Od Soumraku Do Rána

*6*

Soonbae

běžela jsem co mi nohy stačily doběhla jsem někam do města nikdo mě už nesledoval teda myslím několikrát jsem se ohlídla a rozešla jsem se domů 

doma jsem se zamkla a zamkla jsem se i v pokoji pak jsem se schoulela do klubíčka a rozbrečela jsem se "mohla jsem zemřít...táta se už určitě nevrátí " promítalo se mi v hlavě a rozbrečela jsem se naplno a po chvíli jsem z vyčerpání usnula

Taehyung pov.

Doběhl jsem k jejímu domu, zkusil jsem vzít za kliku. Zamčeno, co jiného jsem asi tak mohl čekat. Rozhlédl jsem se po okolí, vyhlédl jsem si jedno okno, vzal jsem proto popelnici (Ano správně popelnici) a přindal jí pod jedno to okno, okno bylo pootevřené a zřejmě vedlo do kuchyně tak když už se chci schovat doma tak si aspoň zavřu okna ne? Podivil jsem se, otevřel jsem okno a vlezl dovnitř. Potichu jsem přešel přes kuchyň a začal hledat její pokoj, měla ram zamčeno, co jiného bych čekal že? Mám dvě možnosti, buď ty dveře vykopnu a vyděsím jí, nebo budu muset sehnat něco co použiju jako páčidlo. Co jinýho můžu dělat? Doslova jsem nevěděl co v tu chvilku dělat, protože kdybych ty dveře vykopl tak jí i vyděsím. Můžu to zkusit ještě jinak *Soonbae? Jsi tam?* promluvil jsem ale nic se nedezývalo *Soon, Jimin má strach, ti lidi o tobě sice asi nevěděli ale přesto, prosím otevři! Jsem tu jen já, nic ti neudělám* snažil jsem se dál 

Soonbae POV

vzbudil mě něčí hlas za dveřmi lekla jsem se až jsem sebou cukla a bouchla jsem se o roh postele do hlavy *au* sykla jsem potichu  *Soon, Jimin má strach, ti lidi o tobě sice asi nevěděli ale přesto, prosím otevři! Jsem tu jen já, nic ti neudělám* byl to Taeho hlas vzala jsem si zbraň která ležela kousek ode mě *nevěřím ti! jak jsi mě našel!* křikla jsem přes dveře *Běžel jsem za tebou, Jimin ti to chtěl vysvětlit, prosím. Opravdu ti nemám v plánu ublížit* uchechtla jsem se a pomalu šla k oknu které jsem otevřela ale dřív jsem naházela do batohu nějaké oblečení *to ti tak uvěřím jste mafiáni a ti nemají city co ty lidi tam hm?! zabili jste je jako by se nechumelilo!* hodila jsem batoh s věcmi z okna *nedonutíš mě jít zpátky! nebo ti jít otevřít!* vylezla jsem na okenní římsu a koukla jsem se dolů *kdyžtak půjdu k tobě tati* řekla jsem a koukla zpátky na dveře mezitím se ozvala rána a okolo pasu se mi obmotaly něčí ruce jež mě stáhly zpět na zem *Jsi blázen? Při takové výšce by sis mohla zlomit nohu nebo hůř* ihned jsem se snažila dostat z jeho sevření *Pusť mě! nepůjdu s tebou! nepůjdu nikam! a k vám už vůbec ne!* kousla jsem ho nějak do ruky takže sevření povolil a ja vyklouzla chytla jsem zbraň a namířila na něj *říkam že nepůjdu nikam! to mě budete muset zabít! jako mého otce! ten je určitě také mrtvý! kvůli vám! vy jste ho zabili!* zakřičela jsem a začala jsem couvat k oknu *vlastně když teď zmáčknu spoušť pomstím otce že ano? ale ja nejsem jako vy! řeknu to! řeknu to všechno! a policie vás zatkne a udělá co si zasloužíte!* poprvé v životě se mu v očích mihl strach *tvůj otec byl dobrým přítelem a minulým pomocníkem našeho šéfa, oba dva padli vedle sebe v Boji kdy chránili své lidi. Jiminovi je pouhých 23 a nyní musí přebrat místo svého otce, tvůj otec kdysi měl být nástupcem Sihyuka, jakmile jsi se ale narodila ty tak tvého otce propustil. Nechtěl aby sis zažívala to samé co si zažil Jimin.* jen jsem se uchechtla *můj otec by nikdy nic takového nedělal! a ani má máma ikdyž jsem ji nepoznala! takže to na mě nehraj! a Jimin mohl odejít od toho všeho nemůžou ho nutit je to jeho problém* řekla jsem s ledově klidnou tváří a sedla jsem si na okenní římsu znovu *nezastavíš mě ani ty ani ti tvý kamarádíčci* posunula jsem se dál a koukla jsem dolů*užijte si svobodu dokud můžete* mrkla jsem na něj a skočila jsem z okna druhého patra na zem 

sice jsem si narazila nejspíše kotník ale nebrala jsem na to ohled vzala jsem batoh a běžela jsem na co nejbližší policejní stanici.

Taehyung pov. 

Rychle jsem zvedl telefon a vytočil Jimina *Jimine! Máme průser, zdrhla mi a běží na nejbližší stanici* vyjekl jsem do telefonu *Pošlu tam někoho ať jí chytnou a přivezou* promluvil Jimin *Všechno jí to musím vysvětlit já, jinak to nepochopí, ale ty už pojď domů* řekl mi a já si jen povzechl * Jo a Tae?* promluvil ještě * Přijedou SKZ* Aish on moc dobře ví jak si s nima rozumím. * Budu doma za pár minut* řekl jsem a típl hovor.

Namjoon pov.

*Strašně jsem se bál že se ti něco stalo* povzdechl si Jin *Jako kdyby si na mě zrovna někdo často dovoloval, že?* ušklíbl jsem se a přitáhl si ho do obětí, *Hlavní je že jsi tady a teď* zabručel mi do hrudi *Eh... Od kdy že jsou spolu?* zaslechl jsem povědomý hlas * Už jste tady!* vykřikl Jimin a šel se přátelsky obejmout s Bang Chanem, znají se od dětství. *Jinak za chvilku to bude rok co jsme spolu* ušklíbl jsem se na Hyunjina co měl tak blbou otázku * To jsme tu tak dlouho nebyli?* zeptal se Changbin *Je to možný, Jisungu?* promluvil Yeonjun *Jisungu, potřebuju tvou pomoc* podíval se Yeonjun prosebně na Jisunga a ten jen kývl a přešel ke gauči kde spolu začali konverzovat postupy v léčbě Yoongiho *Jinak kde je Tae?* Zeptal se svým originálně hlubokým hlasem Felix *Bude tady do pár minut* ujistil ho Jungkook *Jsem tadyy!* ozval se zadýchaně Tae a Felix k němu jen přišel a přátelsky ho poplácal po zádech *Je to tu fakt nějaký poničený, mohl bych mluvit se Sihyukem?*promluvil Bang Chan a to byl špatný pod pro Jimina *Bohužel nemám moc dobrou zprávu, Otec dnes zemřel. Byli jsme napadeni DSG a máme ještě jeden problém*