mě šepot někde kousek ode mě pomalu jsem otevřela oči ale zase jsem je zavřela kvůli světlu v místnosti 

po chvíli jsem si zvykla na světlo hlava mě stále trochu bolela pokusila jsem se posadit a porozhlédnout po místnosti ale ihned se do mě zabodly dva páry očí tyhle kluky neznám ale viděla jsem je tu  *No dobré ránko princezno* promluvil žertovně černovlásek s veverčím úsměvem zatímco modrovlásek vedle ho pobaveně pozoroval *Pozor abys jí tím svým veverčím úsměvem nevystrašil* těkala jsem pohledem mezi oběma klukama*co se stalo*prohrábla jsem si vlasy a koukla na ně *Zřejmě jsi zkolabovala, ale nemůžu ti nijak zvlášť pomct když nevím co ti je. Takže by se mi jakožto hlavnímu Lékaři Bangtanu hodilo kdyby jsi mi to řekla* podíval se na mě povzbudivě *Neboj se, pokud budeš chtít tak to bude jen mezi námi třemi, Han mě zaučoval a pomáhá mi když si s něčím nevím rady (řekněme že je Han starší než Yeonjun ano?).* usmál se na černovláska *Jinak jmenuji se Yeonjun ale je mi jedno jak mi budeš říkat* pokrčil rameny *A teď bych tě poprosil aby jsi mi řekla co se ti stalo a jaké máš zdravotní problémy, pokud nebudeš spolupracovat tak jsem schopen si to zjistit. Ale opravdu by bylo lepší kdyby jsi mi to řekla.* prosebně se na mě podíval a já si povzdechla *nic mi není jen někdy mívám záchvaty ale jsou hodně vzácný toť vše nic mi opravdu není jen mě rozhodil včerejšek a to vyvolalo ten záchvat* jen jsem se podrbala na zátylku a doufala jsem že jim to bude stačit jako odpověď *Ty prášky, jak často je bereš?* Zeptal a zaujatě si prohlížel platíčko prášků a já nasucho polkla *noo...při záchvatu nebo když cítím že to začíná* řekla jsem trochu nervozněji a stáhla jsem si rukáv na pokousaný ruce stáhla níž, on jen kývl a podal mi je zpět *Jen jako u každých prášků si dávej pozor aby sis jich nevzala moc* Upozornil mě s úsměvem na tváři *Nemusíš být nervózní, nikdo tě tu nekousne.* v tu chvilku jsem se koukla na svou ruku jež byla obvázána obvazem *j-jo dobře diky...*usmála jsem se na ně a položila jsem nohy na zem *propustíte mě nebo tu mám být zase nahlídání?* Yeonjun se jen pobaveně zasmál *Už můžeš jít jen dej pozor aby se ti nezamotala hlava, Jimin si přeje tě vidět. Tak dojdi k němu do Kanclu, bude tam.* Usmál se a vzal si hrníček zřejmě s kafem a upil si *dobře...začínám se bát heh...kde má kancl? ja si to nepamatuju... * uchechtla jsem se *Zavedu tě tam!* Nabídl se energeticky černovlásek *Jsem Han Jisung, ale stačí Han* usmál se na mě a vydal se se mnou na cestu vypadá to že jsou oba dva kluci milý ale pořád si držím odstup jsou přeci jen členové mafie 

když jsme došli ke dveřím od kanceláře nejspíš tak se na mě Han podíval a ukázal na dveře *tady to je* usmál se na mě a já jen s usměvem poděkovala a zaklepala jsem na dveře, téměř okamžitě se ozvalo *Dále* a já konečně mohla vstoupit *Soon!* vykřikl Jimin a okamžitě se zvedl a došel ke mě *prý si mě chtěl vidět tak jsem tu* pozvedla jsem jeden koutek nahoru *Měl jsem strach, nevěděl jsem jak ti pomoct* řekl s obavami v očích *měl jsi strach?*pozvedla jsem jedno obočí *strach o holku která pro tebe nic neznamená a očividně je i psychicky narušená? to si říkáš mafián?* uchechtla jsem se *I mafiáni mají city* promluvil tajemně *tak to všechny ty filmy teda lžou* zasmála jsem se *Takže sis myslela že jsme jen bezcitný stroje na zabíjení?* Uchechtl se *Né, takhle to nefunguje, alespoň né u nás* Usmál  se a zpříma se mi podíval do očí a já zase jemu ale on mi najednou dal ruce na pás a než jsem stihla cokoliv udělat políbil mě stála jsem tam jako paralyzovaná ale po chvilce jsem se probrala a pokusila se ze sevření dostat ale on přemístil ruce na můj zadek který zmáčkl až jsem vykřikla a on se tak dostal jazykem do mé pusy a já neměla proti němu žádnou šanci byl silnější než já nedokážu to.