Od Soumraku Do Rána

*64*

Vešel jsem až jako poslední a pohlédl na ní, byla hubená a vyčerpaná, Yoongi seděl vedle ní a držel jí za ruku, Jin seděl vedle postele a po tvářích mu tekly slzy štěstí, zbytek lidí si kolem ní nějak posedal a nakonec jsem stál jen já a usmíval jsem se na ně jak bylo vidět že jsou šťastní že žije a je tu s náma...samozřejmě jsem taky rád ale...nevím jestli je dobrý nápad být tady...když vím že za toto mohu já... chtěl jsem se otočit k odchodu ale zarazil mě její hlas *Jimine?* zachraptěla, jak moc mi její hlas chyběl, pomalu jsem se otočil a věnoval jí pohled se smutným úsměvem ona se koukla na svoje prsty a pak zase na mě Kluci se tak nějak zvedli a opustili místnost, Yoongi se ještě zastavil u mě a poplácal mě po zádech poté v tichosti odešel jen jsem koukl jak se zavřeli dveře a pak jsem na ni koukl, pomalu jsem k ní přešel a opatrně si sedl na židli vedle ní *Soonie* můj hlas se zlomil ona zabodla zrak do svých rukou které měla na peřině a hrála si s prsty a vypadalo že se za chvíli rozbrečí pokud by měla na to sílu, natáhl jsem ruku a položil jí na ty její *Soonie, je to pravda, jsi tu* zašeptal jsem a po tváři mi stekla slza ale ona ruce rychle stáhnula k sobě a skousla si spodní ret raději jsem ruce taky stáhl k sobě *Já... nevím jak začít* podrbal jsem se na zátylku *Soonie...Je to všechno moje chyba* sklopil jsem hlavu ona se jen potišeji uchechtla a koukla z okna *Kdybych v ten večer tolik nepil... Absolutně jsem si nepamatoval co se stalo, neměl jsem nad sebou žádnou kontrolu, připadal jsem si jen jako hadrová panenka* zašeptal jsem *Moje chyba je neodpustitelná* zlomil se mi hlas, opět ona jen lehounce kývla a pak tiše vzlykla *Neprosím tě o odpuštění* ona se na mě jen koukla a pokoušela se zadržet slzy *Soonie, já...ačkoli si plně uvědomuji co jsem udělal tak tě potřebuji ve svém životě, jsi pro mě jako kyslík, potřebuju tě* zašeptal jsem ona znovu sklopila hlavu a se skousnutým rtem zakroutila hlavou, jemně jsem jí vzal za ruku a stiskl jí ale ona ruku vysmekla *ne...ne Jimine...už ti...nevěřím...promiň mi to...* řekla a po tváři ji stekla slza já jen chápavě kývl *Chápu, já bych si taky nevěřil* zašeptal jsem a stáhl ruku zpět když mi zavibroval telefon, vytáhl jsem ho a podíval se kdo mi píše 

Shin.Sunmin: Eh... Ahoj Jimine, já... nevím kde začít, nevěděla jsem kam až to vše mohlo zajít, byla jsem žárlivá děvka a chtěla jsem tě byť jsem viděla jak je s tebou Soon šťastná. Když jsem dneska od Gi zjistila že se Soon po roce probrala z Kómatu tak jsem byla v šoku, chtěla bych se přiznat, ke všemu. Když jsme tam seděli a ty si chtěl podat pití tak jsem ti do něj kápla jednu pro mě v tuhle chvilku neznámou látku, myslela jsem si že je to bůh ví jak skvělé že se spolu vyspíme ale když jsem zjistila že je Soon v kómatu kvůli tomu že málem vykrvácela jelikož nás viděla. neměla jsem slov. Pokud jí tam máš u sebe tak jí prosím dej tuhle zprávu.

Soon, není potřeba Jimina zavrhnout, on za to doopravdy nemůže, veškerý svůj vztek si vybij na mě, ale jeho z toho vynech. Nemůže za to, můžu za to já

-Sunmin

Tím končila zpráva a já se podíval Soon do očí *To je pro tebe* podal jsem jí telefon se zprávou a ona si ho nejistě vzala a začala číst. Pak mi mobil vrátila a koukla z okna jen jsem křečovitě zavřel oči

Shin.Sunmin: Stojím před pokojem, můžu dál?

zněla další zpráva a v tu chvilku se otevřely dveře a v nich stála Sunmin a Soon se celá napnula a pak přesměrovala pohled na Sunino břicho které bylo dost velké ona je těhotná? počkat...jen to ne...*Soon...* Soon jí hned zastavila *pěkný břicho. Koho to bude?* Sun jen vyvalila oči a koukla na mě a pak na Jimina a pak přesunula pohled na zem *super víte vy co vypadněte oba nechci vás už ani vidět* Sun si jen povzdechla *Soon ja...ja...promiň ja nechtěla...nechtěla jsem aby to takhle skončilo...* sklopila pohled na břicho které pohladila *Jimine...promiň mi to...přišlo se na to už pozdě...už to nešlo odebrat* já jsem ztuhl *Děláš si prdel že jo?* zeptal jsem se nevěřícně *Chceš mi říct že kurva kvůli tomu že si mi do posranýho pití dala nějakou omamnou látku tak jsi těhotná?? A chceš mi kurva říct že je to moje??* vyjekl jsem vyděšeně, vjel jsem si rukami do vlasů *Ne...Ne...Ne...NE!* zakroutil jsem hlavou *Chci testy DNA* zamručel jsem rozladěně *Doprdele* vydechl jsem a jen jsem slyšel uchechtnutí od Soon *jste vtipní ale vypadněte. Oba. HNED!* vyjekla se slzami v očích na nás. Podíval jsem se na ní *Soonie, já nevěděl že se tohle stalo* snažil jsem se jí přesvědčit *ne! Už žádné Soonie! Je konec! Vypadni! Vypadni ty i ta kurva!* zařvala jak jen jí to její stav dovolil. Já jsem sebou jen cukl a nechal jednu neposednou slzu stéct po mé tváři *jak si přeješ* zašeptal jsem a se sklopenou hlavou odešel z místnosti a Sunmin za mnou pak jsem už jen slyšel tlumené vzlykání z jejího pokoje *Doprdele co se sakra stalo?* přešel ke mě Yoongi já jen koukal do země a Yoongi si všiml Sun za mnou *Jimine, děláš si prdel že jo?* podíval se na mě nevěřícně *Yoongi, za tohle všechno můžu jen já, neodsuzujte Jimina, dala jsem mu...omamnou látku* zašeptala a Yoongi se na ní vražedně podíval *A s tím jsi přišla Kurva až teď?* vykřikl na ni *Už se k nám ani k naší rodině nepřibližuj, za tohle všechno si můžeš sama, takže vypadni než se ještě víc naseru* zavrčel Yoongi a Sun se sklopenou hlavou odešla, Kluci se nejspíše spakovali a někam odešli *Celý jsem to posral* zašeptal jsem *Jimine, i já jsem si před nějakým časem uvědomil že jsi to nemohl udělat, musela v tom mít prsty ona* zašeptal Yoongi a přitáhl mě do přátelského objetí.