Od Soumraku Do Rána

*40*

Time skip 2 měsíce

Soon pov.

Probudila jsem se opět z noční můry, těžce se mi dýchalo a byla jsem zpocená, podívala jsem se do okna kterým do pokoje svítil měsíční svit. Po chvilce jsem svůj pohled přesunula na své ruce, nedokázala jsem se odtud dostat. každý pokus skončil tím že mi někdo vrazil jednou mě páskem švihali přes záda a břicho *ah Jiminie....moc mi chybíš...všichni mi chybíte... * oči se mi zaplnili slzami a pokusila jsem se znovu usnout pomalu jsem i ztrácela naději že mě nikdo nezachrání že mě kluci nenajdou....najednou se zespodu ozvalo klapnutí dveří a později i nějaké hlasy byla jsem v nějakém prázdném pokoji nic tu nebylo jen špinavá matrace na zemi a na ní lehká tenká deka a malý ušmudlaný polštář jo a je tu koupelna kde je jen záchod a umyvadlo tahle místnost páchla starobou a plísní bylo to tu opravdu nechutné tapety ze zdí byli olezlé a špinavé v menším okýnku co tu bylo jsou mříže a já? Jsem určitě hrozně moc hubená skoro nic nejím a nepiju musím vypadat jak anorektička a co se chemoterapií týče logicky nemůžu na ně chodit už nevím ani jak dlouho tu jsem ale dlouho jsem tam nebyla než mě unesli měla jsem termín přímo den po tom únosu což by pro mě bylo nejlepší  protože asi půl roku před tímhle jsem nechodila  teď se můj stav den ode dne horší teda myslím cítím se velmi slabá a unavená chuť k jídlu nemám a když už něco sním tak to po chvíli vyzvracím ale jim to je jedno jsem jen kus hadru pro ně...jednou dvakrát denně přinesou zbytky od oběda které většinou nejsou ani poživatelné...voda je tu kyselá a zatuchá ale lepší než nic. Jo málem jsem zapomněla zmínit moji arachnofobii protože tu je asi pavoučí doupě nebo co furt jsou tu pavučiny a na nich hnusní chlupatí pavouci brrr fuj. Jo a pokud se ptáte proč neodejdu dveřmi nebo nepokusím se o to tak už jsem to zkusila jsou před nima dvě gorily od toho zmrda takže asi tak

hlasy se ozývali jako by tam byla oslava aspoň že se oni baví...pomyslela jsem si sarkasticky a přetočila jsem se na druhou stranu matrace a po delší době se mi povedlo usnout 

Probudili mě kroky jež se ozývaly za dveřmi, ozval se i hlas který jsem už někde slyšela ale rozhodně nebyl odtud, zamžourala jsem na dveře a snažila se posbírat zbytky mé síly v ochablém těle a zvednout se, už si ani pořádně nepamatuju jaké to je se nadechnout čerstvého vzduchu. Sebrala jsem veškeré síly a zakřičela *Pomozte mi! Prosím* na konci se mi zlomil hlas a podlomila kolena *Já tu nechci umřít* zasýpala jsem, za dveřmi se ozval ten neznámý hlas *Můžu se zeptat co se tam děje?* Zeptal se starostlivě, už jsem to moc nevnímala avšak jeho slova jsem rozeznala *pomoc...drží mě tu...*řekla jsem ještě docela nahlas pak jsem už padla na čtyři snažila jsem se držet alespoň na čtyřech ale ruce se mi klepaly jako čivavě v průvanu *Hej! Nechte mě!* uslyšela jsem dotčený hlas oné osoby který se začal vzdalovat a tím se mi vzdalovala i poslední kapka naděje se dostat pryč *pomoc...*zmohla jsem se už jen na toto  pak jsem zase spadla únavou zpátky na matraci.

Jimin pov.

*Jsou to zkurvený Dva měsíce Chane!* Křikl jsem po svém dobrém příteli *Jimine, nemůžeme ztrácet naději* chytl mě za rameno Bang Chan, Ano, SKZ se k nám nakonec nastěhovali jelikož se jim nechtělo vracet zpět do jejich sídla, dohodli jsme se proto že se celý jejich gang přesune k nám, Chan je stále vůdcem SKZ a já stále Bossem Bangtanu, pouze žijeme jako spojenci.*myslím že už ji nenajdeme...a pokd ano tak ne živou* řekl potichu Kook a nechal se obejmout od Taeho *COS TO ŘEKL?! NAJDEME JI! A ŽIVOU! KDYBY JSI TU TEĎ NESEDĚL A HLEDAL TAK JI NEJSPÍŠ NAJDEME!* rozkřikl jsem se na něj, chytnul jsem ho za límec a přitiskl jsem ho ke zdi vedle gauče *Jimine, klid, Kook za nic nemůže* stáhl mě zpět Chan, jen jsem si promnul kořen nosu *Promiň Kookie, je toho na mě moc* zašeptal jsem a znovu se podíval do spisů *sežeňte mi Hoseoka* pokynul jsem klukům a sedl si zpět za stůl