Od Soumraku Do Rána

*66*

*Počkám si na testy DNA* zašeptal  *To dítě nemusí být moje* zavrtěl hlavou *Jimine víš že to je málo pravděpodobný že nejsi otec* koukla jsem zase na něj s uslzenýma očima *Vím, ale ta šance tam stále je* zamumlal *...nevím co ti na to říct ale...* klekla jsem si k němu *ale víš že tě stále miluju...ale musíš mi dát čas...* objala jsem ho *Já tebe taky Soon, nejvíc na světě* více mě stiskl v objetí *Jimine..idkyž je to dávno tak...tehdy když se to stalo...se ve mě něco zlomilo...a teď vím co to bylo...byla to ta důvěra...tak...prosím dej mi čas...* to poslední jsem mu zašeptala a schovala jsem si obličej v ohbí jeho krku a začala jsem nasávat jeho vůni...jak mi to chybělo...jak mi chyběl on... *Dám ti času kolik budeš potřebovat* jen jsem kývla a pak jsem se odtáhla *proč tahle výzdoba? to je jako všechno kvůli mě?* koukala jsem kolem on jen prostě kývl *Chtěl jsem tě překvapit, a napadlo mě jestli by si nechtěla zajít na večeři* usmál se a já mu úsměv oplatila *no...jo klidně půjdu* on jen vyskočil jako dítě a já se zasmála *to jsi vážně tak nadšenej?* on jen přikývl *V sedm vyrazíme, mezitím nám zarezervuji stůl, co by sis dala? Ať vím kam zamířit* usmál se na mě  *mě je to jedno jen aby tam nebyly jen ryby jinak mi je vše jedno* usmála jsem se *Dobře* přikývl *Dám ti čas na to se připravit* usmál se na mě a později opustil místnost a já jen kývla a šla jsem ke skříni 

oblékla jsem si šaty nahodila jsem si nějaký make - up a šla jsem dolů Jimin už na mě dole čekal na chvilku jsem zastavila a koukala na něj

slušelo mu to...jak bych se na něj teď vrhla a políbila ho ale...mé tělo nedovolí to co mysl chce takže jsem jen s načervenalými tvářemi šla k němu on se na mě usmál a podal mi ruku *Vypadáš báječně* pochválil můj vzhled já jeho ruku přijmula ale když jsem scházela předposlední schod tak se mi podlomila noha on mě svými pažemi velice pohotově zachytil a já si obmotala ruce kolem jeho krku takže mě držel za pas a já ho držela kolem krku byli jsme znovu tak blízko...pár centimetrů od polibku... koukal se mi do očí a já se topila v těch jeho po chvilce se mi podíval na rty, hlava mi říkala ať se odtáhnu a přestanu ale tělo mě neposlouchalo, on se pomalu sklonil a otřel se o mé rty na to moje tělo už zareagovalo a rychle jsem se i s červenými tvářemi odtáhla on mě zaraženě sledoval ale pak sklopil pohled *Promiň* omluvil se *t-to nic...* zakoktala jsem se *to ja se omlouvám...* on se jen usmál *Nechme to být* mávl nad tím rukou *Pojď* řekl a rozešel se se mnou do garáže

pak jsme už vyjeli do nějaké restaurace. Vystoupil jako první a otevřel mi dveře abych mohla vystoupit, klíčky hodil po nějakým poslíčkovi *Na moje místo* probodl ho pohledem a chlapec se zběsilým kýváním zmizel v autě které přeparkoval *Pane Parku!! Rád vás opět vídím!* pozdravil zřejmě ředitel restaurace *Ahoj SangHyune* pozdravil Jimin muže *Co si budete přát pane?* zeptal se okamžitě *Usaď nás k nejlepšímu stolu co máš* usmál se Jimin a ten muž udělal co Jimin chtěl a posadil nás k nejlepšímu stolu tady *tak co jak se vede Jimine co práce? co klienti? jsou spokojení?* začal okamžitě vyzvídat *Ach ano, moji klienti a lidé jsou v největším pořádku* usmál se Jimin *to rád slyším číšníci vám hned donesou menu ale mezitím mi řekni kdopak je tato slečna * usmál se na mě ten týpek *Soon, toto je můj dlouholetý přítel a člověk kterého jako jednoho z mnoha chráníme, Hyune, toto je Soon, moje...*zarazil se a nechal mě ať řeknu co si myslím o naší situaci *blízká kamarádka* skousla jsem si spodní ret jak rada bych řekla přítelkyně...ale po tom co se stalo v nemocnici si ani já nejsem jistá tím co jsme Jimin jen kývl a falešně se usmál *Dobře, tak já vás nechám osamotě* usmál se na nás Hyun a po chvilce nás nechal osamotě a já jen sklopila pohled na své ruce které jsem měla položené v klíně a pořád jsem si skousávala ret *To co si řekla je naprosto v pořádku Soon* snažil se mě ujistit Jimin a já zakroutila hlavou a koukla jsem na číšníka který mi nám donesl menu a pak zase odešel *Co si dáš?* chtěl Jimin změnit téma a já se podívala do menu *nevím je toho tu hodně a navíc...je to hrozně drahé...a ty víš že nechci aby jsi za mě utrácel tolik peněz...* koukla jsem zase na něj *Na cenu vůbec nekoukej, jde mi jen o to aby ses dobře najedla* usmál se *Jimine...štveš mě s tímhle a ty to víš* lehce jsem se uchechtla a koukala dál do menu on se jen ušklíbl a dál vybíral co si dá *možná už mám vybráno co ty * koukla jsem na něj *Já mám vybráno už od začátku* uchechtl se a mávnoul rukou ve vzduchu, během vteřiny u nás byl číšník *Jedno Bulgogi a...*

 podíval se na mě *Bibimbap* 

lehce jsem se usmála jeden z důvodů bylo to že to bylo z levnějších jídel za druhý Jiminův výraz za to stál a za třetí jsem na to měla chuť on tedy ve finále kývl a nechal nás opět s Jiminem o samotě a já se s vítězným výrazem koukala na Jimina a snažila jsem se nesmát škoda že si ho nemůžu vyfotit *No netvař se* uchechtla jsem se a on nafoukl tváře *Tvářím se úplně normálně* zkřížil ruce na prsou *Dobře, a já jsem teda v tom případě jednorožec co kadí duhu*